Recenze: Vražda tak bizarní, že ji řeší už druhý seriál

Dlouhou dobu mám utkvělou představu. Jaké by asi bylo koukat se na romantickou komedii, která by vykolejila? V půlce by hlavní postava spáchala nemyslitelně brutální vraždu, ale přeslazené, ploché prostředí fikčního světa by nebylo na ten hrůzný čin schopné reagovat – vše by s temným podtónem pokračovalo dál jako předtím. Odpověď jsem našel v aktuálním seriálu HBO Max Láska a smrt (Love & Death), který zobrazuje skutečný, i když velmi podivný příběh vraždy.

Aby toho nebylo málo, jedná se o stejný námět jako u loňského seriálu od platformy Hulu, Candy. Ani jeden ze seriálů se od prvních scén netají tím, co je pointa příběhu: Candy Montgomery v roce 1980 více než 40 ranami sekerou zavraždí svou známou, Betty Gore, s jejímž manželem Alem dříve měla poměr. Oba seriály tak zaznamenávají celý oblouk příběhu: od začátku poměru Candy a Ala přes jeho ukončení a snahy obou párů napravit svá manželství až po vraždu a následující soudní proces.

Jak loňská minisérie Candy, tak letošní Láska a smrt mají hvězdné herecké obsazení. Lásce a smrti dominuje uhrančivá Elizabeth Olsen (můžete si ji pamatovat z filmových Avengers nebo přidruženého seriálu WandaVision), kterou v roli milence doplňuje Jesse Plemons (Breaking Bad, Fargo). V temnější Candy září Jessica Biel (Hříšnice, Limetown), v drobnější roli se tu mihne její manžel, Justin Timberlake. Především tu ale skvělým výkonem přispívá Melanie Lynskey v roli zavražděné Betty. Lynskey v posledních letech slaví úspěchy s postavami sebevědomých ranařek, ať už v Yellowjackets, nebo v letošním Last of Us. Depresivní a bezradná Betty jí ale v loňské sérii sedne neméně. Partnery Candy i Betty tu hrají Pablo Schreiber (Špína Baltimoru, Orange Is the New Black) a Timothy Simons (Veep), který do Candy přináší lehký komediální podtón.

To, že oba seriály zpracovávají stejnou, navíc skutečnou, událost, vytváří zvláštní trojúhelník, nad kterým můžete přemýšlet o různých formách adaptace. Loňská série Candy je temná, odtažitá a zjevně cílí na fanoušky takzvaných „true crime“ podcastů, se kterými se v uplynulé dekádě roztrhl pytel. Pokud se chcete základně dozvědět o reálné kauze, asi vám lépe poslouží právě tento seriál.

Naproti tomu Láska a smrt popisuje událost o něco abstraktnějším způsobem – jak nasvědčuje už samotný název, jde tu o univerzálnější tragédii o lásce a smrti. Seriál vyhání do extrému základní idyličnost texaské suburbie konce 70. let. Jistou přeslazenost podtrhují i oba herci v hlavních rolích – Olsen sem vnáší sebeklam předměstského bezčasí propůjčený ze své předchozí role ve WandaVision, Plemons zase divákům Farga připomene maloměstskou pomalost, za jejíž zdánlivou roztomilostí se schovává brutální násilí.

Seriály se výrazně liší i v tom, jak zpracovávají dohru samotné vraždy. Skutečná Candy Montgomery totiž v hojně sledovaném soudním procesu unikla trestu – porota se nechala přesvědčit její verzí o tom, že jednala jednak v sebeobraně, jednak v zatmění smyslů. Loňská, temnější série tento aspekt problematizuje: je přece jasné, že z jejích úst slyšíme jen její verzi události, zavražděná Betty nemá případné lži a zkreslení jak korigovat.

Láska a smrt oproti tomu stojí jednoznačně na straně Candy. Tomuto ladění seriálu nasvědčuje už titulní píseň. Tvůrci tu pracují s hitem zpěvačky Niny Simone, Don’t Let Me Be Misunderstood: „Jsem jen duše s dobrými úmysly, ach Bože, nedopusť, abych byla špatně pochopena.“ Jako rámování příběhu o ženě, která zavraždí manželku svého milence, je to přízračně cynické. Všechno by to asi bylo příliš temné, ale i díky oslnivě usměvavé Olsen se Lásce a smrti daří krvavou realitu držet v pozadí, zahalenou nánosem hraničně parodicky podané a až cukrkandlové předměstské idyly.

Příběh Candy Montgomery se sice skutečně stal, ale podobně jako její obhajoba je jak těžko uvěřitelný, tak těžko stravitelný. Samotná Candy se hájila u soudu mimo jiné tím, že její mozek nebyl schopný přijmout realitu toho, co právě udělala, a proto pokračovala se svým životem. Předměstský severní Texas na její čin ale vlastně zareaguje úplně stejně: ano, před soudní síní je nával novinářů, vše ale působí tak trochu jako velká hra, spektákl, jehož realitu si většina ze zúčastněných prostě nechce připustit. A my diváci sledujeme, jak se žena u snídaně v idylickém domku baví se svým milujícím manželem o tom, co ji dnes čeká. Další den je u soudu za vraždu své kamarádky. Znepokojivější podívanou budete letos těžko hledat.