Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Marek Eben si v úvodní znělce slavnostního předávání lvů střihl roli stárnoucího soukromého detektiva. Posléze upozornil, že pro příliš dlouhé děkovné řeči je na pódiu připraveno odkuřovadlo. Jako hlavní tvrďák se ale nakonec ukázal režisér Michal Čech.
Ten okřikl oceněnou filmařku Dariu Kashcheevu za příliš dlouhý proslov o tom, jak náročné pracovní podmínky mají v českém filmu matky - a že by to tak nemuselo být.
Ozývají se hlasy, že proslov jedné z nejúspěšnějších tvůrkyň současnosti (na kontě má aktuálně dva lvy a jednoho studentského Oscara) byl opravdu zbytečně dlouhý, možná nemístný. Bylo to ale až ono nervózní okřiknutí z režie, co do jinak relativně poklidného večera vneslo pocit hanby. Jako bychom nesledovali oceněné umělce a umělkyně, ale žáky před tabulí šikanujícího učitele.
Co na to Marek Eben? Slušňácký předseda třídy, který si neumí udělat pořádek, ale po zbytek večera na téma sype vtípky.
Jan Svěrák a Václav Marhoul zpívající v sombrerech Kukuruku na počest kameramana Vladimíra Smutného pocit trapnosti spíš posílili.
Špatný vzduch pak ze sálu musela vyhnat až Simona Peková. Herečka, která - kam přijde, tam nadělá spoušť - v tom nejlepším slova smyslu. Do včerejšího večera o extravagantní dámě věděli jen návštěvníci brněnského HaDivadla nebo fanoušci černé komedie Přišla v noci, v níž herečka ztvárnila roli rafinované tchyně. Teď už se dá říct, že nezapomenutelně.
Proslov Pekové byl pocitově dvakrát tak dlouhý než ten Darii Kashcheevy. Už se ale neokřikovalo. Možná chtěl režisér napravit dojem. Slova Pekové byla plná radosti, patosu a legrace, kterou si představitelka tchyně Valerie nejraději dělá sama ze sebe.
Jaký byl večer Českých lvů?
31. ročník cen Český lev má svůj herecký objev. Po čtyřiceti letech u řemesla získala svou první sošku herečka Simona Peková za film Přišla v noci. Nejlepším snímkem se stali Bratři.
Šoférovo vítězství
Kdo ze Lvů odcházel s podobnou radostí jako devětašedesátiletá, konečně objevená herečka? Těžko říct.
Radostí nejspíš nehýří tvůrci filmu Bratři. Přestože získali hlavní cenu, zbylých čtrnáct nominací, včetně té za režii nebo herecké výkony, neproměnili. Působí to, jako by si Akademie byla vědoma promarněných šancí - a cenou za nejlepší film chtěla skóre vyrovnat.
O větší smůle mohou mluvit tvůrci filmu Úsvit, jednoho z nejzajímavějších počinů loňského roku. Odcházejí s prázdnou i přesto, že snímek mladého režiséra Matěje Chlupáčka mohla Akademie vyzdvihnout už při nominacích na oscarové klání.
Právě Úsvit, možná víc než kterýkoli další loňský film, nabízel aktuální a globálně zajímavé téma. Nic proti v mnoha směrech dokonalým Mašínům. Akademie už by konečně mohla přestat věřit iluzi, že svět potřebuje znát všechny (hrdinské i nehrdinské) příběhy z naší historie. Je ironie, že anglický distribuční název Úsvitu působí jako vzkaz dovnitř scény: We Have Never Been Modern - Nikdy jsme nebyli moderní.
Čeští lvi obrazem
Špatně dopadla i filmová adaptace románu Jáchyma Topola Citlivý člověk. Fantasmagorická roadmovie, v níž exceloval David Prachař, by si zasloužila cenu přinejmenším za scénografii. Na druhou stranu měla v dané kategorii ve filmech Úsvit nebo Bod obnovy velmi silnou konkurenci. Právě druhý jmenovaný snímek si odnesl sošky téměř ve všech technických kategoriích. Nepřekvapivě a určitě zaslouženě. Ambiciózní sci-fi ale scenáristicky tak kulhá, až to člověku radost z technicky dokonalé podívané kazí. V tomto ohledu by si pár cen ze zmíněných kategorií jistě zasloužily i další, v celku mnohem funkčnější počiny.
Největší, a nejspíš nezáměrné překvapení jedenatřicátých Lvů: Nejvíce sošek si odnáší seriál Volha. Není to přitom tak dávno, co se nejprestižnější audiovizuální cena u nás televizi vyhýbala obloukem. Dveře do Rudolfina se tvůrcům seriálů a televizních filmů otevřely až v roce 2015, teprve před čtyřmi lety pak mohli sbírat ceny i ve dříve výhradně filmových kategoriích.
Co tahle statistika o 31. ročníku cen Český lev vypovídá, se nedá jednoduše posoudit.
Zatím musí stačit konstatování, že v roce velmi zajímavých, po všech směrech ambiciózních filmů prostě nakonec dominoval seriál.
Rozhovory o filmech
Simona Peková
„Nevěděla jsem, že nejsem slavná,“ řekla v rozhovoru pro Seznam Zprávy herečka Simona Peková (69). Na opravdový kariérní úspěch si počkala 40 let. Po sobotních Lvech se o extravagantní Pekové bude ještě dlouho vyprávět.
Eliška Křenková
„Lidé určitě vědí, že jsem fajn žába,“ směje se Eliška Křenková, herečka nominovaná na cenu Český lev za hlavní roli ve filmu Úsvit. V rozhovoru mluví o tom, jak těžké je neřešit, co si o ní myslí ostatní. Podobně jako postavy v Úsvitu ani Eliška Křenková nikdy nezapadala. Někdy jí to vadí, jindy si ve své jinakosti lebedí.
Jan Nedbal a Oskar Hes
„Je to společný úspěch,“ říkají o dvojité nominaci na Českého lva představitelé bratrů Mašínů. V rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví o intenzivním zážitku z natáčení úspěšného filmu, ale i o informačním přetlaku dneška.
David Prachař
„Inteligentní herec musí vědět, že to, co dělá, je marné,“ myslí si David Prachař, kterému role v adaptaci románu Citlivý člověk vynesla nominaci na Českého lva. V rozhovoru mluví o Shakespearovi, o smrti i o kouzlu kočovnictví.
