Článek
Rok 1958, Britské ostrovy. Američan italského původu Albert R. Broccoli, přezdívaný Cubby, je poměrně úspěšným producentem levných béčkových filmů nejrůznějších žánrů, od dramat přes komedie až po historická dramata. Kromě toho je fanouškem šestákové knižní série o britském špionovi s kódovým označením 007. Broccoli velice stojí o získání práv ke stále populárnějším knížkám a domluví si s jejich autorem Ianem Flemingem schůzku. Na tu však nemůže kvůli nemoci své ženy přijít a pošle místo sebe svého obchodního partnera Irvinga Allena. Problém je, že Allen bondovkami pohrdá a Flemingovi řekne, že nejsou dobré ani pro televizi. Schůzka celkem pochopitelně končí ještě dřív než začala.
Rok 1961. Bondovky jsou už na ostrovech bestsellerem, a co víc – čerstvě zvolený americký prezident označil jednu z novel, Srdečné pozdravy z Ruska, za jednu ze svých oblíbených knížek. Ve stejné době získává filmová práva na Jamese Bonda filmový producent Harry Saltzman. Byl tu však problém – neměl dost financí, neměl zajištěného distributora a neměl vyřešenou ani produkci. A Flemingovy romány rovněž považoval za haldu nesmyslů. Osud tomu však chtěl a přes přátele se seznámil s Albertem Broccolim, který se právě vzpamatovával z finančního neúspěchu svého posledního filmu i z nedávné smrti manželky.
Oba producenti si po krátkém jednání plácli, že půjdou půl na půl a pustili se do prvního společného filmu, Dr. No… a zbytek je historie. Po odchodu Saltzmana ze série (v polovině 70. let) produkoval Cubby Broccoli bondovky sám a stal se symbolem konzistentní kvality i odhodlání udržet značku v rodinném vlastnictví. Po jeho smrti v roce 1996 převzali žezlo jeho dcera Barbara Broccoli a nevlastní syn Michael G. Wilson. Filmové bondovky tak byly beze vší pochybnosti rodinný byznys, což je v případě takto rozsáhlé a komerčně úspěšné série vskutku ojedinělý jev.
S tím je však konec. Jak bylo oznámeno ve čtvrtek 20. února, práva, a tím pádem i kreativní kontrolu odkoupilo od Broccoliových filmové studio Amazon MGM, vlastněné Jeffem Bezosem. Co to pro Bondovky znamená? A proč se valná většina fanoušků obává toho nejhoršího?
James Bond a Broccoliovi patřili neodmyslitelně k sobě. Každičký aspekt, každé tvůrčí i obchodní rozhodnutí záleželo čistě na nich. Byli těmi, kdo pečlivě vybírali titulního představitele, vyhledávali sličné Bond-girl, najímali režiséry a scénáristy, rozhodovali o tom, v čem bude jezdit, jaké hodinky bude nosit, s jakými padouchy bude bojovat, do jaké exotické destinace zavítá.
Výsledkem byla mimořádně konzistentní podoba série, která – navzdory střídání herců v hlavní roli, geopolitickým změnám, posunům v preferencích diváků – stála vždy pevně na stejných základech. Prakticky neomezená moc nad výsledkem umožňovala Broccoliovým takovou tvůrčí kontrolu, jaké se nedostávalo žádné jiné filmové franšíze.
Vliv rodinné firmy byl patrný i v pečlivě budované tradici. V závěrečných titulcích každého filmu takřka nikdy nechyběl onen ikonický příslib „James Bond se vrátí“. Zdánlivá drobnost byla symbolem toho, že série 25 většinou nepříliš navazujících filmů drží pohromadě i díky určitému ritualizovanému způsobu, jak se s diváky loučí.
Bondovky jsou jedinečné i tím, jak dlouho se drží na vrcholu diváckého zájmu. S celkovým výdělkem přes sedm miliard dolarů jsou pátou nejúspěšnější filmovou sérii všech dob. I přes občasné pauzy, způsobené například soudními spory o práva, se série nikdy nezastavila na tak dlouho, aby zcela vyšla z povědomí. Je fenoménem v každém místě na zeměkouli a každý představitel se vždy zapíše do filmové historie. Právě kontinuita zajištěná Broccoliovými byla důležitým stabilizátorem, bez níž mohla série dávno zaniknout, pokud by se dostala do rukou korporátního molochu, jako se tomu stalo u Star Wars.
A právě tohoto osudu se nyní většina fanoušků Jamese Bonda obává. Odstrašující příklad dříve milované hvězdné ságy, která byla disneyovskými kravaťáky během 10 let rozmělněna stále více nepovedenými celovečeráky a hromadou seriálových spin-offů, prequelů a animáků, je výmluvným mementem současné hollywoodské snahy o vydojení každého většího popkulturního díla.
Šance, že by Amazon MGM pokračoval v broccoliovské tradici a každému jednotlivému filmu věnoval maximální péči, se zdá být mizivá. Jak se ukázalo u Star Wars, střídání režisérů, producentů i rozličných autorských koncepcí způsobilo rozkol v tom, co pro fanoušky „Star Wars“ vůbec znamená. Pokud se Bond podobně rozštěpí a ztratí centrální produkční dohled, dočkáme se řady narychlo spíchnutých projektů s odlišnými vizemi a nevyrovnanou kvalitou.
Velká síla bondovek tkvěla po celá ta léta v tom, že každý nový film přišel, když nastal jeho čas. Vždy byl obestřen jistým puncem ojedinělého mystična – po několika filmech se tradičně spekulovalo o novém Bondovi, tipovalo se, kdo bude nová Bond-girl nebo záporák, jaká bude zápletka, ale i to, kdo nazpívá titulní píseň, co bude agent 007 pít, v čem bude jezdit… Delší pauzy mezi jednotlivými díly měly paradoxně pozitivní vliv: šponovaly očekávání na maximum. Pokud by noví šéfové začali točit jeden bondovský příběh za druhým, uváděli vedle toho ještě seriály a spin-offy zaměřené na vedlejší postavy (Q, M, Felix Leiter, atd.), mohli by diváci přestat vnímat Bonda jako výjimečnou událost a bude z něj jen další tuctový produkt.
Vůbec to nejhorší, co však může Bonda s novými šéfy potkat, bude naředění jeho osobnosti. Obří franšízy jsou dnes především o tom, aby se každému něco nabídlo – při bobtnajících rozpočtech je zkrátka potřeba, aby do kina/na stream zavítal každý – teenageři, pravověrní fanoušci, náhodní kolemjdoucí. Přímočarost dnes už takřka starosvětského hrdiny by tak mohla vzít rychle za své.
Stesky a obavy fanoušků agenta ve službách Jeho Veličenstva nejsou tak přehnané, jak by se mohlo zdát. Pro precedent se nemusí chodit ani k sousedům u myšáka, stačí zůstat v Amazonu a vzpomenout si, jak neslavně dopadla jejich velkolepá seriálová adaptace Pán prstenů: Prsteny moci. Vytýkány jí byly zejména slabé scénáře, nesympatické obsazení, ale i všudypřítomný fan-servis či nedostatek odvahy odklonit se od Jacksonova pojetí, které měly alespoň částečně kompenzovat zmíněné nedostatky.
Ačkoliv si Broccoliovi v tiskovém oznámení pochvalují, že předávají otěže důvěryhodným partnerům, v zákulisí to podle všeho tak růžové nebylo. Jak před několika týdny ve velkém investigativním článku odhalil deník The Wall Street Journal, mezi Broccoliovou a managementem Amazon MGM zuřila poziční válka. Producentka měla dokonce lidi ze studia označit za „zas*ané idioty s debilními nápady“. Oproti tomu Amazon tlačil na Broccoliovou a Wilsona, aby se pohnuli v přípravách nového filmu z místa.
Poslední Bondovka Není čas zemřít byla totiž dotočena už před šesti lety, do kin pak šla po covidových odkladech před čtyřmi lety. Od té doby je ticho po pěšině – neexistuje scénář ani není vybrán režisér, hlavně však není znám nový představitel agenta 007. Vzájemná frustrace tak nejspíše vyvrcholila právě exitem Broccoliové a Wilsona za sumu převyšující jednu miliardu dolarů. Přestože se minimálně Wilsonův syn u posledních bondovek motal na place a čekalo se, že časem převezme otěže, lákavá finanční nabídka podle všeho převážila nad pokračováním rodinné tradice.
Že se nyní budou dělat věci jinak, ukázal i tweet zakladatele Amazonu Jeffa Bezose, který se krátce po oznámení odkupu práv začal vyptávat sledujících, kdo by měl být nový Bond. Po Broccoliovské dlouhodobé vizi a pečlivému (často až zdržujícímu) vývoji v ústraní se tak zdá, že James Bond vstupuje do nové éry, kdy bude jeho osud ovlivňován podobnými anketami miliardářského broligarchy a překotnými manažerskými rozhodnutími, která mají co nejvíce a co nejrychleji monetizovat nově nabytou značku.
Člověk se při tom neubrání dojmu, že mnohými negativně vnímaný závěr poslední Bondovky ze zpětného pohledu uzavřel nejen působení Daniela Craiga, ale i celou šedesátiletou ságu jako takovou. Amazon může začít s čistým stolem. Uvidí se, zda na to bude někdo zvědavý.
