Článek
Podle vyjádření rodiny byly příčinou smrti „komplikace spojené s rakovinou“. Bylo by působivé, byť to asi není moc pravděpodobné, kdybychom mohli napsat, že zdraví třiapadesátiletého Morgana Spurlocka podlomil mimo jiné filmový experiment, kterým se před dvaceti lety proslavil.
Byl producentem, režisérem i hlavní hvězdou dokumentu, ve kterém sám sebe sledoval, jak po dobu 30 dnů jí pouze jídlo z fastfoodového řetězce McDonald’s. A součástí krutého zadání bylo i to, že když mu prodavač nabídne větší porci za výhodnou cenu, tak ji nesmí odmítnout. A musí ji sníst. Proto se film jmenoval Super Size Me.
Ve své době vyvolal velkou pozornost a pro Spurlocka byl asi tím, čemu se říká „opus magnum“. Snímek s rozpočtem v řádu desítek tisíc dolarů vydělal celosvětově 22 milionů dolarů a získal nominaci na Oscara. Plus i důležité morální vítězství, když McDonald’s už těsně před premiérou začal v amerických restauracích nabídku „super size“ stahovat.
Film byl působivý a ceny z festivalů i divácký úspěch si zasloužil. Zaujalo i Spurlockovo nasazení. Dokumentarista přibral už za první tři dny přes čtyři kila, celkově to nakonec bylo jedenáct. Stěžoval si na pocity deprese a letargie, trpěl výkyvy nálad i bušením srdce. Lékaři konstatovali, že jeho zdravotní stav se po měsíční „dietě“ významně zhoršil, například se výrazně zhoršila funkce jater.
Za zmínku stojí zároveň to, že firma zvolila dobrou PR strategii. Manažeři McDonald’s se nevztekali, nevyčítali dokumentaristovi zaujatost (o tom ještě později) ani nepoštvali na producenty armádu právníků. Naopak uznali, že v tom zásadním – že se Američané nestravují zdravě a že na tom fastfood má svůj díl viny – má autor pravdu.
Klišé, mimo jiné často opakované i ve Spurlockových nekrolozích, mluví jasně: film Super Size Me nastartoval důležitou debatu, která vedla k pozitivním změnám. Je to tak, že ano? Copak to nedokazuje dostatečně to, že brzy po uvedení filmu nabídl McDonald’s v Americe zákazníkům „zdravý Happy Meal“ s hračkou pro dospělé (krokoměr!), a že věnoval velkou energii uvádění a propagaci zdravých položek z menu, například salátů?
Nedokazuje, bohužel. To je opět jen marketingové kouzlení. Fakt je ten, že míra obezity v Americe i ve většině vyspělých zemích včetně Česka od té doby stále stoupá. McDonald’s má dvacet let po uvedení filmu skoro 42 tisíc poboček a jeho cena akcií stoupla za stejnou dobu bezmála o 1000 procent.
To není obraz ztrápeného byznysu, který by šel ve stopách dehonestovaného tabákového průmyslu. To je sukces story obchodního modelu, který přišel na to, jak vytvořit a pak zpeněžit závislost na cukrech, tucích a karbohydrátech.
Morgan Spurlock na snímku z roku 2016.
Berme jako paradox, že úspěšnému dokumentaristovi Morganu Spurlockovi se vedlo naopak hůř. Úspěch Super Size Me se mu už nepodařilo zopakovat, a to ani ambiciózním filmem „Kde se sakra skrývá Usáma bin Ládin?“
Sám v rozhovorech později uznal, že jeho dokument o fastfoodu nebyl moc fér. V době natáčení filmu omezil pohyb, například přestal cvičit. A naopak neomezil konzumaci alkoholu, což asi přispělo k zdravotním problémům s játry. V roce 2017 prohlásil, že 30 let nebyl střízlivý déle než týden.
Takže když ho vidíme v dokumentu zvracet pár minut poté, co snědl dvojitý cheesburger a vypil velkou kolu, možná to nebylo tak úplně zmíněným jídlem, ale třeba i vodkou vypitou včera. To nevíme. Ale proč kazit hezký příběh nějakými nudnými fakty, že ano?
Tohle není kritika Morgana Spurlocka. Měl geniální nápad, dobře ho realizoval a dočkal se zaslouženého úspěchu. Super Size Me patří nepochybně mezi nejúspěšnější dokumenty natočené v tomhle století. Film pobavil desítky milionů lidí a nic jiného není důležité.
To jen my někdy problém obezity falešně vnímáme jako souboj s firmami jako McDonald’s. Viníme jejich marketing a snahu vydělávat peníze z toho, že velká část populace jí špatně a žije nezdravě. Jenže je to nedorozumění.
Ve skutečnosti je to boj, který vedeme každý z nás v sobě. Spurlock ho natočil jako klasický spor „my“ versus „oni“, a zarámoval to hezkým příběhem. Ve skutečnosti je to boj „já“ s naším „budoucím já“. Neboli zda si naše dnešní já dá velké menu a našemu zítřejšímu já z toho bude špatně.
Film Super Size Me je dokument o muži, který se rozhodl zabít se jídlem. Zábavná historka, dobře natočená. Berme ji jako další indicii podporující tezi, že silné umění má dar a moc pobavit lidi, ale jen málokdy měnit svět.
