Jak rychle se vzdáme morálky? Stačí minuty, ukazuje film The Masterpiece

Recenzi si také můžete poslechnout v audioverzi.

K zásadním zvratům někdy vedou pouhé minuty. Když je zachytí kamery, šíří se pak po celé planetě jako záznamy okamžiku, při němž se roztříštil status quo.

Naposledy se to stalo před několika dny: setkání prezidentů Donalda Trumpa a Volodymyra Zelenského v Oválné pracovně. Jejich dialog rozebírali komentátoři několik dní. Vteřinu po vteřině zkoumali, kdy došlo k nezvratné změně, která bude mít globální dopady, a někteří hledali skryté signály i tiše vyřčené nadávky, jež by krátké, ale zásadní setkání dvou státníků pomohly lépe pochopit.

I dvacetiminutový film The Masterpiece španělského režiséra Álexe Lory, který čerstvě získal hlavní cenu na festivalu Pragueshorts, zachycuje vteřiny zásadní změny. Převrací se v nich dynamika mezirasových vztahů, odhaluje křehkost morálních zásad. Jen jedna konstanta zůstává: síla peněz.

The Masterpiece začíná zapomenutelným úkolem. Leo a Dora, dobře zaopatření manželé, přijíždějí na sběrný dvůr, aby se zbavili nepotřebné televize. Když potkají Salifa a jeho syna, černošské obchodníky se šrotem, pozvou je do svého luxusního domu, aby jim pomohli zbavit se dalších zbytečných kusů domácnosti. Lednice, sušičky… pro Doru jsou to krámy. Pro rodinu Salifa, ovdovělého otce živícího šest dětí, se dnešek stává šťastným dnem.

Jenže možná je to všechno jinak. Co když může být černošský migrant nebezpečný? Leo si ho přece podezřele přeměřoval už v autě. Teď Salif s dodávkou plnou veteše neomaleně nacouval na dvůr luxusní haciendy, i když to měl výslovně zakázané. Ve vzduchu je cítit tenze, kterou i vstřícnější Dora horkotěžko maskuje. „Vezměte si i knihy. Nechcete tu lampu?“ pobízí chudě oblečené návštěvníky domu. Když Salif vytahuje nůž, divákovi stoupne adrenalin na hranu únosnosti.

„Předsudky nejsou špatné, potřebujeme je k tomu, abychom fungovali,“ řekl režisér Álex Lora v rozhovoru poskytnutém těsně poté, co za The Masterpiece obdržel zvláštní cenu poroty na festivalu Sundance. „Předsudky nám pomáhají zjednodušit realitu, abychom byli schopni se správně rozhodnout. Když na nás útočí lev, nemá přece smysl přemýšlet, jestli to opravdu je lev. Ale nesmíme se na předsudky spoléhat stoprocentně.“

Příběh krátkého filmu The Masterpiece dostane v jediné vteřině nový směr, když Dora s Leem zjistí, že jejich nepravděpodobní návštěvníci mají něco, po čem sami zaopatření manželé touží. Je čas vyjednávat.

Z laskavých, liberálních intelektuálů se vmžiku stávají experti v podrazech, kteří odhazují všechny morální zábrany a masku civilizovaných, mírumilovných Evropanů. Z přistěhovaleckých chudáků jsou agilní vyjednavači, kteří o světě obchodu i touhách svých bělošských rivalů vědí mnohem víc, než se zdálo.

Na prostoru pouhých minut tak Lora rozehrává komplikovanou hru, v níž sám divák musí otestovat spolehlivost vlastního předporozumění. Pochopil dobře, kdo je tu ten dobrý a kdo zlý? A jak rychle se můžou postavy na morální mapě příběhu pohybovat? Kdo nebo co s nimi vlastně hýbe po šachovnici?

Sám Lora mluví v rozhovorech o své lásce k šachům. Hrát je neumí, občas si zkusí partičku online a vždycky prý prohraje, někdy se chodí dívat, jak svádějí šachové boje migranti na newyorském Union Square. Takové výjevy ho už jednou inspirovaly k filmu. Také v The Masterpiece se inspiruje strukturou šachového souboje. Černé a bílé figurky, kamera hrající si s perspektivou – v celku platí, že nalevo stojí ti dobří, napravo ti špatní. V detailu tváří Dory, Lea nebo Salifa už ale nic tak jasné není.

Všichni se navzájem snaží přelstít. Položit na lopatky. Každý jejich tah rámuje těkavá hudba, zvuk evokující stisknuté tlačítko šachové časomíry. Tahle partie může mít dva vítěze – záleží, jestli měříme morálkou, nebo silou. A stejně tak vede ke dvojité prohře.

I název filmu jde číst dvojitě. Dora je překupnice s uměním, na znalosti mistrovských děl malířů jako Mark Rothko vydělala obří jmění. Sám režisér ale říká: „Opravdovým mistrovským dílem je systém. Je tak dobrý a zároveň tak špatný. Dotváří nás i naši morálku, aniž bychom si to uvědomovali. Masterpiece.“

Lorův film se řadí do čím dál oblíbenější kinematografie tematizující život bohatých lidí – od seriálu Boj o moc až po oscarového Parazita. Právě ke korejskému snímku režiséra Pong Čun-hoa má The Masterpiece nejblíže. K vidění je spolu s dalšími oceněnými filmy z Pragueshorts na platformě KVIFF.TV až do 23. března.