Výbuchy i teleport. Twenty One Pilots dopřáli Praze show jako z Hollywoodu

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Hned jak se pražskou O2 arenou přesně v osm večer rozezní gradující intro singlu Overcompensate, jímž Twenty One Pilots otevírají svou poslední desku Clancy, propuká publikum v nadšení. Nástup kapely přesně odpovídá doprovodnému videoklipu. Nejdřív se na pódiu objevuje jen bubeník Josh Dun, aby na bicí odehrál svižnější rozjezd. Teprve až se beat zlomí do volnějšího rytmu, vynořuje se za výbuchu pyrotechniky a se svou typickou kuklou na hlavě také zpěvák, multiinstrumentalista, skladatel a textař Tyler Joseph.

Moment, na který se fanoušci jedné z nejpopulárnějších amerických skupin současnosti pravidelně těší, přichází už během druhé skladby Holding On To You. Oba umělci vyšplhají na piano, odkud následně bubeník skáče salto vzad. Frontman zase uprostřed hitu Car Radio předvádí kouzelnický trik, za nějž by se nemusel stydět ani iluzionista Harry Houdini. V jistou chvíli ze scény záhadně mizí a za pár vteřin se ocitá ve vrchní části tribuny. Byl snad od začátku zamaskovaný, aby diváci nepoznali, že před ně propašoval svého dvojníka?

Aby se Joseph už s odhalenou tváří stihl dostat zase zpátky, pouští kapela krátké video, které v průběhu dne natočila s fanoušky čekajícími, až otevřou brány vysočanské haly. Spousta z nich se na koncert vydala v tematických oblecích odkazujících k videoklipům, ať už šlo o overaly s motivy kostlivců, nebo černé uniformy přelepené žlutými a červenými páskami. Připomínali tak věrnou armádu, což v průběhu večera stvrzují detailní znalostí všech textů. Twenty One Pilots mohou na setlist zařadit letité stálice i čerstvé novinky a stejně s nimi jejich příznivci zpívají každé slovo.

Joseph během více než dvouhodinového setu vystřídá klavír, baskytaru a ukulele. Dun se od bicích párkrát přesune k syntezátorům. Většina dalších zvuků v jejich vrstevnatých elektronických kompozicích hraje z počítače. Podobný přístup už je ale dnes při živých vystoupeních běžný a nemusí nutně znamenat, že by hudebníci nebyli dostatečně nadaní. „Na klavír ve skutečnosti nehraju zas tak dobře, umím jen svoje vlastní písničky,“ vtipkuje Joseph při jednom akustickém momentu. Ať už je ale na jeho sebeironické poznámce něco pravdy, nelze mu upřít, že dokáže napsat skladby oslovující miliony posluchačů.

Když Twenty One Pilots na jaře 2015 vydali své čtvrté, průlomové album Blurryface, hráli ještě v malých klubech. O několik měsíců později už však duo z města Columbus v Ohiu mělo tolik příznivců, aby naplnilo velké haly. Eklektický zvuk sahající od elektronického popu přes alternativní rock a hip hop až po reggae přesně odpovídal nevyhraněnému vkusu generace, která se k hudbě dostává prostřednictvím playlistů na streamovacích platformách a žánrové škatulky považuje za přežitek. K náhlému vzestupu formace, jejíž první nahrávky vyšly téměř bez povšimnutí, bezesporu přispěl globální hit Stressed Out.

„Kéž bychom se mohli vrátit do starých dobrých časů, kdy nám máma zpívala před spaním. Teď jsme jen vystresovaní,“ zachycuje frontman Tyler Joseph v refrénu nostalgii po bezstarostném dětství. V písni, jejíž videoklip na serveru YouTube dodnes nasbíral přes tři miliardy zhlédnutí, popisuje rozčarování z dospěláckého života zatíženého tlakem na úspěch i dluhy za vysokoškolské studium. „Probuď se! Musíš vydělávat prachy,“ rapuje s hořkou ironií v hlase. Singl, za nějž skupina získala cenu Grammy, pochopitelně nemůže chybět ani na pražském koncertu. Za sborového doprovodu publika zaznívá až těsně před závěrem.

Twenty One Pilots vycítili ducha doby a pod chytlavé melodie schovali pochmurné texty, s nimiž se zejména teenageři a dvacátníci mohou snadno ztotožnit. Desku Blurryface zpěvák nazval podle fiktivní postavy ztělesňující úzkosti a nejistoty. Po jejím vydání dokonce začal vystupovat s tělem pomalovaným černou barvou, která má symbolizovat pocity člověka v sevření psychických obtíží. Nanesl si ji na sebe i před vystoupením v Praze.

„Přijde mi paradoxní, že jsme prorazili díky nahrávce, na které jsem promluvil o všem, co na sobě nemám rád a co se snažím překonat. Teď se k ní každý večer vracíme a připomínáme si, že se svými pochybnostmi můžeme pracovat, byť se jich nikdy úplně nezbavíme, což je poučné,“ uvažuje Joseph v rozhovoru pro britský magazín NME.

Důrazem na témata spojená s duševním zdravím Twenty One Pilots navazují na kapely jako Linkin Park nebo My Chemical Romance, jež se v nultých letech staly hlasem adolescentů, kteří si připadali nepochopení a osamělí. „Jsem hrdý, že hudba napomáhá, aby se o depresích nebo sebevražedných tendencích otevřeně mluvilo. Je důležité, aby lidé neměli pocit, že je s nimi něco špatně, a viděli, že zdaleka nejsou jediní, kteří se s podobnými problémy potýkají,“ zdůrazňuje Joseph.

Také díky terapeutickému rozměru své tvorby si kapela vytvořila oddanou komunitu, která na internetových fórech pátrá po skrytých významech v jejích skladbách a klipech. Twenty One Pilots jí jdou naproti. Pátou desku Trench z roku 2018 pojali jako koncepční nahrávku zasazenou do smyšleného dystopického světa.

Odehrává se ve městě Dema, jemuž vládne devět zlovolných biskupů. Skupina banditů jim však unikne a usiluje o jejich svržení, aby obyvatele osvobodila. Vyprávění je opět metaforou pro zápas s vnitřními démony, dotýká se ale i krize víry. Oba členové kapely vyrůstali v křesťanském prostředí, k němuž si ovšem s dospíváním vytvářeli kritičtější vztah. „Jsem typ člověka, který všechno zpochybňuje. Proto jsem musel otestovat i svou víru, abych ji později mohl zase přijmout. Lidé si myslí, že teď žijeme jako rockové hvězdy a Boha už nepotřebujeme, což není pravda,“ zdůrazňuje Joseph pro NME.

Na následující nahrávce Scaled and Icy z roku 2021 se muzikanti od temných námětů odklonili a přišli s pozitivnějšími skladbami, jimiž chtěli povzbudit v časech covidu. „Měl jsem dvě možnosti – buď se naplno ponořím do pocitu, že svět končí, anebo se mu pokusím utéct. Přišlo mi správné psát o věcech, které se k naší bezprostřední zkušenosti nevztahovaly,“ vrací se frontman v rozhovoru pro časopis Billboard do pandemického období. Šestatřicetiletý hudebník tehdy navíc prožíval šťastné chvíle, protože se mu v únoru 2020 narodila první dcera. Dnes už trojnásobný otec tak namísto pendlování po světových pódiích mohl zůstat doma s dítětem.

Do ponurého města Dema se Twenty One Pilots vrací až na desce, s níž nyní přijeli do Prahy. Loňská novinka Clancy pojmenovaná podle alter ega, do nějž se Joseph projektoval na albu Trench, má být vyústěním příběhové linky propsané do předchozích nahrávek. Než aby ale frontman dál rozvíjel fantazijní narativy, nad nimiž budou moci lidé teoretizovat, rozhodl se fiktivní svět sám zničit. Odhazuje masky smyšlených postav, za něž se v minulosti kvůli svým nejistotám skrýval, a nachází odvahu být zranitelný. Město Dema ostatně nechává pomocí kulis, projekcí a šlehajících plamenů symbolicky shořet také v O2 areně.

Ještě předtím se dvojice na několik skladeb přemisťuje na menší vyvýšená pódia uprostřed haly, aby se přiblížila také k fanouškům v zadních řadách. Jakkoli jejich show se všemi ohňostroji a teleporty může připomínat velkorozpočtový hollywoodský film, daří se Twenty One Pilots zároveň navodit pocit úzkého sepětí. Přestože mají každý detail pečlivě promyšlený, nezavání jejich vystoupení chladným kalkulem. Joseph a Dun stále působí jako kluci odvedle, kteří se radují z každého nového posluchače.

Grammy si koneckonců v roce 2017 přišli převzít ve spodním prádle. Právě v boxerkách spolu totiž kdysi hudební ceny sledovali a dali si předsevzetí, že pokud na nich jednou uspějí, dorazí na ceremoniál bez kalhot.

Skromnost a nadšení ze společného hraní jsou znát také v závěru pražského koncertu, kdy Twenty One Pilots fanoušky v sektoru na stání prosí, aby se rozestoupili kolem červeného kruhu na podlaze. Následně si do něj nechávají přenést malé plošiny s nástroji a vydávají se koridorem za dohledu ochranky přímo mezi dav, kde za výbuchu červených konfet hrají poslední skladbu Trees.