Rapují za jednotné Irsko a stojí při Gaze. Potížisti Kneecap míří do Česka

Severoirská skupina Kneecap má za sebou bouřlivý rok. Hudebníci z Belfastu loni vydali druhou desku Fine Art a představili ji i na britském festivalu Glastonbury. Z prestižní filmové přehlídky Sundance si odnesli cenu diváků za částečně autobiografický snímek, který s nimi natočil režisér Rich Peppiatt, a dostali se také do užšího výběru oscarových nominací. „Najednou jsme mnohem víc na očích a kdykoli někde vystupujeme, mají od nás lidé velká očekávání. Se slávou vždycky přichází tlak. Zároveň teď ale můžeme ještě víc šířit irskou kulturu a jazyk, upozorňovat na politické otázky, které nás trápí,“ říká nejstarší člen formace – čtyřiatřicetiletý JJ Ó Dochartaigh alias DJ Provái.

Na videohovor si vzal kuklu v barvách irské vlajky, pro formaci natolik symbolickou, že nejspíš nebude chybět ani během koncertu na královéhradeckém festivalu Rock for People. Ten se uskuteční od 11. do 15. června.

Film Kneecap ukazuje, že Dochartaigh začal kuklu nosit v době, kdy ještě učil hudbu na katolické škole. Tehdy vedl dvojí život – přes den se tvářil jako spořádaný kantor a v noci pouštěl beaty, do kterých o několik let mladší rappeři Liam Óg Ó hAnnaidh vystupující jako Mo Chara a Naoise Ó Cairealláin alias Móglaí Bap sázeli v irštině sloky plné drog, vulgarismů i politicky nekorektních narážek.

Kukla ho však nezachránila. Zbytek učitelského sboru se o jeho rebelském já stejně dozvěděl. Po střední škole se rozšířilo video, na němž Dochartaigh v průběhu zvlášť odvázaného vystoupení ukazuje publiku holý zadek s nápisem „Brits Out!“ (Britové ven!), a dostal vyhazov.

Reálný základ má také scéna, při níž se ve filmu seznamuje se zbývajícími členy tria. Jednou ho jako tlumočníka přivolají na policejní stanici, kde sedí zadržený Mo Chara a odmítá se strážci zákona mluvit úřední angličtinou. V rámci práva na sebeurčení vyžaduje irštinu, a tak se poprvé setkává s učitelem, který si doma v garáži skládá hiphopové beaty. Zdánlivě nepravděpodobná příhoda se opravdu stala, jen ve vazbě tenkrát neskončil rapper, ale jeho kamarád.

„Mo Chara pořádal lekce irštiny a Móglaí Bap zase organizoval hudební festivaly. Na jednom z nich jsem hrál, tenkrát jen s kytarou, zpíval jsem písničky v irštině. Tak jsme se poznali. Už když jsem učil, tvořil jsem hudbu aspoň ve volném čase. Možnost založit kapelu se dvěma kamarády a věnovat se jí naplno je tak pro mě skutečným požehnáním,“ vyzdvihuje DJ Provái. Připouští, že rappeři, kteří v minulosti žili ve squatu, pomohli probudit jeho divočejší stránky. „Vždycky jsem je v sobě měl, jen jsem je neukazoval. Pracovat od devíti do pěti mi nikdy úplně nevyhovovalo, proto jsem rád, že mám teď díky kapele mnohem větší svobodu,“ doplňuje.

Působení v Kneecap považuje za přirozené vyústění své pedagogické dráhy. „Díky hudbě můžu k irštině přivést mnohem širší masy mladých lidí než před tabulí v učebnách. Spousta mých studentů navíc začíná sama učit, a předává tak jazyk dalším generacím,“ upozorňuje.

Irskou gaelštinou se podle posledních průzkumů dokážou domluvit necelé dva miliony obyvatel, při každodenní komunikaci se s ní nicméně dorozumívají jen desítky tisíc. Skupina se proto snaží upozaděný jazyk vzkřísit a předejít jeho zániku. Svůj první singl C.E.A.R.T.A. pojmenovaný podle irského výrazu pro práva nahráli v době, kdy severoirští aktivisté bojovali za uznání irštiny jako menšinového úředního jazyka. Britský parlament jim před dvěma lety vyšel vstříc.

„Před sto padesáti lety v Irsku gaelštinu používali všichni. Britský kolonialismus ji ale vytlačil. V roce 1921 byla země rozdělena, severní část zůstala pod nadvládou Spojeného království a kdykoli irští studenti ve škole promluvili gaelštinou, dostali od učitelů nařezáno. Angličané z nás jazyk postupem času doslova vymlátili, stejně jako ze Skotů nebo Velšanů. Z rodné řeči se stalo stigma. Pokud o ni ale přijdete, ztratíte podstatnou část své identity. Společnost se ocitne pod kulturní hegemonií, což nikomu neprospívá. Proto je dobře, že dnes lidé na svůj jazyk začínají být zase hrdí, znovu ho objevují a využívají ho jako prostředek sebevyjádření,“ zdůrazňuje DJ Provái.

Podle jeho slov se gaelština pomalu vrací také do vzdělávacího systému – první irskojazyčná základní škola v Severním Irsku otevřela v 70. letech a do středoškolských osnov se jazyk rozšířil o dvě dekády později. Koncem tisíciletí byla zároveň uzavřena Velkopáteční dohoda, která ukončila tři desetiletí trvající ozbrojenou vzpouru Irské republikánské armády proti britské nadvládě. Členové Kneecap tak vyrůstali právě v časech, kdy se jejich země blížila ke klidu zbraní. Sami se nicméně hlásí k myšlence znovusjednocení Irska a z představitelů britské monarchie i zastánců irského unionismu si ve své tvorbě často nevybíravě utahují.

Britská vláda se skupinu kvůli jejím provokacím dokonce rozhodla připravit o finanční příspěvek ve výši 30 tisíc liber, v přepočtu bezmála 900 tisíc korun, určený na hudební export do zahraničí. „Plně podporujeme svobodu slova. Nikdo se však nemůže divit, že peníze britských daňových poplatníků nehodláme věnovat lidem, kteří Spojené království vůbec neuznávají,“ zdůvodnila stažení grantu tehdejší ministryně obchodu Kemi Badenochová. Pro jeho pozastavení byl i premiér Keir Starmer. Umělci britskou vládu následně soudně napadli za diskriminaci, spor vyhráli a vláda jim dotaci v plné výši vyplatila.

Momentálně se nicméně trojicí provokatérů zabývají policisté z protiteroristických jednotek kvůli záznamu z koncertu, na němž jeden člen vykřikuje „Mrtvý Tory, dobrý Tory. Zabijte svého místního poslance“. Žádné obvinění vyšetřovatelé zatím nevznesli, informuje deník Guardian. Skupina je přesto přesvědčená, že čelí koordinované očerňující kampani, jak uvedla na sociálních sítích.

V dubnu přitom Kneecap vzbudili kontroverzi také na kalifornském festivalu Coachella, když během koncertu promítli vyjádření k izraelsko-palestinskému konfliktu. „Izrael páchá na Palestincích genocidu a Američané je ve válečných zločinech podporují. Svobodu Palestině,“ svítilo na projekčním plátně.

„Je důležité, aby se lidé vzdorující imperialismu jiných zemí vzájemně podporovali. Obyvatelé Gazy jsou brutálně vražděni, ale část světa tuhle krutou pravdu stále přehlíží. Proto nesmíme mlčet, musíme jim naopak vyjádřit solidaritu. Sami máme zkušenost s kolonialismem. Přirozeně se tedy zastáváme všech národů, které trpí útoky okupantů,“ vysvětluje Dochartaigh, proč se Kneecap postavili za Palestince. Policie ovšem nyní prošetřuje také video z loňského listopadu, na němž měl jeden člen skupiny během koncertu v Londýně skandovat heslo „za Hamás, za Hizballáh“, zatímco byl zahalený ve vlajce druhé zmiňované teroristické organizace.

Irský premiér Micheál Martin hudebníky v reakci na to vyzval, aby svá stanoviska urychleně vyjasnili, píše britská BBC. Žádné stíhání proti nim zahájeno nebylo, obě hnutí jsou nicméně ve Spojeném království zakázaná a jejich podpora je trestná. „Hamás ani Hizballáh jsme nikdy nepodporovali. Odsuzujeme veškeré útoky na civilisty. Odmítáme rovněž nařčení, že bychom vyvolávali násilí vůči politikům či komukoli jinému,“ uvedli Kneecap v oficiálním prohlášení na sociálních sítích. Obě problematická videa byla podle nich vytržena z kontextu a zneužita odpůrci.

Bez politického rozměru se neobešla ani loňská premiéra filmu Kneecap na festivalu Sundance. Skupina se na něj vypravila v Land Roveru, s nímž běžně jezdí severoirská policie. Cestou do Park City v americkém Utahu, kde se přehlídka každoročně koná, zastavili ještě v hodinu vzdáleném městě Provo. Jeho název je shodou okolností slangovým výrazem pro příslušníka Irské republikánské armády, hiphopeři si tak návštěvu nemohli nechat ujít.

Režisér snímku Rich Peppiatt se o Kneecap začal zajímat poté, co se v roce 2019 z Londýna přestěhoval za manželkou do Belfastu a zašel na jejich koncert. Už tehdy se trojice nebála provokovat a házela do davu pytlíky s bílým práškem. Ve skutečnosti v nich nebyl kokain, ale mouka.

Filmař byl nadšený. Trvalo mu ovšem půl roku, než se s hudebníky vůbec podařilo spojit. „Zájemci, kteří by o nás rádi natočili dokument, se nám ozývali už několik let. Většinou šlo ale jen o blázny, kteří točí amatérská videa někde ve sklepě. Proto jsme si mysleli, že je Rich jen dalším z nich. Byl ovšem velmi vytrvalý, tak jsme se s ním sešli, přečetli si scénář a zjistili, že je velmi zdařilý,“ vypráví Dochartaigh. Peppiatt přišel s nápadem hraného filmu, jehož příběh bude zčásti pravdivý a zčásti smyšlený. Představa, že by tenkrát skoro neznámou kapelu ztvárnili profesionální herci, mu však připadala absurdní. Proto do snímku obsadil samotné muzikanty.

Mo Chara, Móglaí Bap a DJ Provái se po dobu čtvrt roku každý týden scházeli s hereckým koučem, který je měl na natáčení připravit. „Snažil se, abychom nad svými výkony tolik nepřemýšleli, opustili hlavu a byli vnímavější ke svému tělu. Přichystal si na nás různé ujeté hry. Někdy jsme se třeba museli dlouhé minuty dívat jeden druhému do očí. Nakonec to ale zjevně splnilo svůj účel,“ směje se Dochartaigh. Kneecap jsou ve filmu překvapivě přesvědčiví a nepůsobí křečovitě ani vedle hollywoodské hvězdy Michaela Fassbendera. Irský herec německého původu dostal roli otce jednoho z rapperů.

Autobiografickou komedii lze s trochou nadsázky označit za novodobý Trainspotting. Jen v ní namísto Skotů vystupují Irové a namísto heroinu užívají kokain nebo ketamin. Film se rychle stal diváckým hitem a katapultoval Kneecap ze zaplivaných putyk v Belfastu na pódia největších světových festivalů. Skupina se přitom ve většině textů nadále drží irštiny, jíž všichni posluchači nemusí rozumět.

„Je to stejné jako s K-popem – korejsky umí jen zlomek lidí, a stejně se dnes těší napříč kontinenty obrovské oblibě. Fanoušci sice často netuší, o čem přesně rapujeme, ale cítí energii, která z našich slov a hudby vychází,“ uzavírá Dochartaigh. Českému publiku se Kneecap poprvé naživo představí 11. června na festivalu Rock for People.