Jan Špaček: Jsem rád, že padl mýtus mladých jako liberálních voličů

„Neptám se politiků, jestli chtějí ananas na pizzu,“ říká čím dál populárnější youtuber Jan Špaček. Ve své show chce politiky polidštit. Je to ale třeba? A neproblematizuje Špačka jeho spolupráce s prezidentem Pavlem?

„Politici nejsou pouze mašiny na zákony. Nejsou to úředníci. Politik má zastupovat nějaký světonázor a má být třeba vůdčí osobností, která může voličům nejen sloužit, ale i nějakým způsobem voliče vést,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy mladý youtuber a autor pořadu Fabulace Jana Špačka. A myslí si, že vstoupit do politiky v Česku je nepříjemné. „Jste nepřítelem číslo jedna.“

Tvrdí také, že povědomí mladých lidí o politice se zlepšuje a že jedna afinita není horší než druhá. „Jsem rád, že se zbořil mýtus, že když je někdo mladý volič, tak je automaticky prozápadní, liberální volič, pro kterého je strašně důležité, abychom měli sňatky pro lidi stejného pohlaví.“

V rozhovoru pro Seznam Zprávy mluví i o svém členství v poradní skupině prezidenta Petra Pavla. Špaček tvrdí, že ho v pozici politického youtubera nijak nediskvalifikuje. Kdyby Andrej Babiš reflektoval ústavní roli prezidenta, dokázal by si představit spolupráci i s ním.

Jak je to s mladými lidmi a s politikou? Mám pocit, že se k tomu, jak a proč volí či nevolí, zatím vyjadřují hlavně starší generace. Nebude problém i v tom?

Je to asi přirozené, že ti mocní jsou většinou ti starší, ti, kteří mají možnost věci interpretovat v médiích. Tak už to prostě bývá, to není nic podivného. Ale já si nemyslím, že by to bylo s mladými lidmi a politikou zas tak špatné, jak se vykládá. Za posledních několik celostátních voleb se situace myslím zlepšuje, volby se stávají důležitějším tématem.

To, že je politika vnímána a konzumována hlavně přes sociální sítě, kde je komunikace zkratkovitá a sloganovitá, není dokonalé. Na druhou stranu tak je to ve všech věkových kategoriích. Myslím, že se zlepšuje vnímání politiky mezi mladými lidmi. Mám pocit, že mladí lidé volby řeší víc než třeba před deseti lety.

Četl jsem různé komentáře a analýzy, které hovořily o tom, že je něco podivného, špatného nebo podivuhodného na tom, že hodně mladých lidí podporovalo třeba koalici Přísaha a Motoristé. Mohli jsme to vidět na Studentských volbách, kdy měli myslím něco přes deset procent. Vlastně to není nic proti ničemu, zase jiná část lidí podporuje strany liberálnějšího střihu. Jedna afinita není horší než ta druhá. Jsou obě stejně intenzivní a obě stejně ospravedlnitelné.

Jsem rád, že se zbořil mýtus, že když je někdo mladý volič, tak je automaticky prozápadní, liberální volič, pro kterého je strašně důležité, abychom měli například sňatky pro lidi stejného pohlaví. To mi přišlo jako iluze.

Kritizoval jste Víta Rakušana za to, že nehledal debatu, když vyjížděl po republice, ale že mu „šlo jenom o to, vytvořit ty emocionální momenty za každou cenu, ten úžasnej virál, ty štěky“. O co jde vám?

Já jsem se nedávno bavil s jedním politickým marketérem, respektive člověkem ze zákulisí politiky, a ptal jsem se ho, co radil svému nejmenovanému klientovi, když šel do mého pořadu. Řekl, že mu neporadil nic, protože se na ten pořad nedá připravit. To je ten můj cíl. Nic proti tradičnímu formátu debaty, ale když se podívám na dvě debaty, tak všechno vím, tak mám jasnou představu. Je tam baterie třeba 30 otázek, které se stále opakují. Jsou relevantní a je správné je klást, nicméně jich je omezený počet. Hosté mého pořadu nikdy nevědí, co je může čekat. A to je také informace pro diváky, aby si udělali názor na politiky, kterým mohou či nemusí dát svůj hlas.

Mám pocit, že vás štve politický entertainment, když se politici snaží udělat z politiky něco hrozně atraktivního pomocí tiktokových tanečků a tak podobně. To, co děláte, není politický entertainment?

Já se neptám politiků, jestli si chtějí dát ananas na pizzu. Od toho jsou tady jiní. Mně už to přijde trochu jako legrace z roku 2021.

Ale řešíte, jaký mají typ postavy. To je také druh legrace.

Jasně, ale to bylo třeba v případě Andreje Babiše, kdy jsem ho chtěl nějakým způsobem humanizovat tím, že vejdu do sféry, do které nikdo nikdy neměl důvod vstupovat. Zajímalo mě, jak se cítí ve vlastním těle. Andrej Babiš asi nechodí do Seznamu, ale kdyby tady byl, tak jste se ho ještě neptali, jak se cítí ve vlastním těle. Podle mě to je zajímavá otázka a nějakým způsobem může ukázat, jaký ten člověk je ve skutečnosti, jak přemýšlí. U Andreje upřímně mám i já problém zjistit, jaký je ve skutečnosti. Strávil jsem s ním asi sedm hodin a doteď si tu otázku kladu.

Rozumím, že to může působit pokrytecky, že kritizuji politický entertainment. Vrátím se k ananasu na pizze. To už je pro mě skutečně otřepané, prázdné a nudné. Já se ptám i na politické otázky z jiné perspektivy, z jiného kontextu, nebo i na osobní otázky, které se právě pokusí člověka ukázat, jaký doopravdy je.

Polidšťování politiky může být zábavné, ale není to nástroj, který jste vymyslel vy. V kampaních se to používá běžně. Nemyslím, že je nutné politiky polidšťovat. Soudce také nikdo nepolidšťuje, je potřeba, aby dělali svou ústavní funkci. Není kontraproduktivní vědět, jací jsou politici lidé?

Politici nejsou pouze mašiny na zákony. Politik není úředník, já myslím, že je tam velký rozdíl. Politik má zastupovat nějaký světonázor a má být třeba vůdčí osobností, která může voličům nejen sloužit, ale i nějakým způsobem voliče vést. Já myslím, že ten vztah je obojaký a vidět je to třeba u prezidentských voleb. Kdybyste vypustil tenhleten aspekt polidštění u prezidentských voleb, tak vlastně v podstatě není o čem se bavit. Osm z devíti kandidátů má stejný program.

Influencerka Johana Bázlerová (Jsem v obraze) musela řešit něco, čemu by se dalo říkat střet zájmů. Vám se něco takového stát nemůže? Fungujete v poradní skupině prezidenta Pavla.

Teď jste se přepnul do módu Seznam Zprávy investigativní. Vidím, že jste znervózněl. Vidím, že ta konfrontace vám není blízká, ale to nevadí. Já vám rozumím, já vám to ulehčím.

Když budete vystupovat v roli někoho, kdo mluví s politiky, je důležité, aby byl trochu nad tím, aby byl trochu mimo hru.

Je to věc, nad kterou jsem velmi dlouho přemýšlel. Ale není to poradní orgán. Je to skupina, která funguje ve spolupráci s prezidentem republiky. Není to tak, že bychom prezidentovi cokoliv radili. Kdyby podobnou skupinu inicioval ať už Andrej Babiš, nebo Petr Fiala, tak bych se jí automaticky neúčastnil, ale vnímám, že prezident republiky je pozice aktéra nad běžnou politikou, který se nepouští do toho handrkování běžného dne. A myslím, že to je role, kterou voliči chtějí od prezidenta v českých zemích a v českém kontextu už dlouhodobě. Já se taky pokouším být nad politikou, byť ne na úrovni prezidenta republiky, ale jsem prostě ve sféře, která si myslím, že nejde proti sobě. A prezident republiky automaticky, ať už je to jakýkoliv člověk, ať se chová už jakkoliv, se stává institucí daleko více než jakýkoliv jiný ústavní činitel. Premiér se nestane institucí, ale prezident ano.

Petr Pavel nemá žádné politické afiliace?

Určitě má, není to jenom automat na podpisy. Ale myslím si, že ta jeho afiliace a směřování jsou vlastně s nějakým konsenzem o české společnosti, kam by měla celá směřovat. Myslím si, že tady je většinová shoda, abychom dejme tomu byli součástí západního civilizačního okruhu, byť samozřejmě není zcela většinová, ale je nadpoloviční. Není tady většinová shoda na tom, jestli bude přijímat třeba euro, a já jsem taky okolo toho opatrný, takže není to stoprocentní, ale prezident se podle mě neúčastní těchhle dennodenních půtek na půdě Parlamentu.

Nerad mluvíte o svých politických preferencích. Neprozrazujete o nich něco tou konexí s prezidentem?

Jak jsem řekl, spolupracuji hlavně s prezidentem republiky jako institucí, člověkem, který má roli zušlechťovatele společenské diskuze, a to se mi na tom líbí. Já s Petrem Pavlem nesdílím úplně všechny názory. A ani některé jeho názory aktivně nepropaguji. Je to spolupráce s tou institucí, která má společenský přesah. Považuji to za přínosné a myslím, že mě to nijak nediskvalifikuje. Uznávám, že jsem spokojený s funkcí prezidenta, jak je zakotvena v ústavním systému. Ale nemůžete z mé spolupráce vědět, jestli podporuji přijetí eura nebo jestli podporuji sňatky osob stejného pohlaví.

Dobře, ale dá se z toho třeba usoudit, že podporujete víc Petra Pavla než Andreje Babiše.

Ale my nemáme dva prezidenty, abych si vybral mezi jedním a druhým.

Takže byste spolupracoval i s Andrejem Babišem, kdyby byl prezident?

Já myslím, že bych s tím asi neměl problém.

Já myslím, že nemůžete odpovědět jinak. To byste si dost uškodil.

Kdyby Andrej Babiš nějakým způsobem reflektoval a žil tady s touhle více ústavní než politickou rolí prezidenta republiky, což myslím, že by nebylo nemožné, tak bych neměl problém nějakým způsobem se zapojit i do podobného typu skupiny vedle prezidenta Babiše. Ale to už asi nikdy nezjistíme.

Třeba ano. Třeba příští volby.

Třeba to bude Frederik Babiš.

Často se vás novináři ptají, jestli se do politiky nepustíte víc. Ale já vlastně spíš přemýšlím nad tím, jestli nebudete chtít být víc tím entertainerem?

Do politiky profesně určitě nemířím. Politika je zodpovědnost, zastupovat desetitisíce lidí svým mandátem. Já jsem rád, že jsem schopen zastupovat sám sebe.

Navíc myslím, že vstoupit do politiky v České republice je hrozně nepříjemné. Jednak jste nepřítelem číslo jedna. I to platové ohodnocení je dost slabé, byť tedy ani náhodu nemám tolik peněz jako poslanec. Ale myslím si, že pro spoustu lidí, kteří třeba mají nějaký životní standard a nějaké schopnosti, tak je to vlastně dost ponižující mít takhle nízký plat. Třeba je to kontroverzní názor. Jsem ochoten ho obhájit. Nějaký způsob entertainmentu je mi bližší i díky tomu, že je to vlastně daleko jistější sféra zaměstnání.

Aktualizace: V textu jsme mylně uvedli, že youtuber Karel Kovář alias Kovy musel řešit střet zájmů. Je to nepřesná, zavádějící informace, Kovářovo jméno bylo z textu smazáno.