Krátké filmy, na které nejde zapomenout. Bojují se samotou i s fyzikou

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Největší problém krátkých filmů vězí v tom zavádějícím přídavném jménu. Krátké, takže horší. Neúplné.

Není to tak. Jestli je na nich něco krátké, pak čas, který potřebují na to, aby diváka vtáhly. Krátké filmy jsou jako malý chod s napresovanou intenzitou, díky níž jsou často zapamatovatelnější než tříhodinové filmové eposy.

Festival Pragueshorts už po osmnácté ukáže to nejzajímavější z domácí i světové produkce aktuální sezony, včetně snímků oceněných na nejprestižnějších festivalech od Cannes až po Locarna a filmových jednohubek od slavných tvůrců, jako je Pedro Almódovar.

Na které z nich si na Pragueshorts máte zajít?

„Energii nelze vytvořit nebo zničit. Jen přeměnit z jedné podoby na jinou, nebo přenést z jedné soustavy do jiné,“ cituje protagonista filmu režisérky Marie-Magdaleny Kochové první termodynamický zákon. Jednašedesátiletý pracovník jaderné elektrárny bilancuje nejen vlastní život, ale fundamentální podmínky pro přežití člověka a hlavně pak světa kolem něj. Kolik megawatthodin potřebujeme, abychom mohli žít v pohodlí? Odpověď hledejte v názvu filmu. Kolik jich k nám ale reálně vyteče z továren?

Analogové zrno a vybledlé barvy obrazu evokují naučné filmy o chemii a fyzice, jak je pamatujeme ze školních laborek, znepokojivá hudba odkazuje na stará sci-fi. Tématem jsou 3 MWh až bolestně současné. Jeden z nejsilnějších filmů letošních Pragueshorts dochází k poznání, že když fyziku nedokážeme obejít, nezbývá než se jí plně odevzdat.

Maďarský animovaný film 27, vítěz z loňského Cannes, zdánlivě vypráví o tom, jaké to je, žít i těsně před třicítkou s vlastními rodiči. Ve skutečnosti je 27 snová cesta do světa, kde neexistuje samota, kde se vztahy navazují se samozřejmostí pohádek a panuje tu sexuální uvolnění a porozumění.

I když se 27 neodehrává za covidu, někde v něm jako by se schovávala vzpomínka na dobu, kterou většina z nás prožívala v kolektivním osamění. Hrdinka filmu obklopená lidmi, ale se svými problémy si musí poradit sama.

Autorka filmu, Flóra Anna Buda, svým filmem navíc nastavuje nový práh dospělosti pro mileniály a nepochybně i následující generace Z. Už to dávno není 18. 

Přes všechnu imaginativnost a hřejivou barevnou paletu filmu umí 27 divákům navodit naprosto fyzický pocit studu. Ale když přejde, následuje pocit očistné úlevy.

O žádném krátkém filmu se v Česku nemluvilo tolik jako o Electře, novém počinu filmařky ruského původu Darji Kascheevy. Absolventka animované tvorby na pražské FAMU vzbudila pozornost už předchozím snímkem Dcera, který získal studentského Oscara a vysloužil si i nominaci na Oscara za nejlepší krátkometrážní film.

Snímek o vztahu mezi otcem a dcerou vzbudil ohlas za svou netypickou kombinaci loutkové animace a pohyblivé kamery, která vyvolávala dojem, že figurky se opravdu probudily k životu. Dcera působila křehce. Všechno, co v něm ožívalo, se také každou chvíli mohlo rozpadnout. Nejen loutky, ale i bolestně komplikované vztahy.

Těm se Kascheeva věnuje i v Electře, snímku, který měl premiéru na festivalu v Cannes. Filmařka se v něm vydává opačnou cestou než v předchozí Dceři. Živou herečku vkládá do umělého světa plastových panenek, násilně ji přeměňuje do těla předčasně dospělé barbíny. Dávná bolest, kterou má na svědomí otec, tu ovlivňuje vše - od vzpomínky na dětství až po konfliktní vztah k vlastnímu tělu nebo nenávist k matce.

Electra probíjí imaginací. Je to vizuální smršť, ve které nic nepůsobí samoúčelně.

Možná nejněžnější film celého festivalu Pragueshorts, půlhodinové vzpomínání na léto, které všechno mění. Tomášovi a Alešovi je osmnáct a pomalé, horké dny se rozhodnou trávit cestováním ve vypůjčeném tátově volvu. Mají extravagantní byznys plán: udělat z opuštěných řopíků novodobá romantická hnízdečka.

„Yes, kámo, tenhle je absolutně nádhernej,“ říká jeden z nich při prozkoumávání zapomenutých betonových bunkrů. Po cestě ospalou krajinou čeká oba kluky ohledávání vlastních hranic. Jak dobře si střeží vlastní identitu – a jak pečlivě ji mají zmapovanou?

Mimo je mimořádně citlivý film, který horkou letní krajinu studuje stejně důkladně jako duše svých klučičích hrdinů.

Krátké filmy na Pragueshorts veze i Pedro Almódovar nebo Jiří Mádl. Od prvního jmenovaného dorazí očekávaný snímek s Pedro Pascalem a Ethanem Hawkem v roli neobyčejných kovbojů, od druhého pak tolik kraťasů, až zaplní celé programové pásmo. Jedním z Mádlových filmů bude i Dřevo na příští zimu. Černobílý snímek o truchlení, které se před člověkem teprve schovává, čeká někde v budoucnosti jako hrozba nebo věčně odkládaný úkol.

Snímek režiséra a scenáristy Karla Šindeláře z roku 2022 vynesl jeho tvůrcům nominaci na Českého lva za nejlepší studentský film a výjimečný je nejen díky hereckému výkonu Jiřího Mádla. Sledovat, jak postupně strhává masku flegmatického křupana a dává průchod svým strachům a bolestem, je zážitek.