Článek
„Přece jestliže mám omezený rozpočet, tak se asi půjdu raději ostříhat než na divadelní představení, ne? Anebo tady budeme všichni zarostlí? Tak se vraťme na stromy a mějme to tak!“ rozčilovala se před několika týdny poslankyně za ANO v České televizi, když se uvažovalo nad podobou daňových reforem.
Nikdo, včetně autora tohoto článku, tehdy nečekal, že kultura nad kadeřnictvími (částečně) zvítězí. Markéta Pekarová Adamová ale vysvětlila, že vzdělaná společnost je větším předpokladem pro prosperitu než společnost ostříhaná.
Předseda Svazu českých nakladatelů a knihkupců Martin Vopěnka vyjmenoval, na co všechno bude mít nulová knižní daň vliv: publikace zůstanou přístupné široké veřejnosti, bude možné vydávat náročnější tituly, odbornou literaturu nebo ilustrované knihy pro děti a mládež, které jsou potřebné pro rozvoj čtenářské gramotnosti.
Vopěnka dále tvrdí, že se díky nulové DPH knihkupci snáze vyrovnají s inflačním růstem cen nájmů a energií, že nakladatelé dají práci většímu množství kreativních pracovníků, že autorům narostou honoráře.
Zlevnění knih jako nejhorší možnost?
Nic z toho přitom není jisté. Cynicky řečeno, nulová knižní DPH může vést třeba jen k nárůstu tsundoku – tedy japonskému pojmenování fenoménu, kdy kupujeme knihy, které pak nečteme. Nebo si z něj mohou namastit kapsy velcí hráči trhu, jako jsou distributoři – už teď jim patří skoro polovina peněz, které zaplatíte za knížku. A ostatní budou dál tratit.
„Radost nakladatelů je velká, radost překladatelů je trošku opatrná,“ vysvětloval v nedělním pořadu 90’ České televize Michal Švec z Obce překladatelů. „Záleží, kam se těch osm set milionů, protože roční obrat knižního trhu je osm miliard, přesměruje.“
Vůbec nejhorší, co by se mohlo stát, by podle Švece bylo paradoxně zlevnění knih. Proč? Znamenalo by to, že dlouhodobě pochroumaný knižní trh nevyužil příležitost dorovnat mizerné platy překladatelů, korektorů a všech dalších OSVČ kulturních profesionálů, aktuálně navíc zatížených plánovanými vyššími odvody.
Ani nakladatelé na tom ale nejsou dobře. Od covidu se potýkají s výrazným zdražením výrobních nákladů – od energií až po ceny papíru. Efektem snížené DPH by tak mohlo být prostě to, že někteří z nich alespoň nezkrachují.
Pokud si ovšem troufnou knihy nezlevnit. Jenže s tím drtivá většina společnosti počítá. Nulová daň se přece v ceně za novou detektivku musí projevit. Jestli ne, kdo si nahrabal?!
Právě nakladatelé stanovují cenu knih. To oni budou rozhodovat, kdo z „dárkového balíčku“ od vlády bude těžit. Ať už to dopadne jakkoli, na někoho budou muset být zlí. Na čtenářky-matky, které přišly o školkovné a ke dražším plenkám chtěly přikoupit i dětskou knížku? Nebo na překladatele, kteří si kvůli nízkým honorářům museli přibrat noční směny?
Vláda je naopak z obliga. Nulová daň na knihy vypadá jako dar z nebes, který může v dobrou chvíli odvést pozornost od daleko důležitějšího Statusu umělce, připravovaného legislativního projektu Ministerstva kultury, který má upravit pracovní podmínky kulturních profesionálů. Ty totiž stát pořád chápe jako podnikatele, jen s vyššími odvody a nižšími sociálními jistotami.
Nulová DPH na knihy je silné gesto. Aby nepůsobilo jako pomyslná politická „kobliha zdarma“, vláda se bude muset o kulturu chtě nechtě starat i dál.
