„Nemyslím, že někdy napíšu další.“ Knihou roku je překvapivý debut Machoninové

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Román Hella Aleny Machoninové získal cenu Kniha roku Magnesia Litera. Poté, co loňský ročník nečekaně ovládla básnická tryzna Miloše Doležala za zemřelou družku, letos zvítězila próza, která se v domácí produkci vymyká.

„Román je obdivuhodný přesností a čistotou jazyka i myšlení, na hony vzdálenými publicističnosti a schématické konstrukci mnoha současných českých próz,“ hodnotila porota vítěznou knihu třiadvacáté Magnesie Litery. Hella neláká třaskavým společenským tématem, nechce senzace, nehledá davy čtenářů. Je to nenápadná literární rebelie, knižní manifest za trpělivé psaní i čtení. Hella zůstává fascinovaná literaturou.

Vystudovaná rusistka Machoninová se ve své knize vydává pátrat po zapomenutém osudu Heleny Frischerové, československé židovky, která se stala hrdinkou klasického dokumentárního románu Jiřího Weila Moskva-hranice z roku 1937. Dlouho to vypadalo, že Frischerová zemřela v gulagu a že na její smrti měl podíl právě Weil. Až o desítky let později vyšlo najevo, že Frischerová gulag nejen přežila, ale dokonce o něm vydala svědectví.

„Soutěžit v literatuře je úplný nesmysl,“ pronesla Machoninová, když si s překvapením přišla na pódium Nové scény převzít cenu a šek na dvě stě tisíc korun. „Nicméně všem odborníkům děkuji. Doufám, že čtenáře, kteří nabyli dojmu, že je má kniha výjimečná, nezklamu.“

Hella je autorčin debut. Sama přiznala, že si nemyslí, že bude někdy další kniha následovat. To by ale byla veliká škoda.

Machoninová v Helle trpělivě skládá příběh ze střípků vzpomínek, snaží se sblížit s osudem své hrdinky, porovnává vlastní zážitky z Moskvy s těmi, kdo v ní ve třicátých letech trpěli. Machoninová a Frischerová v literatuře nacházejí útěchu. Ať už je to psaní básní v sovětském gulagu, nebo skládání vzpomínek do tvaru, který na chvíli sceluje minulost s přítomností.

„Mohu si vzít cenu, ale partnera si vzít nemohu,“ glosoval mladý spisovatel Marek Torčík svou výhru v kategorii próza. Jeho románový debut Rozložíš paměť líčí zkušenosti gaye vyrůstajícího na moravském maloměstě, kde se neodpouští jinakost. Podobně jako Hella ale Torčíkova próza tematizuje paměť a zejména pak její fragmentárnost a nespolehlivost.

Torčíkův debut je psaný v du formě, zve své čtenáře, aby jeho příběh doplnili o své vlastní, často pracně potlačované vzpomínky z dětství. Důmyslný, citlivý a přitom neokázalý jazykový styl dělá z Rozložíš paměť jednu z nejzajímavějších próz roku.

V kategorii ČRo Plus Litera za publicistiku zvítězila podle očekávání kniha Terezy Matějčkové Bůh je mrtev. Nic není dovoleno, soubor esejů a rozhovorů vydávaných v Týdeníku Echo, v nichž konzervativně laděná filozofka analyzuje současnou společnost.

Cenu DILIA Litera za debut roku si odnesl Eli Beneš za román Nepatrná ztráta osamělosti, který překvapivě civilním způsobem vypráví o návratu z Osvětimi do poválečné Prahy.

V kategorii poezie získala cenu básnířka Tereza Bínová za sbírku Červený obr. „Básnířku fascinuje provázanost veškerého života a příliš se neunavuje komentováním moderního světa – mnohem raději zkoumá pradávné pouto mezi člověkem, přírodou a vesmírem,“ pochválila porota knihu Bínové.

Nejlepší knihou pro děti a mládež se stala publikace Myko. Kompletní zpravodaj ze světa hub Jiřího Dvořáka s ilustracemi.

Cenu za mimořádný přínos knižní kultuře získal Tomáš T. Kůs, básník a organizátor večerů slam poetry, žánru pódiové básnické performance, který v Česku loni oslavil dvě desetiletí. „Děkujeme. Záměrně používám množné číslo, protože je nás víc,“ řekl Kůs.

„Toto ocenění je známka, že i když to chvíli trvalo, tak slam poetry se už u nás stala respektovaným žánrem i u odborné veřejnosti. Plné sály máme už přes 20 let, ale přijetí literárními kritiky bývalo z počátku vlahé,“ komentoval Tomáš T. Kůs své ocenění. Dodává, že cena patří celé slam poetry, na které se podílely desítky osobností. „Díky soudržnosti slamové komunity jsme vyrostli v jednu z největších a nejrespektovanějších scén v Evropě.“