Článek
Jeho básním byste rozuměli i ve tři ráno v nálevně. Filip Klega píše úderné básně-glosy i poeticky špinavé cestopisy: po rumunských Kauflandech i po stanicích berlínského metra. V textech řeší evropanství, pivo i brigády v zadních traktech supermarketů.
Podle poroty cen je Klega, člen uskupení Vítrholc, reprezentantem nového undergroundu. Nejde tu o nostalgickou hru. Klega a jeho kolegové „underground nejen vzývají, ale jsou nuceni ho také nově žít“, jak se shoduje porota. „Nejen že ví, co znamená trapná poezie, ale jejími prostředky dovede umně vytvářet gesta a mikropříběhy typické pro věk prekarizace.“
„Mé texty lavírují mezi cestopisy, trapnou poezií, hláškami a příběhy postaviček – za tímto vším ale stojí neodkladná existence, sociální kritika a jedno velké ‚nic‘ v každém z nás. Když o něm víme, může se stát cokoliv,“ vysvětluje své psaní Filip Klega.
Občané Evropy
Jeho cestopisné básně vzdáleně připomínají další nominovanou knihu letošní Ceny Jiřího Ortena, povídky Ondřeje Škrabala Cesta k billboardu. I ty se jeví jako nejednoznačné, poťouchlé zhodnocení evropanství, daru, který Škrabalova a Klegova generace dostala do vínku od svých rodičů. Oba ho berou, přesně jak jejich otcové a matky chtěli, jako cosi přirozeného, ale zároveň nijak zázračného. Rozhodně ne natolik, aby to člověka zbavilo kletby Východu. „Jsem skeptik / ovládám tři evropské řeči / mám tisíce fanoušků / a šlohnul jsem česnek,“ utahuje si ze sebe Klega.
Jeho básně se vztahují k Rumunům i Arabům, ale nejčastěji se zamýšlejí nad lidmi, kteří by mu měli být blízko, i když jsou nevidění. „Ten první nemluví / Ten druhý je dědek,“ básní Klega v textu Felix a Vacek. „Chodíme společně brigádničit / balíky třídit / balíky z kamionu vyhazovat // Neznáme se / Skoro o sobě nevíme / Stejně nás něco spojuje.“
V jeho básních se míhají staré, dlouhovlasé máničky a jsou prodchnuté sebeironií a humorem. A ukazují, že underground má pořád právo na existenci. „Obvinění z příživnictví se ve vzduchu vznáší pořád – proto jsou tolik výmluvné Klegovy básně o zahálce,“ chválí básníka autor laudatia a laureát Ceny Jiřího Ortena za rok 2007, Jonáš Hájek.
Cena Jiřího Ortena se uděluje autorovi prozaického či básnického díla napsaného v českém jazyce, kterému v době vydání díla není více než 30 let. Toto prestižní ocenění se uděluje od roku 1987, od roku 2009 jej organizuje Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN). Mezi laureáty Ceny Jiřího Ortena patří například Michal Viewegh, Tereza Boučková, Petr Borkovec, Jaroslav Rudiš, Radek Malý, Petra Hůlová, Petra Soukupová, Marek Šindelka, Sára Vybíralová, Anna Cima, Hana Lehečková, Šimon Leitgeb či Vojtěch Vacek.
