Nový šéf Národního divadla přijde z Brna. A přivede do Prahy své lidi

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Uprostřed léta 2028 se skupina vysokých manažerů brněnského Národního divadla sebere, přestěhuje do Prahy a převezme českou první scénu. „Přijde nás nejméně pět. Nejraději bych s sebou vzal ještě víc lidí, ale nechci Brno úplně rozložit a vysát,“ avizuje Martin Glaser, který už 12 let šéfuje brněnskému Národnímu divadlu. Jako budoucího generálního ředitele toho pražského jej v únoru představil ministr kultury Martin Baxa z ODS.

Divadelní režisér a manažer ve funkci nahradí Jana Buriana, mandát bude mít do roku 2034. Uspěl ve dvoukolovém řízení. Výběrovou komisi oslovil mimo jiné znalostí vícesouborového divadla, tedy toho, jak se dělá činohra, opera i balet.

Martin Glaser si do metropole přivede nejbližší spolupracovníky: současného šéfa brněnské opery Jiřího Heřmana, šéfdramaturgyni Patricii Částkovou, vedoucího baletu Mária Radačovského a ředitele zahraničních vztahů Radima Dolanského. „Mou podmínkou bylo přesvědčit je, aby mě chtěli následovat. Což nemuseli, protože se jim teď v Brně extrémně daří a přesun do Prahy jim stejně jako mně výrazně změní život,“ připouští Glaser. „Navíc třeba Janáčkovo divadlo v Brně je momentálně nejlepší prostor v republice pro inscenování opery a baletu. Z hlediska technologií a zázemí disponuje možnostmi, jaké historické pražské budovy nemají, což je pro tvůrce jako Jiřího Heřmana významné,“ zmiňuje.

Vyhledávaný operní režisér Heřman už pražskou operu vedl v letech 2007 až 2012. Odešel na protest proti sloučení jejích dvou souborů, to znamená opery Národního divadla a Státní opery.

„Bylo to nepromyšlené politické rozhodnutí a dělalo se primárně z ekonomických důvodů. Jiří Heřman v něm neviděl smysl, takže ho nechtěl naplňovat. Od té doby se ale už dost změnilo a soubory částečně srostly,“ vysvětluje Glaser, za jehož éry má sbližování dvou orchestrů i sborů pokračovat. „Jeden umělecký šéf nemůže odlišně profilovat dva operní soubory. A bylo by absurdní mít dvě umělecká vedení, která si pod jednou značkou de facto konkurují,“ argumentuje.

Jiří Heřman se do Národního divadla už letos vrátí jako hostující režisér, v říjnu tu uvede operu Legenda z Erinu skladatele Otakara Ostrčila. Tu vybral ještě současný management, po němž Glaserův tým v roce 2028 zdědí třeba připravovanou inscenaci tetralogie Prsten Nibelungův od Richarda Wagnera. Poslední část Soumrak bohů v režii Slávy Daubnerové má mít premiéru v květnu 2028, čtvrt roku před Glaserovým nástupem. Budoucí ředitel tak může mít wagnerovský kolos na programu i ve svých sezonách. „Pokud máte v repertoáru 80 až 100 inscenací a ročně připravíte třeba dvacet premiér, potřebujete minimálně pět let na to, abyste kompletně obměnil program a změnilo se vyzařování divadla,“ přibližuje.

Se svým týmem chce jako první formovat sezonu 2028/2029. Podle zveřejněné koncepce čítající 18 stran hodlají objednávat světové premiéry oper a rozšířit repertoár o velká díla 20. a 21. století od skladatelů jako Bohuslava Martinů, Krzysztofa Pendereckého či Philipa Glasse. „Například opery od Kaiji Saariaho a Thomase Adèse už jsme uváděli v Brně. Vymýšlet program takhle velkých divadel je nesmírně náročné a nemá smysl pořád objevovat kolo. Když se někdo podívá, jak jsme posledních 12 let přemýšleli o operním, činoherním i baletním divadle v Brně, tak uvidí, jakou zkušenost chceme nabídnout Praze,“ avizuje Glaser.

Ten na stávajícím působišti rozvinul festivaly Divadelní svět Brno a Janáček Brno, který roku 2019 dostal prestižní cenu v Londýně. Glaserova koncepce naznačuje, že podobně by v Praze rád prosadil akci zaměřenou na opery Wolfganga Amadea Mozarta. „Budeme pracovat v budovách, které jsou spojené se silnou inscenační tradicí, což lze brát buď jako závaží, nebo inspiraci. A vzhledem k tomu, jaký boom teď zažívá barokní opera, by mi přišla škoda tímto směrem neuvažovat,“ komentuje to budoucí ředitel.

Chce, aby Národní divadlo hrálo ještě významnější roli v mezinárodním kulturním prostředí a aby se silněji prosadilo v evropském kontextu. Za jeho éry například Janáčkova opera v Brně skutečně získala značné renomé. Opakovaně spolupracuje s předním barokním orchestrem Collegium 1704, letos přivítá světovou mezzosopranistku Magdalenu Koženou a inscenace v režii Davida Radoka nastudované Markem Ivanovićem získaly několik ocenění.

Martin Glaser nyní v brněnském Národním divadle řídí zhruba 650 zaměstnanců a hospodaří se 700 miliony korun. V tom pražském ho čeká okolo 1300 lidí s rozpočtem až 1,6 miliardy. „Z manažerského hlediska je to asi o dva levely složitější hra,“ srovnává.

Klíčové pro něj bude vyjít s politiky. Národní divadlo, které se poslední roky potýkalo s inflací způsobenou pandemií koronaviru a energetickou krizí, dostává zhruba miliardu korun ročně od státu. A ten bude v době Glaserova nástupu zřejmě řídit vláda vzešlá z letošních parlamentních voleb. Pokud by dopadly tak, jak naznačují průzkumy, může mít budoucí ředitel problém. Stínová ministryně kultury Jaroslava Pokorná Jermanová z hnutí ANO pro web Novinky.cz zkritizovala Glaserovo zvolení s tím, že byl prý vybrán příliš dopředu, nikdo to s opozicí nekonzultoval a pokud by se hnutí ANO ujalo vlády, bude „potřeba se vrátit i k výběru ředitele Národního divadla“, uvedla. Kriticky se ke Glaserovi vyjádřili také zástupci opoziční SPD a strany Motoristé sobě.

Nehrozí tedy budoucímu řediteli, že bude odvolán dříve, než nastoupí? „Možná jsem naivní, ale doufám, že ne,“ odpovídá s tím, že nebyl zvolen do politické, ale vysoce specializované manažerské funkce. „Nového ředitele Národního divadla primárně nevybíral ministr kultury z ODS, ale odborná komise. Konkurz byl otevřený, po všech stránkách zcela legitimní, přihlásit se mohl kdokoliv. A já se o tu práci původně ani neucházel, český stát mě sám vyzval, ať vypracuji koncepci. Já pak pouze deklaroval, že jsem připraven ji naplňovat a opustit divadlo, kde se nám nyní všem daří a jsme tam šťastní,“ říká Glaser. Ví ale, že ministr kultury může ředitele Národního divadla bez důvodu odvolat na hodinu. „To jsou pravidla hry, která mi nezbývá než respektovat,“ krčí rameny.

Zabránit zásahům ze strany politiků by mohla transformace Národního divadla na novou právní formu takzvané veřejné kulturní instituce, což umožňuje vloni prosazený zákon. Možnosti ale dřív nejspíš využijí divadla v Českých Budějovicích nebo Olomouci. „Kromě ustavení správní a dozorčí rady nebo schválení smlouvy o víceletém financování bude v Národním divadle třeba hlavně přenastavit celý model řízení. A to je v tak složitém organismu nutné nejdřív pečlivě promyslet, detailně namodelovat a důkladně vydiskutovat. Aby to celou instituci neparalyzovalo, ale naopak umožnilo všem pracovat efektivněji,“ vysvětluje Glaser, podle nějž současné vedení transformaci připravuje a on se už do ní aktivně zapojí. Návrh na zásadní systémovou změnu bude nicméně muset předložit až příští ministr kultury na vládě.

Tu hodlá Martin Glaser žádat o peníze na vybudování servisního centra v pražském Karlíně, kde by bylo soustředěno vše od montážních hal po zkušebny. Už současná vláda naopak poskytla 2,3 miliardy korun na rekonstrukci Nové scény Národního divadla, která začne letos v létě. Po jejím dokončení čeká Glasera mimo jiné rozhodnutí, zda si Národní divadlo jako svůj čtvrtý soubor ponechá Laternu magiku. Tu od roku 2021 vede mim Radim Vizváry. „Budeme muset vést vážnou debatu o její budoucnosti. Mám obavu, zda je koncept životaschopný a jestli české divadlo opravdu potřebuje specializovaný soubor na propojování divadla s technologiemi, kterých už dnes dávno přirozeně využívají opera, činohra i balet a nejsou předmětem umělecké diskuze jako v 50. letech, kdy byla Laterna magika založená,“ říká Glaser.

Podle něj je otázka, zda se nápad původně spojený se Světovou výstavou Expo 58 v Bruselu nepřežil. „Nezaznamenal jsem, že by Laterna magika měla silnou mezinárodní relevanci a že by její představení v roce 2025 stále poptávali divadelní promotéři jako v dobách největší slávy,“ naznačuje s tím, že finální rozhodnutí ale ještě nepadlo.

Stejně tak Glaser zatím neví, zda režisérům Martinu Kukučkovi a Lukáši Trpišovskému tvořícím pod značkou Skutr nabídne pokračování v roli šéfů činohry. „Ještě nejsou ani v polovině svého mandátu, takže je to předčasné. Ukazuje se ale, že program, který do Národního divadla přinesli, je vysoce relevantní,“ chválí budoucí ředitel. Dvojice, za jejíhož působení vznikla mimo jiné vyprodaná inscenace Privatizace o podnikateli Petru Kellnerovi z PPF, má smlouvu do roku 2028. „Privatizaci jsem bohužel ještě neviděl, ale tento typ činohry reflektující aktuální témata do Národního divadla určitě patří,“ komentuje to Glaser.

Toho naopak zklamalo, když předešlá šéfka činohry Daniela Špinar navrhla zrušit stálý umělecký soubor a najímat herce na jednotlivé projekty. „Poslední dobou jsem četl hodně rozhovorů s herci různých generací, kteří říkají, že být v souboru je pro ně příliš svazující,“ zmiňuje Glaser, sám činoherní režisér. „Možná se ekosystém českého divadla zejména v Praze, kde existuje tolik příležitostí, skutečně promění do takové míry, že udržet soubor bude nemožné. Možná se celý systém výhledově posune k tomu anglosaskému a budeme lidi najímat na jednotlivé projekty. Já jsem ale hluboce přesvědčený, že by to byla škoda a divadelní kultura by více ztratila, než získala,“ deklaruje.

Martin Glaser se nenarodil do umělecké rodiny. Pochází z průmyslového maloměsta a do devatenácti let se zajímal hlavně o chemii, kterou studoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy. Zkraje 90. let minulého století ale vyrazil na Krále Leara od Williama Shakespeara s herci Josefem Vinklářem, Taťjanou Medveckou, Jiřím Štěpničkou či Josefem Somrem právě do Národního divadla. „A ten zážitek mi změnil život,“ vybavuje si moderní inscenaci, která jím emocionálně tak otřásla, že o přestávce odešel. Teprve když ji venku „vydýchal“, zjistil, že hra má ještě druhou půlku. „Celou jsem ji tak viděl až při derniéře. Tou dobou už jsem pod vlivem zážitku začal chodit do divadla pravidelně, do roka a do dne jsem si podal přihlášku na studium režie na DAMU a oni mě napoprvé vzali,“ vzpomíná.

Ještě během studia přijal angažmá v Jihočeském divadle, kde se následně roku 2006 ujal vedení činohry. Právě díky režiím v Českých Budějovicích získal mimo jiné Cenu Alfréda Radoka za uvedení nejlepší nové české hry Petra Zelenky Očištění nebo Cenu Josefa Balvína za inscenaci Arabská noc. „V jednu chvíli jsem za chemií a svým někdejším životem udělal tlustou čáru. Ale oklikou jsem se k tomu zase vrátil, když jsem se roku 2013 stal ředitelem Národního divadla Brno. A zjistil jsem, že analytické, abstraktní myšlení mi vyhovuje, že se mi dobře pracuje s čísly nebo grafy a rozumím ekonomům,“ říká.

Jedenapadesátiletý Glaser si pár lety postavil dům na venkově za Brnem, kde chce strávit stáří. V roce 2028 se však nejdřív přestěhuje za prací do Prahy. „Bydlení tu ještě nesháním, ale brzo to budu muset začít řešit,“ připouští.

Nedávno se stal prezidentem mezinárodní oborové asociace Opera Europa, kde nahradí ředitele madridského Teatro Real. Funkci bude vykonávat souběžně s vedením brněnského divadla. A čas od času už absolvuje společné jednání s šéfem toho pražského Janem Burianem, který Glasera kdysi učil na DAMU. „Jsme domluveni, že všechna strategická rozhodnutí přesahující jeho mandát budeme konzultovat společně, aby předání proběhlo hladce. I jeho zájmem je, aby to, co teď odpracuje v Národním divadle, nepřišlo nazmar. A já nechci být ředitel, který otočí kormidlo o 180 stupňů,“ uzavírá Martin Glaser.