Kong a Godzilla svádí ultimátní zápas jako parťáci. A vy se budete bavit

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Před sedmi lety vylezla z hollywoodských skladů obluda stará téměř jako zvukový film sám. Kong s podtitulem Ostrov lebek nepatřil k těm nejočekávanějším blockbusterům a vlastně i postrádal nápaditý příběh. Ale jedno se mu upřít nedalo – jednoduše bavil.

Bavil přesně ty diváky, kteří – alespoň potají – milují nadbytečné dialogy i usekané končetiny béčkových bijáků, jako jsou Mumie, Jurský park nebo Pacific Rim. Kong tady byl pro ty, kteří se nestydí za to, že nedokáží každý den v měsíci koukat na oceňovaná komorní dramata o dvou špičkových hercích nebo decentní příběhy ze života, které zaujmou svou opravdovostí.

Právě pro tyhle diváky vzniklo Monsterversum, ve kterém platí trochu jiná filmová pravidla. Vše je odpuštěno, když dvě hodiny uplynou jako voda, prostý děj nedrhne a akční scény dávají mozku prostor jen na to, aby vnímal létající pěsti, světelnou show a hrdiny peroucí se s padouchy.

Mnohé z očekávaného právě Kong: Ostrov lebek přinesl – jasně vykreslené záporáky, svár dobra se zlem, boj člověka s přírodou a kromě poletujících končetin i vnitřnosti. To vše zabalené do pěkného vizuálního kožichu. Co na tom, že postavy jsou emočně ploché nebo že příběh je místy mírně stupidní. Na to se v tomhle žánru nehraje.

Kong byl vlastně jediným z Monsterversa, kterému se povedlo diváka vtáhnout. Za zmínku do deníčku diváka béčkových filmů ještě stála o tři roky starší Godzilla, pak se ale titánské impérium dočkalo úpadku. Přišla druhá Godzilla a snímek, který ani nejotrlejší fanoušek nerozdýchal: Godzilla vs. Kong. Ne snad, že by byl příliš hloupý (i když byl), ale hlavně, no, nudil. A téměř dvě hodiny koncentrované nudy je přesně to, co si v akčním filmu nemůžete dovolit.

Teď se Kong a Godzilla znovu snaží najít cestu k tomu dobrému ze světa béčkového filmu netradičně jako spolubojovníci, ne jako soupeři.

Začátek přitom opisuje klasický rámec Monsterversa. Zjišťujeme, co je nového u Konga – bolí ho zub, co je nového u Godzilly – našla si hnízdo v římském Koloseu, a následuje klasický zpravodajský přehled zahrnující, co nového se stalo ve světě plném monster. Běžný divák odchází, fanoušek béčkového filmu napjatě očekává, co se bude dít dál, a spící stoosmimetrová ještěrka ovinutá vlastním ocasem mu přijde roztomilá.

Tím je vysvětleno to zásadní: Po minulém střetu Godzilla zůstává na souši, kde brání Zemi před dalšími titány. Kong se nicméně přestěhoval do Duté Země a stal se jejím pánem. Alespoň prozatím. Každý má své teritorium a svět je pod dozorem organizace Monarch dohlížející na všechna monstra pro jednou v klidu.

A podobně jako si Godzilla s Kongem rozčlenili Zemi, dělí se i film na nepříliš záživné části a na pasáže, ve kterých si každý milovník záměrně špatných snímků najde to svoje.

Godzilla v tomto případě získala nadvládu nad tou nudnější polovinou filmu, která se odehrává na povrchu. Velký ještěr v ní většinu času plave z Říma do Francie, pak do Severního ledového oceánu a nakonec do Egypta. Proč, to nikdo neví. Jasné je jen to, že se Godzilla chystá na velkolepý souboj, kvůli kterému musí zabít dalšího titána a nabít se v jeho hnízdě na maximum. Monarch i diváci by zřejmě měli napjatě očekávat, co se bude dít dál, ale na plátně i v kinosále tyto pasáže vyvolávají jen zmatek a rozpaky.

U Konga je nicméně situace výrazně přehlednější a zajímavější. Začněme tím, jak velkou roli v jeho příběhu hraje zanícený zub. Pro léčbu si přijde na povrch Země ke svým starým známým – doktorce Andrewsové a její dceři, poslední přeživší národa z Ostrova lebek. Vyléčený Kongův zub je začátkem velkolepého vítězství.

Je to absurdní? Ano. Je to naprosto přiblblá zápletka? Ano. Je to geniálně přiblblá zápletka? Definitivně ano. Zvlášť když to po vzoru Strážců galaxie opentlíte nebojácnou a potrhle pozitivní postavou zvěrolékaře titánů a chytlavými hity ze 60., 70. a 80. let. A drama? To vytvoříte v akčním béčkovém bijáku snadno. Kong zkrátka najde v Duté Zemi – a teď pozor – další Dutou Zemi. A tam i svého soka pro tento díl – opa Skar Kinga, který navíc ovládá ledovou titánku Shimo a tlumu dalších opic. To ani neporazitelný Kong nezvládne sám. Na pomoc tak přichází ten nejméně pravděpodobný spojenec – Godzilla.

Strhne se boj, kterému fanoušek akčních bijáků musí propadnout. Kong si natáhne mechanickou rukavici, odskočí si pro Godzillu na povrch Země, rozbije pár pyramid a svede ultimátní boj na život na smrt. Divák ochotný dvě hodiny nezpochybňovat příběh vystavěný na bolavém zubu, proložený několika utahanými scénami a pár nelogickými zvraty chrochtá blahem. I ostatní ale musí uznat, že tahle scéna plná počítačových efektů má něco do sebe.

Na rozdíl od mnohých jiných filmů si zkrátka Kong x Godzilla: Nové impérium na nic nehraje. Netvrdí, že chce obohatit život diváka geniální myšlenkou, přinést skvělé herecké výkony nebo propracovaný scénář, který by postupně rozvíjel skryté motivace postav. Kvůli tomu ostatně ani podobné akční blockbustery nevznikají. A pokud to od nich čekáme, je z velké části naše chyba, že to nedostaneme. Podobné bijáky se točí kvůli tomu, aby bavily. A to Kong a Godzilla ve změti létajících pěstí a pestrobarevných kulis zvládají dobře.

Běžnému divákovi se tak i díky závěrečné scéně dostane solidní, nepříliš složité akční podívané. Milovníkům béčkových filmů, jako je i autorka této recenze, ale nový příběh z Monsterversa přinesl i něco víc – naději, že nová éra hollywoodských kaidžú ještě neřekla poslední slovo.