Nejlepší hry roku: Elden Ring, God of War i kočičí adventura

V následujícím žebříčku najdete hry, které se za pár měsíců staly klasikami, ale i trochu opomenuté projekty, jež si zaslouží hráčskou pozornost.

Elden Ring

Letos nemůže být o pomyslném králi videoher pochyb. Stala se jím temná fantasy řežba Elden Ring. Pokud si pamatujete na depresivní svět Dark Souls nebo třeba viktoriánské peklo v rámci Bloodborne a užívali jste si to, tohle bude kousek pro vás. Dnes už legendární studio From Software totiž vytvořilo dechberoucí svět, který v sobě kombinuje estetiku a hnus výše zmíněných titulů zároveň s fantasy prvky a úžasným otevřeným světem, který znáte třeba v kid-friendly verzi z The Legend of Zelda: Breath of the Wild.

Hra nabídne celkově dechberoucích 157 různých bossů, přespočet dungeonů, tajemství, questů, výbavy, zkrátka vše, co si může pořádný fanoušek RPG přát. Jak už je v žánru pravidlem, každý hráč si najde vlastní herní styl a způsob, jak děsivé obří bossy zneškodnit. Drbat hlavu si budete snad jen u příběhu, který vám, pokud jste nehráli předešlé hry z dílny From Software, nebude dávat moc smysl a bude na vás až příliš tajemný. Tuto zmatenost vyváží ale kouzelný, do posledního detailu promyšlený svět, který na ploše třiceti mil čtverečních nemá v rámci videoher nejmenší konkurenci.

God of War Ragnarök

U drsných mužů a nebezpečných nestvůr ještě chvíli zůstaneme. Jednou z nejočekávanějších her roku byl God of War Ragnarök – pokračování hry God of War z roku 2018 a hra exkluzivně ukovaná pro PlayStation. Dostáváte se do role Kratose, známého bijce Bohů ze série God of War a jeho syna Atrea.

I když to může znít podobně, právě vztah otce se synem je pro hru klíčový. Až pak jde o mlácení značného počtu potvor a bossů ze severských mytologií. I kvůli tomuhle bychom se nebáli hru spíše než akční pařbou nazvat příběhovou adventurou, kde si prostě tu a tam musíte cestu proklestit sekyrou.

Kromě skvělého příběhu si užijete působivé vizuály, narážky na severskou mytologii nebo také cut scény, které už tradičně u her na PlayStationu působí více jako film než hra. Výhodou je, že na rozdíl od mnoha jiných her na tomto seznamu má God of War Ragnarök také českou lokalizaci.

Celkově s Kratem a jeho synem navštívíte devět dechberoucích světů, které v sobě mají přehršel vedlejších úkolů. A utkáte se také se zajímavou plejádou monster a nadpřirozených bytostí. Pokud hledáte skutečnou zábavu na dlouhé zimní večery a nechcete se trápit a umírat jako u bossů Elden Ringu, tak tohle bude hra přímo pro vás.

Stray

Kdybychom se bavili o největším videoherním překvapení roku, mnoho hráčů by asi sáhlo po Stray. Nenápadné akční adventuře, v níž se zhostíte role kočky. To už je sám o sobě jedinečný koncept v rámci videoher.

Jste bezejmenná zbloudilá kočka, která prochází podivně prázdný, skoro až dystopický svět. Budete muset rozlousknout zapeklité hádanky, ale také zdárně projít i akční a stealth pasáže, které hra nabízí. O něco slabší je bohužel příběh, který se vás snaží nalákat na jednu velkou záhadu, přičemž na konci budete spíše zklamaní.

Vedlejší úkoly tu také neexistují. Dialogy postav se opakují a celé to máte dohrané za čtyři až pět hodin. Ale upřímně řečeno je to odpoledne, které za to bude stát.

SIFU

SIFU je hra tak trochu z jiné éry. Z éry, kde všichni nebazírovali na craftingu, multiplayeru, otevřeném světě, mikrotransakcích a kdo ví čem ještě. SIFU je hra, která se snaží dělat jednu věc pořád dokola a dělá ji dobře.

V jádru jde vlastně o takovou bojovku. Jako malý kluk jste byl svědkem vraždy vašeho otce, přičemž teď jste ve dvaceti letech odhodlán ho pomstít.

Jenže je tu háček. Nemůžete prakticky umřít. Začínáte sice ve dvaceti, ale jedna pomyslná smrt vás nechá o rok zestárnout. Takže když umřete dvacetkrát, najednou je vám čtyřicet. Pokud porazíte určité nepřátele, věk se vám zase sníží.

Soubojový systém SIFU je promyšlená bojovka, která taktéž dokáže s věkem pracovat. Některé schopnosti můžou být omezeny věkem, na druhou stranou, pokud hrajete za dědečka, jen těžko se doberete konci. Důležité ale hlavně je, jak plynulé jednotlivé údery a bitky jsou. Tohle se vývojářům povedlo a je to něco, co se do textu překládá jen těžko.

Hra vás díky svému výjimečnému systému donutí hodně přemýšlet o jednotlivých soubojích. SIFU skutečně není bojovka, kde mačkáte dohromady všechna různá tlačítka a doufáte, že protivník padne k zemi. Pokud tyhle premisy budete respektovat, příběh SIFU vás bude ukrutně bavit. Lepší cestu za pomstou jsme tenhle rok nehráli.

Kirby and the Forgotten Land

Pokud nemáte chuť nikoho mlátit, zabíjet ani se pohybovat dystopickým světem, mám pro vás tip na geniální plošinovku, u níž se zabaví děti i dospělí. Ze světa japonského giganta Nintenda určitě znáte italského instalatéra Maria, ale druhým nejpopulárnějším plošinovkovým hrdinou je růžová koule jménem Kirby.

Kirby dostal po třiceti letech existence svou první hru. Kirby je žrout, dokáže vdechnout většinu nepřátel a zkopírovat jejich vlastnosti. Můžete zkonzumovat celé objekty, jako jsou auto nebo dopravní kužel. Tahle schopnost vám pomáhá procházet dál úrovněmi, řešit logické hádanky, znáte to.

Hru cílenou hlavně pro děti projdete za osm hodin a nebudete mít příliš mnoho komplikací. Rozhodně se budete bavit. Kirby and the Forgotten Land totiž na plošinovku nabízí například překvapivě hodně vedlejšího obsahu a miniher.

Kromě toho je k dispozici i kooperativní multiplayer pro dva hráče, ideální kombinace pro rodiče a dítě. Jedinou kaňkou na kráse hry jsou nudné bossy fighty.

Pentiment

Pokud by se vyhlašovala cena za nejhezčí hru roku, možná i dekády, Pentiment by neměl konkurenci. Přitom je to titul, kteří hráči nečekali od studia Obsidian Entertainment, které je známé díky hrám jako Pillars of Eternity nebo The Outer Worlds.

Pentiment je skvělá detektivka zasazená do světa novověké Evropy. Co zní jako relativní nuda, je ozvláštněno jedinečným grafickým zpracováním, které v sobě kombinuje novověké písmo a iluminaci z kronik v témže období.

Celá hra je zasazena do bavorské vesnice v 16. století, kde se jakoby zastavil čas. Byť už je knihtisk značně rozšířen, mniši v místním skriptoriu poctivě přepisují knihy. A vy se ujímáte role potulného umělce a starého mládence Andrease Malera, který se snaží dokončit v klášteře své životní dílo.

Místo toho se budete muset stát detektivem a rozlousknout sérii vražd, která začne jinak poklidné alpské městečko sužovat. Kromě jedinečného grafického zpracování vás nadchne bez nadsázky geniální příběh, živý svět, který vám umožní exkurz do historie novověké Evropy a dokonce hratelnost, což není u adventur pravidlem.

Jen musíte mít jistou dávku trpělivosti, neboť Pentiment se jako hra relativně vleče a na její dohrání budete potřebovat patnáct až dvacet hodin. Zároveň zde nenajdete žádný dabing, místo toho vám dialogy přímo na obrazovku škrábe husí brk, což některé hráče připraví o nervy.

Citizen Sleeper

Autor tohoto textu osobně miluje kyberpunk a neodpustil by si, kdyby čtenáře ochudil o tip na zřejmě nejlepší sci-fi hru roku. Citizen Sleeper je dalším titulem, který ukazuje, že v dnešní době je hranice mezi dobrým románem a videohrou velice tenká.

Jedná se o kyberpunkovou adventuru, v níž budete zkoumat otázky lidství, svobody, intergalaktického kapitalismu atd. Vy sám jste spáč – syntetická bytost, která je pouze emulována jako skutečný člověk. Nemáte žádná práva, jen povinnosti vůči svému výrobci. Pokud se vzbouříte, máte nainstalované sledovací zařízení, s jehož pomocí vás najdou. Na to vezměte jed.

Celý příběh se odehrává na polozapomenuté vesmírné stanici The Eye především za pomoci dialogů a virtuálních hodů kostek. Budete tu pracovat, jíst a snažit se vymyslet, co se svým umělým životem dělat. Pořád nad vámi visí v rámci určitých herních mechanik virtuální Damoklův meč a deadliny, které prostě musíte splnit, takže si můžete vybrat jen určité penzum úkolů.

Opět je to směsice dialogů, náhody a rozhodování. Celé je to hodně drsné, ale zajímavé a vtahující podobně jako dobrá kniha. Jestli vás v dobách dávno minulých bavily třeba textové adventury, musíte Citizen Sleeper vyzkoušet.