Knížky pod stromeček: americké proroctví, ruská dystopie i Kundera

V tipech najdete hororovou hříčku polské nobelistky, dystopii ruského protirežimního spisovatele i esej Milana Kundery. Není to nejlehčí literatura, ale můžete se spolehnout, že obdarovaným přinese o to hlubší zážitek.

Ve výběru myslíme na milovníky historie, filozofky, feministy i milovnice komiksu. Nehledě na to, jestli chcete obdarovat babičky nebo vnuky.

Listen

Těla se před několika týdny stala Knihou roku podle Deníku N, nepochybně to nebude jediné ocenění, které druhá próza Kláry Vlasákové (jejíž texty můžete znát i z naší kulturní rubriky) získá. V jádru Těl stojí jednoduchá, ale o to bolestnější otázka: Kam mizí těla stárnoucích žen? Proč se nám matky nebo manželky poté, co odchovají děti a opečují partnery, ztratí ze zorného pole?

Vlasáková v románu popisuje ženu, která se na chvíli vzepře společenskému zvyku mizení a dělá jen to, co sama chce. Je to taková rebelie, že se to nepozdává dokonce ani její vlastní dceři. A to i přesto, že jde o vzepření docela nenápadné, tiché a klidné – a vlastně o to silnější.

Román Těla je mimořádný hlavně svou formální soustředěností. Není to žádná politická stať, ale výhradně literární záležitost. Od schopnosti vzít téma, které nikoho zvlášť nezajímalo, až po jeho jazykovou citlivost. Vlasáková zkoumá své postavy a svět, který obydlují, se zájmem zaujatého badatele. Nikdy se nedojímá, plně se soustředí na to, aby vše, co píše, bylo co možná nejpřesnější.

Koho potěší: všechny, kdo hledají neotřelou českou prózu.

Argo

Román legendárního amerického spisovatele Dona DeLilla brzy oslaví 40 let, přesto se loni dočkal adaptace od Netflixu a vypadá to, že nikdy nezestárne. Jak psal Michal Kašpárek: každá další dekáda přidává Bílému šumu na aktuálnosti.

DeLillův románový hrdina Jack Gladney, univerzitní profesor hitlerovských studií, jednoho dne naloží auto a s celou rodinou vyrazí co nejdál od domova. Vznáší se nad ním toxický mrak a s ním i hrozící apokalypsa. Jenže zkáza v DeLillově světě ve skutečnosti přichází odjinud. Schovává se v bílém šumu překrmené civilizace.

Román, který před pár týdny v novém vydání připravilo nakladatelství Argo, dokonale popisuje přemrštěnost dnešního světa plného technologických vychytávek a serepetiček, které neslouží k ničemu jinému než k momentálnímu odklonění pozornosti od čehokoli podstatného. DeLillův kousavý, lehce fantasmagorický styl vyprávění paradoxně nabízí možnost si od nekonečného murmuru současnosti na chvíli odpočinout – a zároveň si ho na chvíli soustředěně vyposlechnout.

Koho potěší: milovníky dystopií, kousavého humoru a velkých amerických románů.

Atlantis

Je to útlá, ale symbolická kniha. Když na jaře vyšla, publicista Petr Fischer psal o Kunderově velkém návratu domů. Všechno se to, viděno zpětně (a s ohledem na autorovo úmrtí), jeví jako dobré a důležité načasování.

Unesený Západ až zlověstně (podobně jako DeLillo) předpověděl současnost. První řádky eseje začínají připomínkou invaze Sovětských tanků do Budapešti v roce 1956 a depeši maďarského ředitele tiskové kanceláře poslanou starému kontinentu: „Zemřeme za Maďarsko a za Evropu.“

„Čím to, že se Maďar dovolává Evropy? A co je vůbec Evropa pro Čecha, Maďara nebo Poláka?“ ptá se Kundera. Kdyby Unesený Západ vznikal dnes, nepochybně by se autor podobně ptal i po Ukrajincích.

Kunderova esej působí jako poslední vzkaz Evropě otřesené válkou a nejisté vlastní identitou. Řešení je z Kunderových úvah jasné: povědomí o tom, kdo jsme, mizí spolu s naším ubývajícím zájmem o kulturu. Skrz ní se nejlépe hledá národní sebeurčení, to kultura umožňuje národní „pohled do zrcadla“, přesvědčení, že to všechno není jenom chiméra. Kdo kulturu ztrácí, tomu zbývá sebevědomí nabývat agresivitou.

Koho potěší: nejen čtenáře Milana Kundery.

Host

Najít pod stromečkem nový román nositelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczuk potěší nejen náročné čtenáře. Tokarczuk patří mezi nejčtivější a zároveň nejzajímavější laureáty ceny v celé její historii. Polská spisovatelka se ráda pohybuje na hranicích žánrů a zůstává poutavá, ať už zkouší historický román nebo sci-fi povídku. Napětí v jejích textech vychází z rafinované formy, autorských experimentů, schopnosti předkládat pointu pomocí literární hříčky. Přesně jako to dělá ve své nejnovější „post-nobelovské“ próze.

Empusion zve do světa ovládaného muži, do světa nezlomných pravd, kam se už nikdo jiný nevejde. Debaty zádumčivých intelektuálů v horském sanatoriu postupně zastírá znepokojivá atmosféra a spolu s ní se před čtenářem zhmotňuje také zdánlivě neviditelný vypravěč. Nápovědou může být název knihy. Empúza je démonická postava ze starověkého Řecka, která dokázala měnit podobu. „Díky tomu je čím dál jasnější, že hovořící muži – ať si to jen těžko připouštějí – nejsou a nikdy nebyli hlavními hybateli dění,“ píše v recenzi knihy spisovatelka Klára Vlasáková.

Koho potěší: čtenáře, kteří se rádi bojí – nejen strašidel.

Akropolis

O normalizaci jste se toho možná načetli až až. Přesto existuje mnoho míst, která v naší nedávné historii zůstávají neprobádaná. Jedním z nich je i videoherní kultura. Kniha Jaroslava Švelcha nejen, že odhaluje překvapivě aktivní komunitu předrevolučních hráčů, ale také ukazuje, jak se skrz „paření“ dal podrývat totalitní režim.

Švelch, jehož publikace ještě před českým vydáním sklízela úspěchy v angličtině, není zajímavý jen proto, že nakoukává do ložnic sídlištních programátorů a gamerů civějících do CRT monitorů, Jak obehrát železnou oponu je také svědectví globalizace, myslí si recenzent knihy Štěpán Šanda. Skrz počítačovou komunitu Čechoslováků totiž na rychle se měnící svět nabízí originální perspektivu „zvenku“.

Koho potěší: mámy programátorky, táty pařany i studenty nových médií.

Host

Švelchova kniha není mimochodem jediná publikace, která se dívá na komunismus z nečekaného úhlu. Další slepou skvrnou historie byl i sexuální život Čechoslováků. Poodkrývá ho kniha Kateřiny Liškové Politika touhy. Ani tady nejde o peprné detaily z ložnic. Autorka, díky níž vznikla také televizní dokusérie Kronika orgasmu, na tématu sexuality ukazuje, kam všude zasahoval státní vliv.

Lišková se historicky dívá dál než Švelch, erotické vztahy zkoumá v době nejtužšího režimu. Zatímco v padesátých letech 20. století probíhaly politické procesy, vládní aparát hledal klíč k romantické lásce, později řešil psychickou pohodu dítěte a nakonec podrobil ženský orgasmus laboratornímu výzkumu a sexuálně nespokojeným párům nabízel terapie v akusticky odhlučněných ložnicích v ústavu v Kroměříži.

Obě knihy nabízejí komplexní pohledy na naši minulost ve všech jejích paradoxech. Nejen proto jde o překvapivě zábavné a poučné knižní dárky.

Koho potěší: pamětníky i milovníky.

Paseka

O tom, že je český komiks na vzestupu, se mluví už poměrně dlouho. Díky Štěpánce Jislové se letos obohatil o další osobitou, formálně inovativní autorskou výpověď. Jislová využívá grafické médium k tomu, aby do posledního políčka rozebrala způsoby, jakými dnes navazujeme (a horko těžko udržujeme) vztahy. Na své vlastní milostné historii se skoro vědeckým odstupem analyticky rozebírá složité procesy lásky a soužití, přesně dokáže odpozorovat důležité detaily v každodenních vztahových banalitách a na příběhu jednotlivce tak vykresluje komplexní obraz nejen dnešních dvacátníků.

Srdcovka působí jako logický výsledek práce Paseky a dalších nakladatelských fanoušků v Česku dlouho opomíjeného žánru, kteří čtenářům neúnavně přinášejí to nejzajímavější ze světové komiksové produkce. Jislová volně navazuje na grafické eseje o vztazích a identitě od Liv Strömquist, které ostatně k Srdcovce pod stromeček určitě můžete přibalit.

Koho potěší: všechny nešťastně zamilované - a nejen je.

Euromedia

Nejslavnější kniha ruského novináře a spisovatele Dmitry Gluchovského, postapokalyptická trilogie Metro 2033–35, se ještě donedávna dala číst jako oddechovka. Ne snad proto, že by v ní nešlo nahmatat historické jizvy, málokdo ale dokázal psát o těžkostech světa tak napínavě jako Gluchovskij. Zatímco hrdina Metra, mladík Arťom, pozoroval mikrosvět moskevské podzemky s naivním zaujetím, v aktuálním románu Stanoviště už moc místa pro naivitu ani naději nezbývá.

Komunita přežívající na předměstí občanskou válkou zdevastované Moskvy přichází o poslední zbytky iluze, že vladař nad nimi pořád drží ochranou ruku. Román autora, který byl po začátku invaze ruských vojsk na Ukrajinu přiřazen na seznam nepřátel impéria, předkládá tíživý příběh z míst, o nichž se dnes běžný Evropan moc nedozví. Gluchovskij píše o duši Rusů, kteří si nechtějí nebo nemohou připustit, že se stali rukojmími ve své vlastní zemi. Možná by bylo příliš cynické dodávat, že to opět dělá čtivě.

Koho potěší: čtenáře zvyklé na chmurné knihy.