Leoš Mareš je šedá eminence českého showbyznysu. Z O2 areny udělal kulturák

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Pořád tě mám rád a bejt sám nejde snést. Přijít na můj koncert je moc velkej trest,“ zkomolil naschvál Leoš Mareš text svého hitu Tři slova, když poslední lednový pátek zahajoval svou osmou show v O2 areně. Chvíli poté se obrátil na publikum, aby zjistil, kolik fanoušků na něj do haly nepřišlo poprvé. Soudě podle hlasitého skandování jich nebylo málo. „A teď si představte, že když jsem loni vystupoval v Kongresovém centru, byli tam nadšenci, kteří na mě přišli třeba už pětkrát. Pak jsem zjistil, že byli ze střediska pro lidi s alzheimerem,“ rozesmál diváky.

Sebeironické vtípky trousil po celou dobu svého dvouhodinového setu. Hned zkraje třeba došlo na přehlídku jeho ikonických outfitů. „Tyhle kožichy ležely dvacet let ve sklepě, ten úplně první ani nikdy nebyl v čistírně. Právě proto z něj jde ale cítit život,“ žertoval. V písničce Pán kožichů pak připomněl, že jsou ze zvířete jménem polyester. Později zavzpomínal třeba i na své působení v berounské taneční skupině R. A. K. „Schválně neříkám, že jsem byl tanečník,“ shodil své pohybové dovednosti, aby si vzápětí střihl choreografii s mladšími profesionály.

Střílel si pochopitelně i ze svých nepříliš oslnivých recitačních schopností, které mu tentokrát pomáhali vyvážit kytarista Igor Ochepovsky nebo zpěváci Pavel Callta a Kristián Šebek. Pozornost obecenstva si během večera získával nejen svým charismatem a nadhledem, ale také výpravou. Nápaditý stage design doplňovaly všechny osvědčené triky, které si lze u podobných megakoncertů představit. Nechyběly vybuchující konfety, ohňostroje ani svítící náramky. Hudební fajnšmekři by to označili za laciný kýč a podbízivou estrádu. Sám Mareš nicméně říká, že není umělec, ale řemeslník. A tak stejné taktiky nejspíš klidně využil i o den později, na druhém letošním koncertu.

O2 arenu se Marešovi podařilo poprvé zaplnit v roce 2018. Vstupenky na dva koncerty tehdy vyprodal za čtyři dny. V podcastu Insider přesto před dvěma lety tvrdil, že na pódiu stále bojuje s nervozitou. „Když vyjdu na jeviště a vidím tu obrovskou masu lidí, zastaví se mi srdce. Odpovědnost je všudypřítomná a během vystoupení si to ani moc neužívám,“ popisoval. Už v roce 2019 se přitom do největší české multifunkční haly vrátil a očividně se jí pořád nenabažil. Není divu, když jeho show generují tržby v řádech desítek milionů korun.

Repertoár postavený na deskách Tři slova, Minuty se vlečou a Nejlepší nápad z počátku milénia se rozhodl oživit v roce 2017, kdy byla jeho krátká hudební dráha zdánlivě zapomenutá. Publiku tenkrát sliboval „jediný koncert v životě“. Nostalgie po „pánovi kožichů“ ale byla větší, než se mohlo zdát, a u jednoho vystoupení ve Foru Karlín tak zdaleka nezůstalo. Nedostatek pěveckého talentu se Mareš rozhodl vynahradit velkolepostí. Na rozmáchlých show mu začali sekundovat muzikálnější kolegové jako Tereza Kerndlová, Ben Cristovao nebo Marek Ztracený i živá kapela a smyčcový orchestr. Karel Gott si s ním ještě v O2 areně stihl zazpívat hit Být stále mlád.

Přesto slovo koncert není v případě Mareše úplně přiléhavé, jak podotýká šéfredaktor časopisu Headliner Honza Vedral. „Publikum tam nechodí za hudbou, ale za zábavou, jeho humorem a celkovým zážitkem. Je dobré si uvědomit, že značnou část obřích halových produkcí dnes tvoří divadlo a efekty, a to i v případě koncertů respektovaných muzikantů. Mareš není jediný, u kterého je hudební složka jen malou součástí celku. U něj navíc lidé mohou počítat s momentem překvapení, který vždycky přináší pocit životního zážitku. S tím velmi dobře pracují i jiné popové hvězdy, u nás třeba Marek Ztracený,“ zdůrazňuje hudební publicista.

Hned jak se s koncem koronavirové pandemie obnovilo konání kulturních akcí, rozhodl se Mareš úspěšný recept posunout na vyšší úroveň a pustil se do organizování halových koncertů dalších stálic české pop music. Jako producent už se podílel na vystoupeních Marie Rottrové, Heleny Vondráčkové, Štefana Margity, Dary Rolins nebo Jiřího Korna. „Tam je nervozita samozřejmě menší, protože nemusím podávat výkon na pódiu. Zase mám ale odpovědnost za celou show, takže se chovám trochu jako rodič. Jako bych držel palce svému dítěti, které má vystoupit na školní akademii. Koukám, jak lidé reagují na mého svěřence,“ přiblížil pro Insider.

Stala se tedy z Mareše jakási šedá eminence českého showbyznysu? „Absolutně. Pokud někdo z O2 areny udělal kulturák pro české populární umělce, tak právě Leoš Mareš. Díky němu se tam publikum naučilo na domácí jména chodit. Nespornou roli v tom sehrály i důsledky covidu. Tedy doba, kdy už se smělo hrát, ale setrvačností chvíli trvalo, než k nám doputují velká světová turné. O2 arena každopádně přestala být metou, na kterou si troufnou jen rockové legendy typu Kabátů. Otázkou zůstává, kdo ji dokáže opravdu vyprodat a naplnit po strop. Těch jmen není zdaleka tolik, kolik jich tam hraje,“ upozorňuje Vedral.

Laťkou popularity je dnes O2 arena třeba i v soutěživém prostředí českého hip hopu. Nedávno ji vyprodal nejstreamovanější tuzemský raper Viktor Sheen a předtím se to podařilo Benu Cristovaovi. Mareš se ji jako promotér loni pokusil dobýt také s ojedinělým koncertem písní z muzikálu Jesus Christ Superstar. Prosincová oslava třicátého výročí jeho české premiéry se však setkala s kritikou. Řada diváků si stěžovala na mizerný zvuk a Mareš reagoval omluvným videem. Na svou obranu nicméně tvrdil, že se s problémem potýkala jen malá část obecenstva.

Producentské aktivity pro něj podle jeho slov nejsou primární, stále se nejvíc cítí být moderátorem. „Miluji cokoliv komukoliv sdělovat. Kdyby neexistoval showbyznys, byl bych nejšťastnější jako učitel. Nebo jako průvodce. Showbyznys mi jen umožňuje svou vášeň vyleštit, nablýskat a dobře zpeněžit. Využil jsem příležitosti, že mám dar řeči, že jsem verbálně nadaný a kreativní,“ vyzdvihl Mareš své silné stránky v rozhovoru pro magazín Proč ne?!. Ranní show Evropy 2 začal uvádět na sklonku devadesátých let. V moderátorské dvojici s Patrikem Hezuckým už se tak zapsal do paměti dvěma generacím mladých posluchačů, na které se stanice snaží cílit.

Právě v rádiu se koneckonců zrodila jeho přiznaně recesistická hudební tvorba. „Evropa 2 byla v devadesátých letech ohromný fenomén a s moderátorskými písněmi měla velmi dobrou zkušenost,“ připomíná Vedral a zmiňuje například duo Těžkej pokondr. „Psal se rok 1995, když Miloš Pokorný a Roman Ondráček místo sborové moderátorské vánoční písně nazpívali Jingle Bells modifikovanými hlasy Chipa a Dalea. Tak vznikl Těžkej pokondr. Když tedy Leoš Mareš začal moderovat Ranní show, byli zpívající moderátoři, kteří neumí zpívat, už léty prověřený koncept, časem umocněný i televizí, kde Mareš uváděl hitparádu Eso,“ vysvětluje publicista.

Práci na Evropě 2 Mareš dodnes přirovnává ke chráněné dílně. „Jako kdybychom od šesti do devíti ráno byli u mámy pod sukní a nepřátelský svět začínal až potom, za branami Evropy 2. Coby producent mám teď poprvé v životě kancelář s týmem sedmi lidí. Každý den tam zůstávám třeba do půl desáté večer. Začal jsem dělat novou věc a jak jsem si toho nakládal čím dál víc, měl jsem za sebou najednou plný valník. Masová výroba podobných akcí je jako dvě práce na plný úvazek a já jsem zjistil, že to takhle nechci. Do budoucna bych to rád dělal víc na pohodu. Práce pro mě totiž vždycky byla zábava,“ svěřil se Mareš v podcastu Insider.

S více než milionem sledujících na instagramu se řadí také mezi desítku nejúspěšnějších českých influencerů, byť mu tahle škatulka není úplně blízká. „Nemám ambice měnit myšlení lidí. Jsem komerční člověk, mám rád hamburger a kolu,“ neskrývá Mareš. V rozhovoru pro Hospodářské noviny před třemi lety odhadoval, že spolupráce se značkami, které v příspěvcích na sociální síti propaguje, tvoří až 30 procent jeho příjmů. Další desetinu tehdy připisoval moderování, ať už v rádiu, nebo na firemních akcích a soukromých večírcích.

„Mareš je dlouhodobě jednou z nejznámějších osobností české populární kultury. Mezi prvními pochopil a dokázal využít sílu sociálních sítí, prostřednictvím kterých dovede s lidmi komunikovat napřímo a zprostředkovat jim příběhy. Krom toho je neuvěřitelně pracovitý a také dobrý byznysmen. A nesmíme zapomenout, že na diskotékách a jiných moderovaných akcích je celou dobu v přímém styku s fanoušky. Moc dobře tedy ví, co na ně funguje a co chtějí slyšet. Svoje publikum zná dokonale,“ shrnuje šéfredaktor Headlinera, proč značka Leoš Mareš už čtvrtstoletí nabývá na hodnotě.

Marešova znalost publika byla ostatně patrná i koncem ledna, když se před finále své osmé show v O2 areně přemístil spolu s Pavlem Calltou na vyvýšené pódium uprostřed haly a zvedl sedící diváky ze židlí. Na motivační hit Píšem si svůj sen v tu chvíli tancovali lidé několika věkových kategorií – od dětí přes dvacátníky až po Marešovy vrstevníky z řad čtyřicátníků.

Podobně jako televizní soutěž StarDance tak zjevně dokáže překonávat mezigenerační příkopy. Jenom je otázka, jak dlouho svůj halový spektákl bude ještě moci opakovat. Pokud totiž jeho fanoušci hromadně neonemocní Alzheimerovou chorobou, jak sám vtipkoval, bude se ten nablýskaný cirkus muset jednou vyčerpat. Pak ale Mareš jistě vytáhne z rukávu zase něco nového.