Článek
Rok 1968 strávil na vojně. Když pak do Československa provedla invazi vojska Varšavské smlouvy, pražský rodák emigroval do Německa. Studoval u věhlasných umělců Josepha Beuyse a Gerharda Richtera, v zahraničí měl úspěšnou kariéru a dodnes za hranicemi zůstává známější než v Česku. Jeho první zdejší samostatnou výstavu po šestileté pauze nyní otevřela Oblastní galerie Liberec, potrvá do 1. června.
„Milan Kunc patří mezi nejvýznamnější české autory současnosti,“ říká ředitel galerie Filip Suchomel. „Dokonce tvrdím, že patří mezi Top 10 českých autorů poslední čtvrtiny 20. a počátku 21. století, který snad jako jediný český autor je zastoupen v takovém množství zahraničních sbírek,“ dodává.
Kuncova díla se nacházejí v kolekcích losangeleského muzea MOCA, newyorské Gagosian Gallery nebo amsterdamského muzea Stedelijk.
Výstava nazvaná A krása bude vznikla u příležitosti Kuncových loňských osmdesátin. Průřez jeho tvorbou zahrnuje zhruba 80 děl včetně velkoformátových obrazů. Sám autor žádný neupřednostňuje. „Nemám konkrétně oblíbené dílo, protože pro mě je každý začátek každého díla takové okno do světa, které se otevře. A já když maluji, tak je to taková forma meditace,“ říká Milan Kunc.
Ředitel liberecké galerie připomíná, že výstava zahrnuje i Kuncovo slavné dílo z 21. srpna 1968, vangoghovskou malbu vojenských bot.
Kunc se narodil roku 1944 v Praze, v roce 1969 emigroval do Německa. Na düsseldorfské akademii si jej nejprve vybral do svého ateliéru Joseph Beuys, přestože tento zastánce konceptualismu prý jednou o Kuncových malbách řekl, že „takové obrazy by se měly zakázat“.
Když pak musel Beuys akademii opustit, český rodák přešel do ateliéru k dnes ještě slavnějšímu Gerhardu Richterovi.
V roce 1979 založil s německým malířem Peterem Angermannem a dalším exulantem Janem Knapem skupinu Normal. V následujících dekádách žil v Kolíně nad Rýnem, Římě či New Yorku. Od roku 2005 opět trvale působí v Praze.
„Byl jsem vlastně takový transavantgardistický umělec, který někam jel, tam maloval, vystavoval, prodával a pak se posunul zase dál,“ komentuje Kunc fakt, že také díla na liberecké výstavě vznikala v nejrůznějších částech světa.
Výstava zahrnuje i Kuncovo známé plátno Vojenské boty z roku 1968.
Kunc si v 70. letech vytvořil vlastní specifický styl pop-artu, který nazýval ost-pop. V obrazech, objektech, fotokolážích či instalacích spojoval prvky socialistického realismu s reklamami či symboly konzumu. Když kombinoval hamburgery od McDonald’s nebo lahve Coca-Coly se sovětskými srpy a kladivy či rudými hvězdami, přeneseně tak usiloval o jakousi syntézu západních a východních symbolů všedního dne. Z tohoto období lze v Liberci vidět například obrazy nazvané Coca-Cola kladivo či Budovatelský Mac.
„Kunc užívá výtvarného jazyka k zobrazení společenského ráje, jako by jej chtěl označit za lež od samého začátku. Používá kýče proti kýči, manipuluje vizuálními klišé,“ napsal o této etapě jeho tvorby americký kritik Donald Kuspit. Podle něj český umělec mimo jiné ukázal, nakolik destruktivní je přání udělat ze společnosti ráj.
Později začal Kunc kombinovat pop-art s prvky neoklasicismu, kdy figurální kompozice vycházející z ideálu fyzické krásy dával do kontrastu s civilizačními zlozvyky. Když před třemi roky vystavoval v Bruselu u příležitosti českého předsednictví v Radě Evropské unie, přivezl tam mimo jiné obrazy reflektující klimatickou změnu či hrozbu války. „Ve svých dílech divákům nabízím různé pohledy na naši civilizaci, silně se v nich projevuje i to, že jsem většinu svého života strávil v exilu. Významově a tematicky vycházím z reálií západního světa, který byl tehdy jedinečný a neopakovatelný, a také z liberalismu 60. let minulého století, jenž byl opakem k naší totalitní normalizaci,“ shrnuje svá východiska Kunc.
Ten měl po sametové revoluci první větší výstavu roku 1992 v pražském Letohrádku královny Anny, později jeho tvorbu představily Galerie Václava Špály, Muzeum umění Olomouc nebo Dům umění města Brna.
Současnou připomínku jeho tvorby v Liberci doplňuje další nová výstava, která vznikla ve spolupráci s augsburskými muzei a přibližuje barokní a rokokové umění z tohoto významného bavorského města. Třetí přehlídka v galerii pak zahrnuje práce studentů designu na textilní fakultě Technické univerzity v Liberci.
