Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Tolik úsměvů a nadšení v žádném jiném videu neuvidíte - tu se smějí dělníci, tu sportovci ověšení medailemi, tu žena umývající autobus, tu vědci v ochranných oblecích, tu dítě mávající vlaječkou.
Do toho všeho dirigent máchá taktovkou jako smyslu zbavený a sbor zpívá: „Zpívejme o Kim Čong-unovi, našem velkém vůdci. Chlubme se Kim Čong-unem, naším přátelským otcem.“ Tak začíná nejnovější severokorejská propagandistická píseň Přátelský otec.
Když ji diktátor nejizolovanější země světa, opěvovaný Kim Čong-un, před dvěma týdny zveřejnil, jistě nemohl tušit, že se stane hitem sociálních sítí. „Melodie se stala virální na TikToku, kde uživatelé z generace Z poskakují na synthy-electro pop,“ píše britská BBC s tím, že si její zástupci ani neuvědomují, koho opěvuje - masového vraha, který má na svědomí život v bídě a teroru celého národa, přibližně 26 milionů Severokorejců.
Na TikToku si uživatelé z písničky spíše utahují. Zároveň však přiznávají, že melodie je chytlavá.
„Je to dystopické tím nejnávykovějším způsobem,“ píše se v komentáři pod jedním z videí. „Taylor Swift nečekala, že hned po vydání nového alba přijde o první místo na TikToku,“ vtipkuje další komentář - ironicky v době, kdy čínská sociální síť získala zpět práva na její hudbu.
Hrozivější, než to vypadá
Podle odborníků se však za slunečným popem skrývá něco mnohem hrozivějšího.
Skladba Přátelský otec je jen poslední z řady propagandistických popových písní, které komunistický stát vyprodukoval za posledních 50 let.
„Je optimistická, nemůže být chytlavější a bohatá sada orchestrálně znějících sekvencí nemůže být výraznější - příliš se neliší od západních popových hitů,“ říká Peter Moody, analytik Severní Koreje z Korejské univerzity v Soulu.
Při psaní hitparádových hitů v Severní Koreji však podle něj nehraje roli jen komerční hledisko. Úřady totiž v první řadě chtějí, aby skladba pronikla do mysli národa.
„Melodie musí být jednoduché, přístupné, něco, co si lidé snadno osvojí,“ říká Alexandra Leonziniová, vědecká pracovnice Cambridgeské univerzity, která se zabývá výzkumem severokorejské hudby. Upozorňuje také, že je velmi důležité, aby melodie byla v hlasovém rozsahu, který zvládne prakticky každý. „Masy nedokážou udržet krok s hlasovou gymnastikou, takže zapomeňte na víceoktávové riffy,“ dodává.
Láska, kterou nám dáváš
V severokorejském zpěvníku se také jen zřídka objevují skladby s opravdovými emocemi. Režim nemá tendenci produkovat balady. Píseň je celá zasvěcená jedinému tématu, které je v důsledku všudypřítomné propagandy protkané celou společností, kultu osobnosti vůdce Kim Čong-una.
„Dobrosrdečný jako vaše matka, benevolentní jako váš otec,“ zpívá se o něm v písni. „Láska, kterou nám dáváš, je jako moře, důvěra, kterou nám dáváš, je jako nebe. Vždy budeš na naší straně a splníš všechna naše přání, náš drahý vůdce!“
V Severní Koreji panuje nulová tolerance k tvůrčí nebo umělecké svobodě. Pro hudebníky, malíře a spisovatele je nezákonné vytvářet díla jen pro umění. Veškerá umělecká tvorba v nejizolovanější zemi světa slouží k třídnímu vzdělávání občanů.
„I tato píseň slouží k jejich výchově. Říká, proč by měli cítit vděčnost a loajalitu k vůdci,“ říká Leonziniová.
Analytici ale upozorňují na zásadní změnu. V KLDR již dříve vznikaly písně o Kim Čong-unovi, ale nyní se o něm poprvé zpívá jako o „otci“ a „velikém“. Tyto výrazy byly dříve vyhrazené čistě prvnímu severokorejskému vůdci, jeho dědovi Kim Ir-senovi.
Po dvanácti letech vlády může jít o znamení, že si upevňuje image „nejvyššího vůdce“ Severní Koreje a emancipuje se od svých předků.
