Krejčík: Pohřební služba mě naučila, že každá bolest se dá unést

„Pohřební služba mě naučila, že každá bolest, byť sebevětší, v ten moment máte pocit, že se nedá unést, tak se unést dá,“ říká třicetiletý herec Daniel Krejčík. V Hájemství nachází nečekané paralely mezi světem na divadelních prknech a dětstvím, které prožil v pohřebním ústavu. Tradice práce u pohřbů se v jeho rodině nese už několik generací. Narušil ji až Daniel. Přesto ho hodně naučila.

„Jako dítě jsem chodil za maminkou do ústavu, sepisovala s pozůstalými pohřby. Sedávali tam a strašně plakali. Říkali: Já už tady nechci být bez mého Karla. Když si ten člověk přišel za týden vyzvednout urny, vypadal, že to přežil, že to zvládl. To mě naučilo, že přežít se dá všechno,“ říká Krejčík.

A s nadsázkou dodává, že by každému herci v pohřební službě doporučil brigádu. „Moje práce je o tom, že pozorujete lidi. Ukládáte si je do nějakého emocionálního bankomatu. Pohřební služba je jako Gringottova banka.“ Nemůže ale člověk, když čelí dlouho tak silným emocím, po čase zkornatět a přestat vnímat? „Sepisování pohřbů je něco, na co se zvyknout nedá.“

V rozhovoru mluví Krejčík také o svém coming outu. „Ta doba, kdy jsem coming outem prošel já, je myslím hodně jiná od té dnešní,“ vzpomíná herec. „Přeju si, aby to dnes bylo tak, že za vámi přijde váš syn nebo dcera a řekne: Tati, holt mám rád tohohle člověka, no. A nebude na tom nic zvláštního. Pro moje rodiče to těžké bylo. S těmi věcmi se ani nekontrolovali. Ani jsme nikoho, kdo by byl na kluky, neznali.“

Krejčíkovi rodiče se ale za několik let po coming outu zásadně proměnili. „Najednou se mnou sdíleli, co se stalo. Koukal jsem na ně a říkal si: To je neuvěřitelné, jakou cestu ušli,“ říká třicetiletý herec, jehož nová kniha je propletená podporujícími vzkazy od matky i od otce.

„Kluk z pohřebky“ píše v Hájemství i o své cestě na divadelní prkna, která vedla přes recitační soutěže a dabing. Herectví se učil za pochodu, přesto se za jednu ze svých prvních rolí v představení Cock dostal do širší nominace na Cenu divadelní kritiky za nejlepší mužský herecký výkon.

Na prknech ztvárnil také hlavní roli v adaptaci románu Kdo zabil mého otce výrazně politicky angažovaného francouzského spisovatele Édouarda Louise. Jak to má vlastně s politikou Krejčík, bývalý partner Matěje Stropnického? „Mě politika zajímá hodně. Myslím, že mě začala hodně zajímat v době, kdy jsem začal chodit s Matějem. Ne že bych předtím nevěděl, co je pravice a co levice.“ Krejčík vypráví o principu Pygmalionu. „Já jsem k němu na začátku strašně vzhlížel. Čím víc jsem toho věděl, tím víc jsem se z někoho, kdo obdivoval, stával někým, kdo pochyboval.“

Proč nechce Daniel Krejčík „mávat praporkem na průvodu“? Jaké role pro něj byly zásadní a jak vnímá svou aktuální roli v seriálu české televize Děcko? Nejen o tom mluví herec v rozhovoru pro kulturní rubriku Seznam Zpráv.