„Auta jsou neudržitelný luxus,“ říká umělec. Na magistrále těží ropu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Na střeše pražského klubu Fuchs2 na ostrově Štvanice se od minulého úterý tyčí nafukovací maketa těžební ropné věže. Tedy, když je dobré počasí. Když je pod mrakem a solární panely, které ropnou věž pohánějí, negenerují energii, nafukovací maketa schlíple leží a čeká na novou dávku.

„To je moment kolapsu. Kolapsu fosilního kapitalismu. Je to obrázek zmaru, ve kterém došla energie,“ vysvětluje autor umělecké intervence Vladimír Turner. Dílem nazvaným Mock Up chtěl upozornit na to, že současný způsob života je neudržitelný. Na mysli má mimo jiné i automobilovou dopravu.

„Je to naprosto neudržitelná věc. Ničí životní prostředí, zničila naše města, veřejný prostor, způsob pohybu po městě,“ říká Turner, který o sobě tvrdí, že je technopesimista. Alternativu v elektromobilitě nevidí. „Lithium je jedovaté, těží se za nelidských podmínek. Já se obávám, že pokud máme mít nějakou budoucnost, bude muset být bez osobní automobilové dopravy. Je to obří, neudržitelný luxus.“

Není to poprvé, co Turner tvořil poblíž některé z pražských dopravních tepen. V roce 2011 například na paloučku nedaleko ústí tunelu Blanka postavil teepee z tarpaulinových billboardů oslavujících dokončení kontroverzní dopravní stavby. Teepee začal obývat mladý pár lidí bez domova. Když přišla zima a teepee ztratilo svůj účel, Turner ho po dohodě s „nájemníky“ demontoval.

Osmatřicetiletý umělec volně prochází různými disciplínami a hodně se věnuje i dokumentární tvorbě. Klíčová slova, kterými lze zařadit jeho tvorbu, jsou ale intervence ve veřejném prostoru a politický aktivismus. Ve svém umění řeší sociální nerovnost nebo environmentální problémy. A snaží se to dělat na nečekaných místech. Narušit zvyklost, že umění má být uklizené do bezpečí galerie, kde nikoho neruší. Turnerova díla jako by chtěla praštit do očí náhodné kolemjdoucí (či kolemjedoucí) a vyvést je z komfortní zóny.

„Důležité je, aby si člověk uvědomil, že může být ve veřejném prostoru nějak svobodný,“ vysvětluje Turner, podle kterého umění „na ulicích“ spíš ubývá. A spolu s ním prý ubývá i imaginace a myšlení mimo zavedené cesty.

Optimismem umělec při rozhovoru zrovna nehýří. „Nevěřím, že se lidstvo dokáže spojit v nějakou zelenou revoluci, která bude ve všech ohledech spravedlivá. Státy vedou války a lidé se nejsou schopni domluvit na mnohem menších úkolech. Apokalyptické scénáře vidím reálně.“

Špetka naděje je možná inherentně obsažená v Turnerově díle. Ve skutečnosti, že umění ještě není nesmyslná věc, že může člověka změnit. „Doufám, že bude lidi motivovat. Že se budou o tahle témata víc zajímat. Že budou chtít sabotovat fosilní kapitalismus nebo naše uhlobarony a oligarchy. Svá díla beru jako návod, jak se lidé mohou svobodně chovat.“

Podívejte se, jak vypadá těžební věž u magistrály, ale i další díla Vladimíra Turnera.