Článek
V dnešním díle letní série kulturních tipů od osobností doporučuje Jaroslav Rudiš debutové album od Letní kapely nebo průvodce po české literatuře pohledem polského autora.
Kniha – Pražský slabikář: Od Kafky k Havlovi a zpět
Já jsem teď čtrnáct dní psal s mým kamarádem Petrem Pýchou novou divadelní hru, která je o skokanech na lyžích. Bude se jmenovat Skokani a na jaře příštího roku ji uvede Divadlo Na zábradlí. Píšeme ji s Petrem přímo na tělo pro dva herce, Petra Čtvrtníčka a Jakuba Žáčka. Zimní téma psané v létě, tak to má být. My, když takhle s Petrem píšeme, vždycky u něj na chalupě kousek od Hořic, tak si přivezmeme knihy, pouštíme si muziku a filmy. Oba jsme si teď četli z knihy Pražský slabikář: od Kafky k Havlovi a zpět. Je to skvělá knížka nejen na léto. Polský pohled na nás a naši literaturu, na Hrabala, Haška, Kunderu či Škvoreckého. Kaczorowski v takové té dobré polské tradici píše nejen o literatuře a o autorech, ale vypráví i ty velké dějinné příběhy. Je to nabité informacemi, ale zároveň velmi čtivé. Je vidět, že Kaczorowski toho mnoho načetl a nastudoval, nejen pro Poláky, ale i pro nás Čechy.
Zajímají vás doporučení od dalších osobností?
Vyražte do hor na nejlepší oběd.
Hudba – Letní kapela, Ja, Panik a jeden antiletní hit
S Petrem jsme ale také poslouchali spoustu muziky. Třeba Letní kapelu Jaromíra 99. Moc rád bych zašel na nějaký koncert. Viděl jsem je loni na podzim, ještě když neměli desku. To album je skvělé, Jaromír je myslím jeden z nejlepších textařů, zpívajících básníků u nás. Je to velký ponor do jeho mládí. Známe se dlouho, ale i tak jsem tam našel nové hlubiny, které jsem neznal. Sice je to Letní kapela, ale písně jsou to melancholické. Přesto se myslím hodí k letnímu táboráku.
Ja, Panik jsou Rakušáci, kteří žijí v Berlíně, ale něco si sem z Rakouska přivezli. Myslím, že nikdo v německojazyčné popmusic nedokáže psát tak dobré texty, v nichž je humor i melancholie. Ja, Panik hrají alternativní pop, já byl na jejich koncertě ve Frankfurtu nad Mohanem. Jejich poslední deska se jmenuje Die Gruppe, zní hodně současně.
A ještě jeden tip do Itálie, chystám se tam teď na jeden vlakový výlet. Doporučil bych Francesca Bianconiho, který natočil duet se zpěvačkou, která si říká Clio. Ta píseň se jmenuje Ciao. Zní to banálně, ale ten text je melancholický, je to antiletní letní hit. Bianconi jinak hraje s italskou kultovní kapelou Die Baustelle z toskánské Sienny.
Film – Top Gun: Maverick
Když vyšel první Top Gun, byl to absolutní kult. Viděli jsme to v roce 1988 na VHS v příšerné kvalitě. S velkým očekáváním jsem šel na druhý díl a moc se mi to líbilo. Je to klasický hollywoodský film, ale skvěle, velmi autenticky natočený. Tom Cruise hraje skvěle, má to výbornou atmosféru. Už jsem ten film letos viděl, ale těším se, že si na něj zajdu u nás v Lomnici nad Popelkou, kde máme kino s Dolby Atmos.
Co jsme říkali na Top Gun?
Pusťte si podcast Kulturák nebo přečtěte pochvalnou recenzi.
Také jsem viděl film Nejhorší člověk na světě od mého oblíbeného norského režiséra Joachima Triera, od kterého jsem viděl i předchozí film Oslo, 31. srpna. Oba dva ty filmy jsou součástí trilogie spojené s městem Oslo. Nejhorší člověk na světě mě strhnul. Má skvěle napsané postavy i dialogy, je vtipný, ale i tragický, a také velmi současný. Takhle propojený smutek a radost jsem ve filmu dlouho nezažil.
Oba snímky jsem už v kině viděl, ale na oba bych rád šel znova. I když jsou tak strašně rozdílné.
Výlet – Kamkoli. Když to bude v jídelním voze
Ve vlaku trávím poslední dobou spoustu času, což možná tuší čtenáři knihy Winterbergova poslední cesta a Trieste Centrale. Pokud nevíte, kam vyrazit, co takhle prostě najít spoj s jídelním vozem? Působí to v něm jinak než v jakémkoli dalším vagonu. Je tu více světla i prostoru, cesta tu ubíhá rychleji, ale možná je to jen tím, že se rychleji zapovídáte. Číšníci bývají dost povídaví – a věřte, bývá to zábava.
