Knihy na hory: Optimistická historie lidstva i další Karikův horor

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

V prvních knižních tipech roku 2024 doporučujeme první tituly z nových edičních plánů, ale i knížky, které jste nejspíš přehlédli při vánočním shonu, utéct by vám přitom určitě neměly.

Další horský thriller Jozefa Kariky, ambiciózní pohled na nejstarší historii lidstva, memoár z konce dějin nebo epilog za dílem Cormaca McCarthyho.

(Argo)

Československo, hory, rok 1963 a bestiální zločin, za nímž není člověk, ale mysteriózní fenomén. Nový thriller jednoho z nejzajímavějších současných autorů thrilleru Jozefa Kariky svou zápletkou trochu připomíná starší Smršť, automobilový thriller, na který si vždycky s děsem vzpomenu, když projíždím zešeřelými serpentinami hor.

Své čtenáře už asi Karika nepřekvapí – určitě je ale nezklame. A kdo s ním ještě nemá zkušenost – pokud se rádi bojíte, Karika vás jistě potěší svými originálními, paranormálními děsy i perfektně stavěnou tísnivou atmosféru, která má díky autorově původní profesi investigativního novináře společenský přesah.

Ideální čtení na večery v horách a jako příprava před chystanou filmovou adaptací zmíněné Smršti.

(Host)

O české cestě za svobodou toho víme poměrně dost. Možná tak moc, že nám od přelomové doby chybí odstup. Právě proto je dobře, že nakladatelství Host vydalo na sklonku roku memoár albánské politoložky Ley Ypi, Svobodná. Zamýšlí se nejen nad tím, jaké bylo dětství za dob komunismu, ale i nad prudkou změnou s příchodem kapitalismu.

Ypi, dnes politoložka vyučující na London School of Economics, stvořila mezinárodní bestseller, v němž dokázala zachytit složitý porevoluční vývoj Albánie i surovost válečného konfliktu. Je podivuhodné, že zatímco podle prestižních magazínů jako je New Yorker nebo podle literární rubriky deníku The Washington Post byla Svobodná knihou roku, doma v Albánii Leu Ypi označovali za propagátorku komunismu.

Její kniha je samozřejmě komplikovanější. Ze všeho nejvíc bojuje proti dogmatu, že s pádem Železné opony skončily dějiny.

(Argo)

„Jsem pyšný jako kráva se sedmi vemeny,“ řekl Lucas Rijneveld, když v roce 2020 získal Mezinárodní Bookerovu cenu za debutový román S večerem přichází tíseň. Nesmírně poetický text, který se odehrává na nizozemském venkově na přelomu tisíciletí, začíná tragickou ztrátou. Bratr vypravěčky Jas zahyne při zimním bruslení na jezeře.

Ve světle tragédie se pak v Tísni řeší, jak si zpět vybojovat vlastní život, jak se vypořádat s přísnou konzervativně-katolickou výchovou rodičů, ale i s jejich neštěstím. Tíseň byla stejnou měrou úzkostná i znepokojivě humorná. Byla to báseň v próze o nepochopitelných jevech dětství, které jinak než stylem Rijnveleda vyslovit nejdou.

I novinka Ty moje skvostné zvířátko se vrací na nizozemský venkov. Podle nakladatelství Argo má ale jít o svéráznou variaci na slavný román Vladimíra Nabokova Lolita. Jestli o něčem není pochyb, pak že Rijneveld opět přinese výjimečný literární zážitek na hranici prózy a okouzlující básně.

(Nakladatelství Lidové noviny)

Před několika lety se norskému spisovateli Karlu Ove Knausgårdovi podařila literární senzace. Jeho rozsáhlá hexalogie Můj boj byl nekompromisně upřímný pokus o zachycení všeho. Vlastního ega, vzpomínek na dětství, problémů v manželství…. Můj boj budil nadšení kritiků, ale také pobouření všech, kdo se Knausgårdově šílené imaginaci postavili do mušky. Včetně jeho ženy Lindy.

Ta má konečně příležitost se vůči Karlově vyprávění ohradit – alespoň v očích českého čtenáře. Román Jiskra se dá číst jako apendix, sekundární literatura pro všechny fanoušky Mého boje. Zároveň ale zásadní postavu Knausgårdova díla vymaňuje z vězení literatury. Jiskra je svébytné literární dílo. Tíživé svědectví o pobytu na psychiatrii, léčbě elektrošoky, o ztrátě vlastní paměti. Zatímco Karl Ovel si v obřích románech pamatuje všechno, každý nejmenší detail svého života, Linda bojuje o to, aby si zapamatovala sama sebe. Útlá kniha Lindy Boström Knausgård působí ve všech směrech jako antiteze díla svého bývalého manžela.

(Argo)

Třicet let od jeho prvního románu se americkému spisovateli Cormacovi McCarthymu konečně podařilo prorazit. Pár let na to získal Pulitzerovu cenu, jeho podvratné, znepokojivé knihy se začaly překládat po celém světě a dočkaly se hned několika úspěšných filmových adaptací.

V Česku se o vydávání románů jednoho z nejoriginálnějších spisovatelů současné americké literatury dlouhodobě staralo Argo, které před pár měsíci českým čtenářům nabídlo Pasažéra. Svérázný, existenciální román, rozlučka se psaním – o to fatálnější, že vyšla pár měsíců po McCarthyho úmrtí. Loučení ale pokračuje: Argo přidává volné pokračování Pasažéra, román Stella Maris.

„Naše cesta nakonec bude druhým záhadou bez ohledu na to, kolik stop jsme po sobě zanechali. Bude se počítat jen to, jaké vztahy jsme navázali. Což je svým způsobem vlídné McCarthyho sbohem,“ psal v recenzi na Pasažéra literární kritik Boris Hokr. Na jeho zhodnocení Stelly Maris se můžete těšit již brzy.

(nakladatelství Jan Melvil)

„Většina lidské historie je pro nás nenávratně ztracená,“ začínají svou knihu historikové David Graeber a David Wengrow. Nenechávají nikoho na pochybách o tom, že o vlastní minulosti v drtivé většině spíše spekulujeme. Proč je důležité si to připomenout? Abychom věděli, že to, co o sobě vyprávíme, se dá vyprávět i úplně jinak. Úsvit všeho vnímá historii lidstva úplně jiným pohledem než většina historiků a duo Graeber & Wengrow si bere za úkol vyvrátit největší mýty naší dávné minulosti.

Bylo lidstvu nejlépe v dobách rovnocenných prvobytně pospolných společností a upletlo si na sebe bič, když vymyslelo zemědělství, jak tvrdí Rousseau? Nebo má pravdu Thomas Hobbes, který tvrdí, že lidé rovnocenní nikdy nebyli?

Úsvit všeho tvrdí, že dávná minulost člověka nebyla zdaleka tak primitivní, jak se z pohledu historie může zdát. S pomocí antropologických a archeologických průzkumů kompilují knihu, která jako by říkala: Jiný svět je možný. Už jsme to párkrát dokázali.