Článek
Přehlídka nazvaná Mezi divočinou a třeštícím velkoměstem: americká zkušenost Středoevropanů ve vizuální kultuře 19. století se koná v plzeňské výstavní síni 13, potrvá do 25. května. Obsahuje předměty z českých, moravských a slezských sbírek, artefakty původních obyvatel Ameriky dovezené cestovateli i tři práce současných amerických a českých umělců.
Návštěvníci si mohou prohlédnout například díla Mikoláše Alše, Alfonse Muchy, Vojtěcha Preissiga, francouzsko-švýcarského tvůrce Karla Bodmera či amerického cestovatele a výtvarníka George Catlina, který portrétoval původní obyvatele Severní Ameriky.
Jsou tu i objekty sběratelů Vojtěcha Náprstka, Klementiny Kalašové, Enriqua Stanko Vráze, Jindřicha Waldese nebo Alberta Sachseho. Jedinečné je podle autorů vystavení obrazových alb z cest do Jižní a Severní Ameriky vydaných přírodovědcem Maximilianem z Wied-Neuwiedu společně s autentickým dobovým exponátem malované bizoní kůže.
Cesty Evropanů mezi původní americké obyvatele a dovoz jejich artefaktů podle kurátorek Pavly Machalíkové a Taťány Petrasové z Ústavu dějin umění Akademie věd zanechaly v 19. století výraznou vizuální stopu. Později ale vyvolaly také kritický pohled na kolonizátorské vztahy, konfrontovaný s obdivem k modernímu životu a technologickému pokroku.
Středoevropané, obyvatelé habsburské monarchie a okolních německy mluvících zemí, přejímali od Evropanů starší stereotyp „nového“ světa a přizpůsobovali jej vlastní zkušenosti i místnímu publiku.
Vstupní část výstavy vysvětluje, jak vznikal rozdíl mezi očekáváním cestovatelů, přírodovědců, obchodníků nebo emigrantů a americkou realitou. Další oddíl se zamýšlí nad tím, proč vizuálně zachycený obraz „opeřeného indiána“ není nevinné klišé a často reflektuje násilné praktiky vytlačování původních národů. „K nápravě přistoupil i hokejový klub Chicago Blackhawks, jehož znak muže s péřovou čelenkou úzce souvisí s historickou předlohou 19. století, nedávno objevenou také v českých sbírkách,“ zmiňuje Taťána Petrasová.
Závěrečná část pak připomíná, že Středoevropané se na severoamerickém kontinentu inspirovali také myšlenkami svobody, demokracie, rovnými příležitostmi k nabytí majetku i vzdělání, emancipací nebo filantropií.
„Přestože na výstavě je současný hlas původních obyvatel zastoupen pouze v komentáři k jedinému exponátu, je to do budoucna jedna ze zásadních možností, jak mohou dějiny umění reflektovat svou pozici v diskuzi o dekolonializaci evropské kultury,“ říká Pavla Machalíková. „Pokud nemůžeme zachránit kultury, které jsme zničili, alespoň přispějme k poznání těch živých, o jejichž historii a kultuře máme co říci,“ shoduje se s kolegyní.
Výstava je součástí 45. plzeňského mezioborového sympozia k problematice 19. století, které se koná v rámci festivalu Smetanovské dny. Více než polovina děl byla zapůjčena z Náprstkova muzea, nemálo jich také poskytly Národní galerie nebo Národní památkový ústav.
