Článek
Nejsem novinářka a už dlouho jsem nenapsala veřejně nic kromě fikce. Nesnáším to a ani to neumím. Takže si představte, jak moc mě rozrušila tahle poslední kauza, že jsem nad tím teď strávila několik hodin.
Režisérka světově oceňovaných animovaných filmů Daria Kashcheeva byla během svého projevu na Českých lvech (poté, co dostala další ocenění) hrubě přerušena hlasem z režie, protože prý byl její projev příliš dlouhý.
Čím začít? Slovy režiséra Čecha, „udělal bych to znova, ta arogance mě zaráží“ – ale nemluví o své vlastní? Nebo úplným začátkem kauzy. Projev Kashcheevy byl prostě příliš dlouhý, je bezohledná vůči ostatním, nerespektuje pravidla (a že Češi jsou proslulí tím, jak vždy a důsledně dodržují pravidla!).
Ale už tady se dopouštíme prvního faulu. V okamžiku přerušení (3:25) rozhodně nešlo o nejdelší z projevů. Ano, třeba by nejdelší nakonec byl, kdyby ji nepřerušili. To už se ale nedozvíme, takže používat to jako argument je trochu nefér. Zazněly jiné, delší projevy, nepřerušené.
Pokud tak moc lpíme na pravidlech, tak proč nepřerušíme také projev paní Pekové, trvající skoro pět minut (4:40)? Je to tím, že paní Peková je dojatá, děkuje ostatním, vypráví, jak si to všichni užili? Sice je to o ničem, podle mnohých jiskřivě vtipné, ale je to takové autentické, že? Kdežto Daria Kashcheeva nejenže to čte z mobilu, čeština není její mateřský jazyk, takže to nezní moc dobře, ale hlavně je to otravné, nudné a nikoho to nezajímá. Nebo je to kvůli tomu, co Kashcheeva říká? Nevím.
Dovolil by si režisér přenosu takto okřiknout jiného muže? Nebo starší ženu? Nemyslím si. Ale mladou ženu (ano, opravdu je mladá, přestože vaječníky stárnou) je možno okřiknout jako nějakou holčičku. Co na tom, že je to světově úspěšná autorka, umělkyně, která právě vyhrála další cenu a má na srdci osobní věc, která ji v životě trápí. Opět zmiňuju paní Pekovou, proti níž osobně nic nemám. Ona také určitě jen chtěla říct, co měla na srdci, ale jí se to podařilo, přestože to trvalo skoro pět minut. A ačkoli pro mě osobně byl spíš nesnesitelný, ani u jejího projevu bych neuvítala hrubé přerušení.
Takže proč pan režisér přenosu (jinak, jak jsem se dočetla, prý skvělý člověk, který dává peníze na bohulibé věci) nenechal totéž udělat Dariu Kashcheevu? A jestli tedy opravdu nemohl – snad v té chvíli zjistil, že opravdu nenapravitelně teče a další pořad České televize začne o minutu později –, proč to aspoň neudělal slušně, s respektem? No protože byl v časovém presu! To ji měl prosit? Ostatně udělal by to znova stejně a ta arogance ho zaráží.
Spekulovat o tom, že přerušení projevu bylo způsobeno tím, že by snad byl proti mysli bílému stárnoucímu muži (nic osobního proti panu režisérovi), je myslím trochu divoké. Asi tak stejně divoké jsou domněnky, že Kashcheeva schválně mluvila dlouho, aby musela být přerušena a aby se o tom, co chtěla říct, začalo mluvit, protože jinak by po jejím proslovu nikdo ani nevzdechl.
Já osobně si myslím, že režisérovi spíš její proslov prostě přišel nudný, nezajímavý a málo zábavný. A protože nemá k autorce žádnou úctu (ani jako k oceněné, ani jako k dospělé ženě), tak ji prostě přerušil.
Argumenty, že musel prostě hlídat stopáž, neberu. Už proto, že ji nehlídal leckde jinde. A to nemluvím o tom, že někteří umělci měli své projevy kratší, než „mohli“, takže zase nějaký čas získal. Ale uznávám, neprošla jsem to se stopkami v rukou.
A konečně se dostáváme k samotnému projevu. Ano, forma nebyla ideální. Vlastně nebyla vůbec dobrá, možná to opravdu bylo trochu otravné a dlouhé. Ale o to nejde. A možná je Daria Kashcheeva zástupkyní příliš výlučné skupiny žen (umělkyně, filmařky), takže očekávat nějakou větší odezvu mezi lidmi je naivní. Koneckonců i na to někteří poukázali: Co nám nějaká zpovykaná umělkyně bude říkat o opravdové práci. Ale ani o to nejde.
Dokonce nejde ani o to, že Kashcheeva, jak slýcháme, neví, o čem mluví, když sama nemá děti, protože mít děti obsahuje možná bolestivější dilemata než jak skloubit dítě a práci, (zvlášť pokud jste poněkud emočně labilnější). A nejde ani o to, že když jsem to zvládla já (moje matka, moje babička, jakákoli žena), tak proč by to nezvládla nějaká umělkyně?
A už vůbec nejde o to, jak Daria vypadá, (podle mě je ta ofina boží, ale i můj názor je zcela irelevantní), kde se narodila a že nemluví perfektně česky. To, jak nechutně lidé zapojili tyto faktory do diskuze, mi (jako obvykle) sebralo zbytky naděje v lidstvo (tedy v Česku určitě).
Jde prostě jenom o to, že systém v České republice není příliš nápomocný v tom, aby žena, chce-li, mohla skloubit svoji práci a péči o dítě. To, že superúspěšná žena, která má ráda svoji práci, řeší, zda a nakolik se jí bude muset vzdát, pokud chce mít děti, je přece ve 21. století v Evropě dost smutné. A to, že by žena chtěla, aby systémová podpora žen, které chtějí pracovat i mít děti, byla lepší, je přece naprosto validní požadavek. Zvlášť v zemi, kde není dost míst ve školkách ani pro tříleté děti.
A ne, nepomáhají hraběcí rady od privilegovaných: Tak prostě několik let tolik nepracuju, ne? Nepomáhají ani nenávistné výlevy zabalené do láskyplných poučení o tom, že pokud žena neví, že čas s malými dětmi je to nejdražší v jejím životě, tak není dobrý člověk.
Záměrně trochu vynechávám muže, jejichž zapojení do péče o rodinu je téma, které s věcí samozřejmě souvisí. Koneckonců systémová změna, která by přinesla ženám lepší zvládnutí mateřství spolu s prací, by mohla být profitem i pro ně. Ovšem v případě, že by se u nás netýkala primární péče o rodinu žen. V otázce systémových změn se to mužů týká i jinak. Vzhledem k jejich počtu v řídicích pozicích jakéhokoli oboru ta systémová změna musí vzejít i od nich. Minimálně s jejich podporou.
Je otázka, chtějí-li to i oni. Ale jak čtu komentáře mužů, mám dojem, že jsme spíš společnost, která sice dělá, že muži a ženy mají rovná práva, ale pak velmi nenávistně reaguje na požadavek, obavu či zamyšlení ženy nad tím, co v českém filmovém průmyslu znamená mít kariéru i dítě. Máme před sebou ještě dlouhou cestu. Samozřejmě s vydatnou podporou žen, které už to zvládly!
Mimochodem i já jsem to zvládla. Mám velmi dobrou kariéru. Ale zase mám jen jedno dítě, takže se to, jak známo, v podstatě nepočítá. A partner, který se do péče příliš nezapojil, to je zase moje chyba. A navíc jsem umělkyně, takže jakápak vůbec práce. Zvládla jsem to jedině díky podpoře rodičů. Právě proto, že vím, jaké to je, chtít pracovat a mít malé dítě, nejvíc přeju každé další ženě lepší podmínky.
A co na tom, co Daria Kashcheeva řekla, tak rozčiluje vás? Troufám si myslet, že to nebude to, že mluvila déle, než měla. Možná byla málo zábavná ve chvíli, kdy jste se chtěli jenom bavit. Protože kdo chce v sobotu večer poslouchat nějaké projevy nespokojené ženské? Vždyť ženy už mají všechno, tak co pořád chtějí?
Můžou se vrátit do práce brzy po porodu (bezohledné kariéristky), můžou zůstat dlouho s dítětem na mateřské (válí se a nic nedělají), můžou si nosit vyzývavé šaty (coury), můžou naopak vůbec nenosit ženské šaty (lesby, mužatky, feministky), můžou už skoro dostávat za stejnou práci stejné peníze jako muži! Navíc muži dnes už přece v domácnosti pomáhají, tak proč ženy pořád otravují?
Raději to rychle přerušme, ať zbude dost času na bezobsažné (sebe)dojímání oceněných a vtipkování moderátora. Lidi se chtějí bavit. Takže i já se vrátím do svého kouzelného fikčního světa. Na závěr už jenom: Je suis staré, naštvané vaječníky.
P. S.: Píšu teď o ženě, která nechce mít děti. A ne kvůli kariéře. Prostě jen tak. To je teprve sobecká mrcha a neplatný člen společnosti!
