Článek
Na rozdíl od většiny festivalů, které se odehrávají na letištích za městem, se Brutal Assault může pochlubit unikátním prostředím. Už od roku 2007 je festivalový areál uprostřed staré vojenské pevnosti, která měla na konci 18. století pomoct bránit mocnářství před pruskými vojsky.
Unikátní prostředí nenadchlo jen fanoušky, ale pořadatelům pomohlo v roce 2011 přilákat i legendu metalové muziky, britskou kapelu Motörhead. Jejímu zakladateli, baskytaristovi Lemmymu Kilmisterovi pořadatelé zasvětili i Lemmyho uličku a Lemmyho oltář.
Festival si s Josefovem za 15 let vytvořil dost silné pouto, které překračuje ten jeden srpnový týden, kdy se metalisté do pevnostního města sjedou.
Už tradicí se stala akce Brutal Assault sobě, při které fandové od roku 2016 jezdí na pravidelné brigády, při nichž pomáhají místním ochráncům památek pevnost zvelebovat. Vzhledem k rozlehlosti památky z konce 18. století je to skoro práce sisyfovská. To ostatně před několika lety i přímo v reportáži Seznam Zpráv potvrdil Milan Libich, předseda spolku Ravelin XIV., jehož členové se ve volném čase o část pevnosti starají: „To je na generace.“
I tak se ochráncům společně s metalisty za šest let podařilo si připravit nové prostory, které festival využívá třeba pro výstavy nebo pro klidové zóny. Rukama fanoušků při nich prošly doslova tuny cihel a suti. To ocenil i ministr kultury Martin Baxa (ODS), který na festival v sobotu přijel na neoficiální návštěvu.
„Pořadatelé mi říkali, že spolupracují s neziskovkami, které mají pronajaté některé části. Sami říkají, že tomu kouzlu tady podlehli. Když jsem tady tu chvilku chodil, tak se jim ani nedivím. Teď ze mě bude mluvit bývalý učitel dějepisu, ale není moc zachovaných pevností tohoto druhu v Evropě. A i Brutal Assault přispívá k tomu, že se ví o tom, že existuje pevnost Josefov,“ pochvaloval si Baxa, který si po schůzce se starostou a s pořadateli procházel areál jen s manželkou. Oba jen s kelímkem piva v ruce. „K téhle hudbě jsem ještě nedospěl, ale můj dojem je skvělý. Vidím plno nadšených lidí a skvělou organizaci,“ pochvaloval si ministr, který svého obligátního motýlka vyměnil za černé tričko.
Festival za svůj přijali i místní. Samozřejmě, stejně jako u každé hlučné akce, na kterou se sjíždí desetitisíce lidí, se i v Josefově objevují kritické hlasy lidí, kteří si na radnici stěžují, protože je akce různými způsoby obtěžuje. I když starosta Josef Horáček (STAN) říká, že je to naprostá menšina, spíš jedinci. „Naopak mi spíš chodí slova podpory, že místní si přejí, aby tady festival zůstal. Ano, je to na pár dní v roce nepříjemnost. Hluk, zvýšená prašnost, fronty v obchodech. Ale lidé zároveň vědí, že je to obrovský přínos pro město,“ vysvětluje.
Jak vzpomínají místní, v roce 2007, kdy se měl konat první ročník festivalu, na celý týden z města odjela část tamních Romů, kteří obývají byty v okolí josefovského náměstí. Měli strach, že příznivci tvrdé hudby na ně budou pořádat pogromy.
„Tehdy před prvním ročníkem se tady u obchodů i bednily výlohy. Lidé se báli výtržností. Ukázalo se ale hned, že ti lidé jsou pohodoví a přijeli si užít pohodovou atmosféru,“ vzpomíná starosta Horáček.
Místní se rychle otrkali a ihned naopak zavětřili možnost k přivýdělku. Různé stánky nebo domácí nálevny se tak staly dalším pojícím článkem mezi obyvateli Josefova a metalovým festivalem. Tamní podnikatelé už od prvních ročníků začali své obchody, ale i jiné prostory měnit na provizorní nálevny a občerstvení, kam fanoušci ráci zavítají ve chvíli, kdy si chtějí odpočinout od festivalového ruchu.
Jak to chodí na metalovém festivalu
A někteří se stali už legendami, jako třeba Helena Kasalová. Obchodnice s džínovou módou má během roku v jednom z domů u josefovského náměstí sklad. Jednou za rok ho ale vyklidí, s rodinou a přáteli do něj natahá pípy a vařiče, venku na chodníku udělá zahrádku a otevře svůj legendární Brutal Bar. Provozuje ho už od roku 2011.
„My jsme tady už jedna velká brutalbarová rodina. Ti lidé jsou tady naprosto perfektní,“ říká energická žena. Stálí hosté u ní už mají i půllitry s vygravírovaným jménem či přezdívkou.
Důkazem, jak se s metalisty, kteří se k ní sjíždějí z celého světa (a kteří ji láskyplně oslovují Helenko) spřátelila, byly i covidové roky 2020 a 2021.
Brutal v té době měl, stejně jako ostatní hudební festivaly, nucenou přestávku kvůli protiepidemickým opatřením. Konaly se jen malé náhradní akce JosefOff a Josefstadt, na které mohla přijet jen tisicovka lidí, v druhém roce pak kolem tři tisíc. Brutal Bar by se nevyplatilo otevřít. Ale co se štamgasty, když už přijeli?
„Udělala jsem pro ně Minibrutalbar u nás na zahradě. Měli tam i bazén. V roce 2020 u nás bylo asi 10 lidi. O rok později jsem jich tam měla už 30 ubytovaných na zahradě i v domě,“ vzpomíná. Nechybělo prý ani tradiční jídlo, které ve svém podniku nabízí i letos - česnečka, domácí palačinky, utopenci, buchty a linecká kolečka, která opět napekla její devadesátiletá maminka.
Živo je v nedalekém květinářství. Kromě květin tam z okénka prodávají točené pivo. A metalistům už roky dávají k dispozici svoji sprchu. Rozpis pro letošek je už dva dny před koncem festivalu tradičně plný.
S podnikáním začaly už po roce 2007 vyvdané dcery provozovatelky květinářství Hany. Braly to jako příjemnou letní brigádu a zábavu. „Obě jsou teď ale čerstvými maminkami, tak to po nich převzaly mladší sestry,“ vysvětluje Hana.
Vedle ní sedí její nejmladší dcera Helena, která dostala na starost organizaci sprch. „Dělá hajzlbábu, převzala to po mně,“ rozesměje se květinářka. Heleně ještě nebylo 18, takže k pípě se zatím postavit nemůže.
Covid festival změnil
Po dvouleté festivalové pauze způsobené pandemií se řada lidí shoduje na tom, že festival je letos jiný. Fandů přijelo asi o šest tisíc méně, než tomu bylo v roce 2019. Z pochopitelných důvodů chybí Ukrajinci a Rusové. „Potkáváme i míň Jihoameričanů. Dřív tady bývali Australani, které jsem také letos nezaznamenal. Naopak přijelo hodně Poláků. Ti snad tvoří polovinu návštěvníků,“ dumá padesátník Láďa ze západních Čech, který sedí s přáteli u piva v chládku jednoho z pevnostních objektů.
Důvody nižší účasti lidí z Jižní Ameriky mi posléze vysvětlí David Alvaréz, který se se dvěma polskými krasavicemi sluní nedaleko jednoho z menších pódií. „Po dvou letech, co se moc nelétalo, jsou letenky hodně drahé, letiště jsou zasekaná lidmi, tak dochází ke zpožděním. Některé lety se navíc ruší. Velkým problémem jsou peníze a organizace,“ vysvětluje sympatický Mexičan, jenž má problémy zprostředkované jen od přátel, kteří nemohli přijet. Sám totiž žije a pracuje v Polsku.
Ostatně ceny netrápí jen Jihoameričany, ale jejich růst dost pociťují i fandové z Česka, ale také pořadatelé. Ti většinu vstupenek prodali ještě za ceny roku 2019, ale služby, energie a další už jsou teď nuceni nakupovat za ceny léta 2022.
„V červených číslech bychom ale skončit neměli. Spíš bude otázka příštího roku, kde budou začínat předprodejové ceny, pokud budou ceny služeb a energií stále stoupat,“ zamýšlí se mluvčí festivalu Pavel Pavlík a dodává, že v době pocovidové působil drobné, ale řešitelné problémy třeba i hlad lidí po velkých hudebních akcích, které se musely odkládat.
Zcela prozaicky - horší bylo třeba i shánění mobilních toalet nebo jiných i technických nezbytností, které si přes léto stáhly velké akce. Třeba jen v Praze se v létě uskutečnily tři rockové megakoncerty.
Fanoušci, se kterými jsem během akce pohovořila, slova jako inflace či drahota neřeší a na festivalu si dopřávají všech radostí tak, jak byli zvyklí i v minulých ročnících.
„Jsem tu asi posedmé a pokaždé na festivalu úplně vypnu od všech starostí a okolního světa. Relaxuju, užívám si pohodu, neřeším problémy,“ popisuje mi Hanka, kterou potkávám u stolu s už výše zmíněným Láďou. Sedí tam s nimi i čtyřicátník Martin. „Žádný rozpočet nemáme, peníze tady opravdu neřeším,“ říká.
Trojice se shodne na tom, že pivo a jídlo o nějaké to procento samozřejmě zdražily. „Já ale nejezdím k moři a mám to tady jako dovolenou. Za festival dám zhruba 10 tisíc, i díky tomu, že bydlíme u známých a mám dobře zajištěnou dopravu. Když ale jede rodina s dětmi, myslím, že za 30 tisíc tady budou,“ přemýšlí Hanka.
Kam až se mohou ceny vstupenek a dalších nezbytností vyšplhat v příštím roce, zatím nepřemýšlejí. Lidé, kteří kupovali vstupenky v roce 2019 v předprodeji, dali za lístek 2250 korun. Letošní cena už byla 4100. „My starší to zvládneme si na festival našetřit. Ale bojím se, aby ceny příští rok neodradily mladé,“ říká Láďa, kterému se kromě muziky na Brutalu líbí i fakt, že si na něm společný zájem užívají všechny generace. Od malých dětí, které tam přišly s rodiči, až po metalisty v důchodovém věku.