Článek
Kazuo Ishiguro — Klara a Slunce (Argo, přeložila Alena Dvořáková)
Britský spisovatel s japonskými kořeny a nositel Nobelovy ceny z roku 2017 Kazuo Ishiguro patří k silné generaci autorů, jako jsou Ian McEwan nebo Julian Barnes. Přesto píše jinak než většina jeho současníků. Víc než příběh je u Ishigura důležité, kdo a jak vám ho vypráví, co zamlčuje nebo na co zapomněl. Nová hrdinka, se kterou můžete jako čtenáři trávit dlouhé večery, je robotická Klara. V blíže neurčené budoucnosti pomáhá těžce nemocné dívce Josie. A nabízí přitom úplně nový pohled na to, co znamená být člověkem a kde jsou naše limity ve vnímání světa kolem nás. Ideální pro čtenáře na samotě u lesa. S Ishigurovými postavami se člověk hluboce sblíží — a chce jim pak věnovat všechen svůj čas.
Rutger Bregman — Lidstvo: Dějiny naděje (Argo, přeložila Veronika Horáčková)
Rok 2022 pro mnohé nepatří k těm, které by si lidstvo mohlo dát za rámeček. Možná právě proto je dobré číst knihu nizozemského historika Rutgera Bregmana, která vyšla v edici Crossover nakladatelství Argo. V Lidstvu se Bregman snaží o jedinou věc: přesvědčit své čtenáře, že nejsme „zkažený druh“. Vyvrací Zimbardův vězeňský experiment i Goldingovu teorii z Pána much, že kdybychom děti nechali na opuštěném ostrově, propadnou svým děsivým instinktům. Pokud chcete na dovolené číst něco intelektuálně stimulujícího, ale zároveň by vám bodla špetka naděje, nemůžete s Bregmanem sáhnout vedle.
Vojtěch Matocha, Karel Osoha — Prašina: Křídový panáček (Paseka)
Až budou děti odpočívat na ručníku, podstrčte jim komiks z tajuplné pražské čtvrti jménem Prašina. Nejde v ní elektřina, čas se tu zastavil na začátku dvacátého století. Spisovatel a skautský vedoucí Vojtěch Matocha (právě v oddílu se prý naučil vyprávět příběhy) před lety stvořil úžasnou knižní sérii, která teď baví české děti i v komiksové podobě. Prašina navazuje na nejlepší foglarovky, vypráví o přátelství i o tom, jaké to je, být outsider, případně jak se vyrovnat se světem přeplněným moderními technologiemi nebo s gentrifikací měst. Matocha s Osohou skvěle budují atmosféru, kdo jejich komiks otevře, dost možná už do vody nevleze. A dospělé bude bavit taky.
Obálka prvního komiksového sešitu ze série prašinských kronik
Kateřina Tučková — Bílá Voda (Host)
Samozřejmě, že v prvním vydání knižních tipů nesmí chybět letošní literární událost, nový román Kateřiny Tučkové Bílá Voda. Je to rozsáhlé vyprávění o řeholnicích, které komunistický režim v roce 1950 odsunul na okraj zájmu a na kraj světa (do stejnojmenné vsi na úpatí Rychlebských hor). Na traumata minulosti by se možná zapomnělo, kdyby je na světlo světa v románové přítomnosti (rok 2007) nezačala vracet bývalá novinářka Lena. V opuštěných chodbách kláštera rozplétá příběhy sestry Evaristy, Agniezsky, Bohunky i dalších řeholnic, jejich potýkání se s nekonečným útlakem. Bílá Voda je plná utrpení a nespravedlivosti, ale také houževnatosti a naděje.
Kateřina Tučková a její nový román Bílá Voda
Stephen King — Billy Summers (Beta Dobrovský, přeložila Adéla Bartlová)
Klasik hororového žánru napsal novou knihu — a horor to není. V Billy Summersovi není ani špetka nadpřirozena (tak snad to některé jeho čtenáře nezklame), zato jde prý o autorovu nejlepší knihu za dlouhá léta. Zápletka novinky je jednoduchá. Summers je nájemný vrah, ale taky správný chlap. Likviduje zásadně jen ty špatné. A teď má před sebou poslední džob. Na tom se přece nemůže nic pokazit, že ne?
Patricia Lockwood — Nikdo o tom nemluví (Odeon, přeložila Jana Hejná)
Román z nakladatelství Odeon je útlý, ale o to déle bude ve svých čtenářích rezonovat. Pokud ho tedy neodloží hned po prvních několika stranách. Američanka Lockwood v první části knihy píše roztěkaným stylem o tom, jaké to je, žít ve světě internetu. Její miniaturní glosy o velikosti odstavce připomínají tweety, ve kterých řeší všechno — od trapasů celebrit až po tragické záběry z amerického Charlottesville, kde do demonstrujícího davu najel automobil. Lockwood ve svém zdánlivě neforemném autofikčním románu přesně popisuje neuchopitelnou přítomnost internetu. A pak přijde druhá část. Její obsah se nehodí prozrazovat, důležité je, že autorčina básnická citlivost a pozorovací talent se projeví ještě silněji než doposud. Nikdo o tom nemluví je kniha, která bravurně kombinuje povrchní a vážné — ví, že jedno bez druhého nemůže být. Vytváří tragikomický svět, u kterého budete stejně brečet jako se smát.
