Článek
Komentář si také můžete poslechnout v audioverzi.
Kasárna Karlín přerušují provoz. Těsně před začátkem hlavní sezony. Po sedmi letech si úřady vzpomněly, že živoucí centrum, které si oblíbilo spoustu Pražanů i turistů a kterým se chlubili politici od Andreje Babiše po Zdeňka Hřiba, nemá kolaudační razítko.
Ve skutečnosti je problém Kasáren Karlín trochu složitější. „Konec urychlily stížnosti lidí na nesnesitelný hluk,“ píše se v reportáži kolegů Barbory Kučerové a Vojtěcha Blažka, z níž vychází najevo, že na přerušení provozu má podíl aktivita pana Miloše Závory. Ten dlouhodobě bojuje proti hluku z koncertů a v poslední době zastupoval i několik utrápených obyvatel Karlína, kteří si na rámus z okolí kasáren stěžují mnoho let.
Problém hluku je třeba brát velmi vážně. A stejně tak i fakt, že od zdravého soužití pulzujícího kulturního centra a jeho sousedů tady mají být komunální politici. Jenže ti nebyli schopni situaci vyřešit. A teď se předhánějí ve vlastní obhajobě.
Že Kasárna Karlín přerušují provoz, ale nakonec není takové překvapení. S takovými místy je to vždycky podobné. Tiše se počítá s tím, že dlouho nevydrží. K opuštěnému prostoru se dostanou lidé s nápadem na jeho oživení, vlastníci mávnou rukou „proč ne“ a z místa se rázem stane živoucí centrum, kde se pořádají koncerty, filmové projekce, komunitní akce. A pak si někdo vzpomene, že se to musí zavřít, zbourat, přestavět, protože „razítko“.
V pořádku. Do jisté míry už v tomto procesu funguje mezi developery a provozovateli symbióza. Jde to vidět například na prostoru Petrohradská 13 v pražských Vršovicích (mnohem menším, ale typově podobném kasárnům.) Kolektiv umělců si v opuštěné budově bývalého cukrovaru založil ateliéry, bar, kino a galerii. Po několika letech úspěšného provozu měla Petrohradská 13 zavřít loni v listopadu. Nakonec se ale s developerem – k radosti velké komunity návštěvníků prostoru – dohodli na prodloužení spolupráce.
S developery to jakž takž jde. S politiky je to zjevně horší.
Formálně vzato byla Kasárna Karlín nucena provoz přerušit na základě chybějícího kolaudačního razítka. Stopku jim vyhlásil stavební úřad sídlící v městské části Praha 8, kterou si možná pamatujete kvůli léta rozestavěné radnici za miliardu, ve které se neúřaduje, zato by se tu dal provozovat urbex (a teď tu má být sídlo Evropské kosmické agentury). Úřad Kasárnám vyhlásil konec po sedmi letech, kdy ho razítko nezajímalo.
Některým nejmenovaným tunelům přitom prochází fungování bez kolaudace i déle. Kultuře většinou existence na hraně neprojde. Není to tak dávno, co podobně skončilo ostravské Plato v Bauhausu i kino Scala v Brně.
Trapas s Kasárnami Karlín by mohl otevřít debatu o chaotickém a neintuitivním rozdělení kompetencí v Česku. O tom, proč se pořád dokola zasekáváme na tom, že stavební úřady spadají pod stát, a ne pod obce, že chodníky patří obci, ale silnice občas státu, občas kraji a někdy obci. Chaos v praxi: Kasárna donedávna vlastnil stát, ale od ledna patří městu. Provoz zde přerušil stát (stavební úřad), úspěšná kolaudace potřebuje hotový územní plán. Územní plán ale politici ne a ne dotáhnout. A tak dále.
Ale zajímá to někoho ještě? Slýcháme tu argumentaci pořád dokola. Že je to hrozně složité. Vážně? Protože to vypadá jednoduše. Komunální politici se mají starat o to, aby jejich kulturní centrum fungovalo s razítkem a tak, aby z něho okolním obyvatelům nešedivěly vlasy hrůzou.
Místo toho jsme svědky absurdní situace, kdy radní pro majetek místu, které má v gesci, drží palce. Doufá, že se to vyřeší. Podobně se vlastně vyjádřili všichni politici. Buď kasárnům „fandí“, nebo je „to štve“, nebo „to říkali“. Sebevýmluvnější tweet žádného politika už ale tuhle potupu nesmaže.
Právě kvůli politické neschopnosti Praha zase přichází o místo, které politici nepomohli vybudovat, ale dokázali ho poškodit. Končí koncerty a filmové projekce, ruší se táboráky, narychlo se přesouvá knižní veletrh i přehlídka nejdivnějších účesů a další akce, které si lidi v unikátním prostoru Kasárna Karlín organizují, aby se prostě měli fajn.
Na dobu neurčitou přestává existovat centrum, kde se měli dobře rodiče s dětmi, turisté i pražští obyvatelé, umělci i umělkyně, kde se budovala kulturní atmosféra města, kde kvetla přirozená protiváha k Praze skanzenovité, plné světélkujících atrakcí a pivního turismu.
Mrzí nás to. Ale držíme palce!
