Latino pop ovládá svět. Jeho trůn obsadila královna Rosalía

Ze španělsky mluvících zemí přichází nové neoposlouchané rytmy a daří se jim i ve světovém měřítku, jazyková bariéra zdá se hraje čím dál menší roli. Hit Despacito před pěti lety zlomil všechny rekordy prodejnosti a nejžádanějším hudebníkem na Spotify byl poslední dva roky portorický raper Bad Bunny.

Do této „latino vlny“ je zařazována i španělská zpěvačka Rosalía, byť je to vzhledem k jejímu kontinentálnímu původu trochu problematické. Sbírá ceny Grammy, hostuje na skladbách slavných raperů (Travis Scott, J Balvin) a její desky sklízí nadšení kritiků. Třetí studiová deska Motomami je omračující kolekce globálního popu a Rosalía s ní v půlce března debutovala na čísle jedna globálního žebříčku Spotify.

Svůj futuristický pop Rosalía míchá z vlivů aktuálně populárních rytmů, jako jsou reggaeton nebo latino trap, místo v něm ale mají i tradiční lokální taneční žánry jako flamenco nebo bachata. Na albu jsou ale ke slyšení i dojemné R&B balady či skladby odkazující k experimentální elektronice. Devětadvacetiletá Rosalía se nestydí za své hitparádové ambice, ale zároveň dělá pop tak, jak jsme ho ještě dosud neslyšeli.

Její průlomové album El Mal Querer se před čtyřmi lety inspirovalo milostným románem z třináctého století, který vznikl v oblasti Okcitánie a míchalo současný hip hop s flamencem, které Rosalía studovala od svých teenagerských let. (Album bylo dokonce součástí její závěrečné bakalářské práce.) Propojení tradičních a moderních rytmů fungovalo i díky jejímu omračujícímu hlasu a deska byla dokonce časopisem Rolling Stone přes dvěma lety vyhlášena jako nejlepší album španělsky mluvícího interpreta všech dob.

„Nemám ráda desky, které jsou jen sbírkou singlů. Obyčejně mě baví nahrávky, které říkají nějaký příběh a vyžadují od posluchače hodně přemýšlení,“ prohlásila Rosalía před dvěma lety v rozhovoru pro jedno francouzské rádio. Tehdy se jí už v hlavě rodil koncept alba, které bude odrážet dvě polohy její osobnosti a dohromady vytvoří celostní portrét. I proto se dá o nové desce mluvit jako o její dosud nejosobnější nahrávce.

Obě zmíněné složky Rosalíe jsou obsažené v novotvaru Motomami z názvu desky. „Moto“ (tedy motocykl) odráží její božskou, experimentující a konfliktní část, „mami“ (= máma) je ta osobní, konfesní a křehká. Spojení dualit je ostatně vidět i na aktu z obalu desky, kde má Rosalía oblečenou pouze motorkářskou helmu.

O motorkářských partách mluvívá Rosalía v rozhovorech jako o jediné autentické městské subkultuře z periferie Barcelony, kde vyrůstala a v klipu k singlu Saoko se prohání jako drsná členka dívčího gangu. O chvíli později v aktuálním singlu Candy nejprve něžně zpívá o krachu milostného vztahu, než se spustí tvrdý reggaetonový beat a Rosalía konstatuje: „Vím, žes na mě nikdy nezapomněl. Já si ale ani nepamatuju tvoji tvář. Byly to pěkné pocity, ale skončilo to zradou.“ Ve skladbě nejprve cituje dekádu starý hit portorického dua Plan B, nosná linka refrénu ale pochází z tracku undergroundového klubového producenta Buriala z roku 2007. Zcela odlišné hudební světy se v její hudbě potkávají zcela přirozeně.

Delirický beat k chaotické CUUUuuuute připomíná experimenty Arcy, s níž nedávno spolupracovala na desce KiCk i, zároveň se k ní ale v La Fama přidá hvězdný The Weeknd trochu nečekaně zpívající španělsky a spolu si postěžují na břímě slávy. G3N15 je melancholická balada o dělání těžkých životních rozhodnutí, které se ale v dlouhém horizontu vyplatí. Rosalía tady zpívá o všech možných konfliktech, kterými si musela projít, ale zároveň vždy věří své další transformaci.

„Vím, kdo jsem a je mi jedno kam jedu / Nikdy ale nezapomeň, že vždycky sedím na místě řidiče,“ zpívá v Saoko a definuje jedno z hlavních témat desky – ženské sebevědomí, které nemůže být ničím omezováno. „Frank mi řekl, že mám otevřít svět jako oříšek,“ říká ve stejnojmenné skladbě s odkazem na amerického hudebníka Franka Oceana, který jí pomohl ve chvíli, kdy při psaní třetí desky trpěla na autorský blok.

V skladbě Bulerías se Rosalía na chvíli vrací k akustickému flamencu, v samotném závěru pak posílá pozdravy svým hudebním vzorům. V „panteonu“ jejich inspirací se nachází legendy moderního flamenca Pastori & Mercé, sprostá americká raperka Lil Kim, portorická hvězda žánru reggaeton Tego Calderon a také britská raperka tamilského původu M.I.A. Právě desky poslední jmenované z nultých let novinka Motomami připomíná nejvíce. M.I.A. na albech jako Arular nebo Kala neohroženě míchala taneční styly z různých částí světa a stvořila osobitý zvuk globálních bezdomovců, kteří berou lokální tradice jako freeware a skládají z nich něco vlastního.

Když Rosalía vydala El Mal Querer, sklidila kritiku za to, že není romského původu, a přesto si dovolí zpívat flamenco. Stejně tak to schytala poté, co dostala pět cen Latin Grammy a některá média ji obvinila z vykrádání latinskoamerické hudby, v níž je přes jazykovou spřízněnost přese všechno cizinkou. Je to ale příliš úzkoprsý pohled na hudební tradice, na nové desce Rosalía spojuje tolik hudebních vlivů, že připomíná Madonnu, která vždy volně cestovala mezi žánry a měnila je k obrazu svému.

Žánr world music vytvořený v osmdesátých letech zarytě uctíval nezkaženou, konzervovanou podobu lokálních žánrů – hudba ale ve skutečnosti putuje globálně propojeným světem úplně jinak. Divoce se mísí, mutuje do nové podoby, transformuje. A silné hudební osobnosti ohýbají lokální tradice do nových podob. Možná právě to nám chce Rosalía vzkázat, když v klipu ke skladbě Candy zpívá a tančí do reggaetonového rytmu v japonském karaoke baru v aluzi na film Ztraceno v překladu.