Kidmanová si plní submisivní touhy. Film Babygirl ale nedopřává vyvrcholení

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

Už při úvodních titulcích erotického thrilleru Babygirl, který právě vstoupil i do českých kin, se ozývají slastné vzdechy. Hned vzápětí následuje záběr na nahá těla Nicole Kidmanové a Antonia Banderase, kteří ve snímku nizozemské režisérky Haliny Reijnové ztvárňují zdánlivě dokonalý pár. O několik vteřin později se ovšem ukazuje, že hlavní hrdinka Romy orgasmus pouze předstírala. Skutečného uspokojení dosahuje, až když se od spícího manžela potichu vypaří ke svému laptopu a pustí si porno, ve kterém žena poslušně plní příkazy nesmlouvavého alfa samce.

V profesním životě přitom Romy ztělesňuje pravý opak. Působí jako ředitelka technologické společnosti se sídlem v New Yorku a pěstuje si pověst jedné z mála žen, jimž se podařilo prorazit skleněný strop převážně maskulinní firemní hierarchie. Manžela Jacoba, který pracuje jako divadelní režisér, by proto ani nenapadlo, že v posteli touží být submisivní. A když mu Romy svoje potřeby naznačí, stejně je splnit nedokáže. Jeho přirozenost mu velí být něžný, v opačném případě by si podle svých slov připadal jako úchyl.

Své sexuální fantazie tak Romy začne uskutečňovat, až když jí do života vstoupí o generaci mladší stážista Samuel v podání Harrise Dickinsona. Poprvé na něj narazí cestou do kanceláře, když ji na ulici vyděsí zatoulaný pes. Samuel štěkající zvíře hravě zklidní, jako by v sobě měl nějakou těžko popsatelnou autoritu. Stejnou sebejistotu vyzařuje, když se s Romy znovu střetne na pracovišti. A jakkoli dává úspěšná ředitelka navenek najevo, že ji jeho drzost pobuřuje, nedovede zcela skrýt, jak je pro ni mladíkovo smělé vystupování přitažlivé.

Samuel si brzy uvědomí, po čem Romy prahne, a pomalu ji k sobě láká. Po několika letmých rozhovorech a výměnách významných pohledů se spolu ocitnou na pokoji levného hotelu, který ostře kontrastuje s honosnou vilou, v níž hlavní hrdinka bydlí s manželem a dvěma dospívajícími dcerami. Romy v šatech z luxusních butiků, Samuel v džínách a mikině s kapucí. Propast v jejich společenském postavení je očividná. Během několika málo okamžiků se však mocenská dynamika mezi nimi úplně obrátí. Romy skončí v pozici naprostého podvolení a Samuel si s ní pohrává, jak se mu zachce.

Kidmanová a Dickinson nepostrádají vzájemnou chemii. Sedmapadesátiletá herečka dovede přesvědčivě zachytit stud stárnoucí ženy, které se až ve zralém věku podaří proniknout do vytěsněných koutů vlastní sexuality. Když se má její postava na příkaz milence v jedné scéně svléknout donaha, aby si ji mohl prohlédnout, dokáže uvěřitelně vystihnout, jak nad svou atraktivitou v konfrontaci s mladým a žádoucím mužem pochybuje. Osmadvacetiletý Dickinson zase nepředvídatelně osciluje mezi sebevědomým svůdcem a chápavým utěšitelem, aniž by odhalil, která stránka jeho osobnosti převažuje.

Kdo by však od Babygirl očekával lascivní dusno devadesátkových žánrových klasik jako Základní instinkt nebo Spalující touha, bude zklamaný. Samuel a Romy při svých sexuálních hrátkách často připomínají spíš nezkušené teenagery. Jako by teprve ohledávali, jaká podoba dominance a submisivity jim vyhovuje. Jejich neohrabané experimentování mnohdy vyvolává úsměv. Ukázkovým příkladem je scéna, ve které Kidmanová chodí po čtyřech a pije jako kočka mléko z misky. Divák by hlavním hrdinům i věřil, že je podobné praktiky vzrušují, v kině už ale zas tak žhavé nejsou.

Mnohem extatičtější pocity paradoxně probouzí sekvence, ve které se Romy ve večerní róbě vypraví na rave party, a když v tancujícím davu konečně najde svého milence, oddá se spolu s ním tepajícímu rytmu techna. Právě v tomhle okamžiku se nejlíp zrcadlí, co pro ni sexuální osvobození znamená, byť na sex vůbec nedojde. Postelové scény nicméně režisérka vyobrazuje relativně cudně. Víc explicitních záběrů bylo třeba i v loňské romantické komedii Anora o striptérce, která se zamilovala do svého bohatého klienta. Ani tam přitom vzhledem k jeho nevalné sexuální výdrži nešlo o prvoplánově vzrušující podívanou.

Pro Seana Bakera (stojícího za Anorou) i Halinu Reijnovou, která napsala a režírovala Babygirl, je sex především prostředkem pro vyjádření složitosti mocenských vztahů a genderových rolí. Bakerova hrdinka ho využije, aby se dostala z chudých poměrů, Reijnovou zase zajímá nesoulad mezi dominancí v kariéře a submisivitou v posteli. Ukazuje, že i emancipovaná feministka může klidně dychtit po sexu, při kterém má muž navrch. Zároveň postavy svého filmu nechává nahlas debatovat o důležitosti oboustranného souhlasu a vymezovat si bezpečná pravidla, aniž by při takových rozmluvách byly křečovité.

Nejistota a nešikovnost, s jakou si Romy a Samuel při svém románku počínají, nemusí být vůbec na škodu, pokud se tedy člověk u filmu neplánuje výhradně eroticky nabudit. Proč by koneckonců Kidmanová a Dickinson neměli v posteli zažívat podobné trapno jako běžní smrtelníci? Daleko větší slabinou Babygirl je nedotažený scénář. Romy se například manželovi svěřuje, že v sobě svoje sexuální fantazie dusila už od dětství, a kolegyni prozradí, že vyrůstala v sektě. Kořeny jejích představ se ale ve filmu nikdy neobjasní a stejný otazník až do konce visí nad motivacemi jejího milence. Samuel se v jejím životě zničehonic zjeví a pak opět zmizí, aniž bychom se o jeho dřívějším životě cokoli dověděli.

Nedořečená zůstává také linka ženského stárnutí. Vidíme, jak se Romy svému věku snaží vzdorovat botoxem, za který se jí jedna z dcer vysmívá, i jak ostýchavá je ve své nahotě. K tématu, které je ve společnosti postavené na kultu mládí čím dál naléhavější a kterým se s pozoruhodnou žánrovou invencí zabýval loňský body horror Substance, se už ale Babygirl dál nevrací, což vyznívá jako promarněná příležitost. Větší prostor věnuje alespoň pochybnostem, kterým Romy čelí vzhledem k věkové propasti, jež mileneckou dvojici dělí. Protagonistka si neustále klade otázku, jestli mladšího Samuela coby zralá a vysoce postavená žena náhodou nezneužívá, přestože právě on je v jejich vztahu tím iniciativnějším a zároveň nezávislejším.

Svým utajeným tužbám se Romy zprvu pokouší vzdorovat i s ohledem na manžela a děti. Opakovaně Samuelovi namítá, že milostným poměrem nechce ohrozit vlastní rodinu. Riziko, které podle svých slov podstupuje, se však filmu nedaří dostatečně dramaticky zhmotnit. Milenec sice párkrát prolomí vytyčené hranice a vstoupí i do jejího rodinného života nebo se o něm dovědí někteří z jejích kolegů, jenže manželství ani kariéra se kvůli němu až na několik málo konfrontací téměř neotřesou.

Nevěra zkrátka v Babygirl nepředstavuje zdaleka takové nebezpečí, jak by se u erotického thrilleru slušelo. Stvrzuje to i velmi rozpačitý závěr, který nepřináší ani rozuzlení, ani katarzi. Jako by nás režisérka bezmála dvě hodiny vábila na vyvrcholení a nakonec nám ho odepřela. Nicole Kidmanové tak role po právu vynesla cenu za nejlepší ženský herecký výkon na festivalu v Benátkách, ale Halina Reijnová si za takovou krutost vůči navnaděným divákům pochvalu nezaslouží.