Článek
Glosu si také můžete poslechnout v audioverzi.
„Dělejte každý den pět minut něco, co vás opravdu baví,“ radil nedávno deník Guardian v seznamu maličkatých věcí, které člověku zlepší život. Pět minut na listování knihou bohatě stačí. Zní to možná trochu moc ezotericky, ale aspoň to není podvod. Není to Blinkist, aplikace s výtažky z důležitých knih, která se zaštituje tím, že ji používají lidé jako Bill Gates, prostě takoví ti lidé, kteří vstávají ve čtyři ráno, aby byli lepší než my ostatní. Listování knihami vám fakt žádné peníze nevydělá, ale rozhodně se po něm budete cítit dobře.
Kdo by se necítil lépe poté, co se pár stránek loudal třeba tajnými katakombami Paříže?
Je to víc než rok, co jsem si koupil Underland, publikaci britského spisovatele Roberta Macfarlanea o světě podzemí (mimochodem už za pár dní vychází i česky). Je to výpravná, tlustá bichle, ve které se cestuje po stopách podhoubí, po podzemních laboratořích a tajných městech pod Paříží či Milánem. Celé měsíce jsem na ni koukal a byl na sebe naštvaný, že jsem ji pořád neměl čas otevřít.
Změnilo se to v sobotu po obědě. Celá rodina odpočívala, tak jsem si taky zalezl do postele. Vzal jsem s sebou Macfarlanea. A nečetl. Spíš se jen tak díval, naplněn absolutní radostí.
Trik listování je v tom, že si nedáte cíl. Vzít do ruky knihu je jako podepsat smlouvu, jako zkoušet nové kamarádství po třicítce. Prostě to vyžaduje čas, člověk se k tomu musí zavázat, odpracovat si to. Není divu, že tolik knih kupujeme a rovnou odkládáme do knihovny s výčitkou, že na to nemáme čas.
A i když zní tsundoku jako trochu legrační problém, mám pocit, že se dá brát jako příznak něčeho hlubšího. Nakoupené, ale nikdy nepřečtené knihy jsou přece podobné jako ta nezhubnutá kila, neuběhnuté kilometry, všechny ty další věci, které jsme si slíbili a nikdy nesplnili. Vždycky to dopadne stejně. Začneme mít strach, že to nedokážeme. Že úkol, který jsme si stanovili, je prostě příliš veliký. Knihy jsou jako zhmotněná předsevzetí. Tušíme, že na jejich konci budeme lepší lidé, ale skončíme dřív, než začneme.
Proč tedy listovat? Protože listování pomáhá nedělat ze čtení povinnost nebo něco výsostného, naopak vrací do hry zvědavost. I jediná stránka dobré knihy vás na chvilku vytrhne z každodennosti. Můžete se ztratit v Macfarlaneově podzemí, zabloudit v podivných básních Francouze Cédrica Demangeota nebo zkusit některou z kratičkých úvah Rolanda Barthese o japonské kultuře v knize Říše znaků. Mimochodem Barthese fascinuje japonská kuchyně a její malá sousta. To je přesně ono!
Kdo vlastně řekl, že knihy se musí přečíst na jeden zátah? Nestačí pár odstavců? Některé tituly se nejlépe čtou s přestávkami, zato pořádně dlouho. Vykašlete se na aplikace, které vám chtějí předžvýkat dobré knihy. Místo únavného ťukání do displeje si v sobotu po obědě lehněte s knížkou a bezcílně listujte.
