Hlavní obsah

Komentář: Nový Hlavák? Měli bychom se poučit z Nové scény

Foto: Filip Šlapal

Jedna z posledních „moderních“ kulturních staveb v Praze?

Veřejnost v posledních dnech řeší rekonstrukci Hlavního nádraží. Jak přistupovat k moderní architektuře bychom se mohli poučit z případu Nové scény Národního divadla, která slaví čtyřicátiny.

Článek

Mezi architekturou a společností existuje vztah, který je v mnohém podobný vztahům mezilidským. Společenské hodnoty, rituály, způsoby, jak trávíme svůj čas, se neustále proměňují. A architektura – i ta již postavená – na tyto proměny musí reagovat a být vůči nim chápavá.

Když dojde k nedorozumění, je potřeba udělat vstřícný krok, zapracovat na sobě, udělat opravu. Ne s vidinou výdělku nebo kvůli snaze se předvést, ale jako projev vzájemnosti a poučení z nové situace. Jako když se pražský Dopravní podnik zaměřil na stanici metra Jiřího z Poděbrad, aby navrátil její původní architektuře ztracený šmrnc a odstranil nánosy reklamy a vizuálního smogu. A aby tam snad brzy dostavěl i výtah.

Když je ale architektura skutečně výjimečná, dokáže změny očekávat, nebo je dokonce spoluvytvářet. A právě taková je Nová scéna Národního divadla, která dokáže společnost sledovat a spolu s ní se proměňovat.

Budova se otevřela před čtyřiceti lety, v listopadu 1983, na stoleté výročí otevření Národního divadla. Pravda, minulý režim nebyl dobrým příkladem pro dokreslení metafory o vzájemném pochopení. Tak jako s mnohými věcmi ani s architektonickými úpravami v historickém prostředí se moc nepáral. Aby se mohla nová budova Národního divadla postavit, bylo na Národní třídě zbouráno několik domů v empírovém stylu. Uvolnilo se tím místo pro dvě nové provozní budovy divadla, multifunkční sál a pro podzemní technické zázemí, depozitář a parkoviště, které se nachází pod piazzettou, dnešním náměstím Václava Havla.

Přípravy projektu byly kvůli jasně danému termínu výročí značně hektické a finální podoba souboru několika budov je výsledkem sporů i kompromisů. Na přípravě projektu se vystřídalo více architektů, kteří na sebe museli poněkud uměle navazovat. Skončilo to atypickou realizací od ateliéru Gama. Tak výraznou, jak jen to jeho šéf Karel Prager uměl.

Přes složité podmínky svého vzniku má Nová scéna ty nejlepší vlastnosti pozdně moderní architektury. Stavba i interiér jsou zpracovány skulpturálně, ale minimalisticky. Prager si vybral malé množství kvalitních materiálů – zelený kámen, světlé dřevo, sklo a nerez. Ty používal napříč celou stavbou, uvnitř i zvenku. Přestože Nová scéna stojí v historickém centru Prahy, a navíc má ze své podstaty doplňovat novorenesanční Národní divadlo, nenajdeme v její architektuře žádné historizující prvky, které by sousední budovu slepě kopírovaly. Nestylizuje se do svého okolí a na nic si nehraje. Je to odvážná, svéprávná, nadčasová stavba s názorem.

Je to jedna z mála budov v historickém centru Prahy, u kterých mám pocit, že respektuje – ba dokonce podporuje – můj životní styl mladé obyvatelky hlavního města. A to jsem přitom vůbec nezažila dobu, ve které vznikla. Do její kavárny Nona můžu zajít na pracovní schůzku a ona se projeví jako sofistikovaný profesionální prostor.

Když tam ale o pár hodin později zajdu na pivo, zdrchaně si postěžovat na tutéž pracovní schůzku, nemusím se snažit dobře a profesionálně vypadat – modernistická architektura mi nastaví svou lehkomyslnou, chápavou tvář. Zároveň do Nové scény můžu vzít kamaráda z Ameriky a předvést mu, jak je Praha světácká. Když si chci připadat světácká zase já, zajdu na nějakou ze současných inscenací – a pokaždé mi znovu spadne brada nejenom z mramorového foyer před vstupem do sálu, ale i z toho, jak umí minimalistický sál poodstoupit do pozadí a dát prostor jakkoli dramatické scénografii.

Po cestě domů můžu vydechnout na otevřeném prostranství piazzetty, místě, které dává volný prostor nejenom dvěma kontrastním divadlům vedle sebe, ale i mně. Je to místo, které po mně nic nevyžaduje, nic mi neprodává. Místo, kde si můžu sednout na schody a beze studu sníst svoje půlnoční burrito.

Zanedlouho čeká Novou scénu rekonstrukce. Tak jako mnoho dalších staveb z této doby. Zatímco čtete tyto řádky, možná si říkáte, proč nepíšu o zdánlivě aktuálnější a diskutabilnější rekonstrukci Hlavního nádraží. Nejenom tyto dva domy stárnou a potřebují s mnohým pomoci. Naše současné zásahy ale málokdy dosahují jejich původních kvalit. Tak jako je výjimečná architektura vstřícná k nám, buďme teď vstřícní také my k ní.

Podívejte se na fotografie Nové scény Národního divadla.

+6

Doporučované