Lidé to prostě vzdali, říká o post-brexitové Anglii frontman Sleaford Mods

„Jako kdybychom se úplně vzdali a jen čekali, co nám přinese beznaděj,“ říká o atmosféře v Anglii po brexitu frontman kapely Sleaford Mods, která v pátek vystoupí na festivalu Colours of Ostrava.

Post-punkové duo Sleaford Mods je známé pro svou minimalistickou hudbu a naštvané, energické texty, které dokážou v několika verších popsat atmosféru v celé zemi, tedy v post-brexitové Anglii. „Přijde mi zajímavé pozorovat, jak se lidé tváří na ulici, to vám může prozradit spoustu věcí. Baví mě zkoušet tohle dostat do našich songů,“ říká frontman kapely Jason Williamson.

A dodává, že na ulici se teď všichni tváří stejně. V zemi podle něj panuje temná atmosféra, jak naznačuje i název nové desky Sleaford Mods UK Grim (volně přeloženo Temné Spojené království). „Tahle bezmocnost v lidech vyvolává letargii. Žádná korupce už s nimi nepohne. Je zřejmé, že Boris Johnson a celá Konzervativní strana by za brexit měla nést následky, za to, že posledních deset let sabotovala tuto zemi, ale lidé už to vůbec nevnímají.“

V rozhovoru s Jasonem Williamsonem řešíme zpěvákovu osmiletou abstinenci, vztek nebo špatné kapely.

V krátkém dokumentu o Sleaford Mods jeden váš fanoušek říká, že jste hlasem Británie. Že dokážete pojmenovat, co vaší zemí momentálně hýbe. Co se teď v Británii děje? Jaká panuje atmosféra?

No, moc dobrá není. Dovedu si ale představit, že tohle platí o většině zemí, nemám pravdu? Západní Evropa, USA i Austrálie trpí pod svými zkaženými vládami. Ale v Británii to vypadá, že jsme jako národ v úpadku. Nechali jsme se oblafnout a stali se z nás malomyslní lidé. V kombinaci se špatnou politikou jsme ze své země udělali hrozné místo.

Nedávno uplynulo 7 let od referenda, které přineslo brexit. To byl ten zlom, který ze Spojeného království udělal „temné místo”?

Ano, byl. I když bych řekl, že se to tu stejně postupně zhoršovalo. Konzervativní politici jen pokřivovali myšlení lidí, dolovali z nich peníze a investovali je pouze do věcí, které považovali za důležité. Což byli většinou oni sami.

Takže ano, špatné to tu bylo už dřív. Ale brexit s tím ještě zahýbal.

Když jdete po ulici, co vidíte? Jak vlastně Britové o brexitu mluví? Jako o deziluzi, nebo o snu, který se nenaplnil?

Nemyslím, že lidé věděli, co po brexitu vlastně chtějí. Nechali se unést vágní ideou, že po opuštění Evropské unie se staneme barevnější, více prosperující zemí plnou příležitostí pro lidi, které jsme celé dekády ignorovali. Z nějakého důvodu si mysleli, že opustit EU jim konečně přinese štěstí. Byli krmeni lží, servírovali jim ji lidé, kteří ve skutečnosti neměli vůbec žádný plán.

Boris Johnson je šílenec. Od prvního dne neměl tušení, co to vlastně dělá. Všechno kolem brexitu vymýšlel za běhu, komplikovalo se to a začalo to být neuvěřitelně depresivní, neřešitelné.

Celou tu dobu lidé té vágní lži, kterou jim politici prodali, věřili. Zemi to ale rozdělilo. Referendum bylo skoro padesát na padesát, víte? Ano, to je vlastně možná argument, proč z Unie odejít, ale teď není čas to dělat. Měli jsme finanční problémy, přicházeli jsme o morálku, v politice se pomalu objevovaly extrémně nacionalistické a fašistické tendence. Idea brexitu tuhle atmosféru podporovala. Nebylo to přitom vůbec nutné. Bylo to prostě hloupé.

A může za to Cameron. To on to všechno začal. „Otázka setrvání v Evropské unii.“ Jaká ku*va otázka? Prostě zůstaňte v té zku*vené Unii a zkuste vyřešit naše problémy. To ale nebylo v zájmu Konzervativců, respektive koalice George Osbournea a Davida Camerona. Nebylo v jejich zájmu pečovat o své občany, v jejich zájmu bylo udělat kariéru v politice. Vydělat prachy.

Jak se mají lidé, kteří hlasovali pro brexit?

Brexit lákal rasisty, fašisty a nacionalisty. Lidé s takovým náhledem na svět prostě hledají nenávist, hledají způsob, jak vyjádřit svůj hněv. Lidé věří věcem, jako je brexit, protože je to skvělý vehikl pro hněv. Můžou obvinit ostatní z vlastních problémů, z frustrací, z vlastního špatného mentálního zdraví. Takže u spousty lidí se názor na brexit nezměnil, snad kromě těch, kdo opravdu věřili, že odpojení se od EU přinese nějakou prosperitu. Takoví lidé zažívají deziluzi a zmatek.

Tahle bezmocnost v lidech vyvolává letargii. Žádná korupce už s nimi nepohne. Je zřejmé, že Boris Johnson a celá Konzervativní strana by za brexit měla nést následky, za to, že posledních deset let sabotovala tuto zemi, ale lidé už to vůbec nevnímají. Je to, jako bychom se úplně vzdali a už jen čekáme, co nám přinese beznaděj.

Ani představa, že by se vlády ujali Labouristi, nepřináší žádnou naději. Keir Starmer působí, že by vládl podobným způsobem jako konzervativci. Takže lidé to prostě vzdali.

Mluvil jste o hněvu, myslím, že pro vaši hudbu je to důležitá emoce. Jak používáte hněv, aby byl kreativní, a ne destruktivní silou?

Můžete být naštvaný a přitom být ok. Nebo můžete nahlas pojmenovat své frustrace, svá přesvědčení, která, když je komunikujete, možná znějí agresivně.

Někdy je pro mě těžké poznat, co mě vlastně rozčiluje nebo frustruje. Jestli jsem to já sám, nebo jsou to očekávání, která se na mě a Andrewa (druhý člen Sleaford Mods) kladou. Rozčiluje mě hudební průmysl, lidé mě rozčilují, politika.

Bývá to zlost, která se často schovává někde hluboko ve vás a vy ji pak dostanete do songu. Pocit, že byste to neměl dělat, z vás udělá ještě vzdorovitějšího člověka. Potlačovat v sobě vztek vede k ještě většímu vzteku.

Co máte na mysli, když říkáte: „neměl byste to dělat”?

Po deseti letech Sleaford Mods mám někdy pocit, že lidé říkají „tak už zmizte“. A o to víc to chci dělat. Je to pořád skvělý vehikl, nijak nezestárnul. Ani po deseti letech to mě ani Andrewa nepřestalo bavit. Lidi to trochu štve, že se s tím ani po takové době nechystáme seknout. Prostě to ku*va budeme dělat dál.

Budu osobní. Chvíli po tomhle rozhovoru se chystám na terapii zvládání vzteku. Vnímám vztek jako destruktivní věc, ale inspiruje mě, jak o něm mluvíte. Myslím, že je důležité být víc propojen se svými emocemi.

Absolutně. Je důležité najít tu hlavní příčinu vzteku, což jste většinou vy sám. Vy a vaše zkušenosti, traumata z dětství, způsob, jakým jste byl vychován. Je důležité uvědomovat si vlastní chování, vlastní motivace, pomáhá to. Trochu víc si porozumíte. A s někým o tom mluvit je vůbec nejlepší, co můžete udělat. Je dobře, že to děláte, nechci znít povýšeně, ale tohle bych celým svým srdcem doporučil úplně každému.

Jak vlastně začínáte, když píšete song? Jak se rozhodnete, nejdu nic rozmlátit, radši dám dohromady text?

Prostě vytáhnete z hlavy frustrace, vyžehlíte je, aby vás dál neomezovaly. Když o svých frustracích mluvíte chytře, upřímně, pomohou vám se uklidnit. Není to tak jednoduché, jakože jste hrozně naštvaný, tak to rychle napíšete, abyste se nerozzuřil. Tak to nefunguje. Tyhle věci ve vás bublají nějakou dobu, musíte je dostat ven. Když jste naštvaný, musíte prozkoumat příčiny svého vzteku. Co vás tak štve? Jak to souvisí s vaším životem, jak je to s vámi spojené? Odpovědi na tyhle otázky vám pomohou ten vztek odbourat.

Na nové desce UK Grim zpíváte o vlastním dětství, ale dokážete zároveň popsat, co zažívají lidé kolem vás.

Prostě se koukám kolem sebe, sleduju, co se lidí dotýká. Všichni jsme svým způsobem propojení. Všechno si předáváme. Přijde mi zajímavé pozorovat, jak se lidé tváří na ulici, to vám může prozradit spoustu věcí. Baví mě zkoušet tohle dostat do našich songů.

Z toho výrazu tváře můžete poznat, co se děje v politice. Prostě to cítíte. Ale neměl byste kolem toho být moc zřejmý, lepší je psát o tom trochu surrealisticky.

Změnily se výrazy tváře za ta léta, co hrají Sleaford Mods?

Čím dál víc lidí se tváří stejně. Znásobilo se to.

Docela dlouhou dobu jste v hudbě nebyl moc úspěšný, jestli to tak můžu říct. Celý svůj dosavadní život jste měl kapely jen jako koníček po práci. Až se Sleaford Mods přišel úspěch. Měl jste za tu dobu někdy chuť s hudbou přestat?

Samozřejmě. Skoro pořád. Ztrácel jsem víru. Ale protože mě zajímal songwriting, prostě jsem se hudbě pořád věnoval. Miloval jsem to, nemohl jsem s tím přestat, i když jsem třeba někdy cítil, že to nikam nevede.

Jak vás změnil úspěch Sleaford Mods?

Uvolnilo nám to ruce finančně. Ale také mě to změnilo lidsky. Stal se ze mě chytřejší člověk, šťastnější člověk. Víc jsem pochopil kreativitu, ale také hudební průmysl. Dostal jsem příležitost to buď znova podělat, nebo vystřízlivět, vykašlat se na drogy a přijmout cestu hudební kariéry. Udělal jsem to a bylo to dobré rozhodnutí. Jsem teď hrozně šťastný. Pořád ale s sebou nesu mnoho těch atributů, které jsem ve Sleaford Mods používal ještě předtím, než jsem přestal pít alkohol. A to je vlastně dobře.

Můžeme mluvit o vaší abstinenci? Před pár dny jste na twitteru slavil osm let bez alkoholu.

Změnilo mi to život, bylo to zázračné. Lituju toho, že jsem alkohol a drogy konzumoval v takovém množství a tak dlouhou část svého života. Někteří lidé říkají, že kdybych to nedělal, neexistovali by Sleaford Mods. Ale já myslím, že ano. (Smích).

Na UK Grim je verš: „Přemýšlel jsem, že si tě smažu na sociálních sítích.“ Nejsou sociální sítě čím dál negativnější?

Jsou negativní, ano. Udělaly z hudebního průmyslu ještě horší věc, poštvávají lidi proti sobě, vyvolávají v nás pocity méněcennosti, i když není jediný důvod, proč se cítit méněcenný. Vypadá to, že se zaměřují na jednu, dvě individuality po delší dobu, což je naprosto šílené, vyvolávají šikanu, ano, v mnoha ohledech mají sociální média na lidi opravdu hrozný vliv.

Vracíte se často k hudebnímu průmyslu. Jaká kapela teď „stojí za prd”?

Jakákoli kapela může být na prd. Hlavně ale jde o ty, které nejsou tím, co o sobě říkají. Kapely, které fejkují agresi, depresi, jsou zbytečně dramatické, nebo je naopak nic nezajímá, kapely, které nic zajímavého nesdělují, ať už hudebně, nebo v textech. Já potřebuju něco cítit. Ale často dostanu od kapel jen veselé blbiny z rádií.

Není to tím, že umění si na sebe musí vydělat?

Do jisté míry ano, ale dobrá kreativita nakonec vždycky vydělá peníze. Prostě to tak dopadne. Dobré umění lidi spojí. To je dávná pravda, strašně jednoduchá, ale lidé na ni asi zapomínají.

Díky za rozhovor.

Ať se vám daří na terapii.