„Udělám cokoli, pane šéf.“ Bartošová je díky dokumentu konečně víc než kauza

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Mladé ženy, které se dostanou do showbyznysu brzy, se potýkají s podobnými překážkami, ukazuje minisérie Málo mě znáš. Podle hudební publicistky Anety Martínkové, která v sérii vystupuje, jde často o starší, zkušené spolupracovníky, kteří mají konkrétní představu o tom, jak by měla vycházející hvězda dělat, jak by měla vypadat a především jak ji prodat co největšímu počtu lidí. Podle Martínkové právě takové příběhy mají často špatný konec – ať už jde o Ivetu Bartošovou, Amy Winehouse, Whitney Houston nebo Britney Spears.

Právě snaha zasadit životní příběh Ivety Bartošové do většího, obecnějšího rámce odlišuje sérii režiséra Tomáše Kleina od jiných dokumentárních počinů, které o zpěvačce, jež zemřela před deseti lety, vznikly.

Zároveň se série nezaměřuje na fascinaci samotným koncem; zkoumá život popové hudebnice, nikoli její tragický odchod. Vyhýbá se tak pasti, do které padají interpretace života a umělkyň s podobně pohnutou historií. Celý jejich život je najednou překryt významem posledního dne, jenž však zastiňuje dlouholeté úsilí a úspěchy. Jak ostatně jízlivě píše americká autorka Sylvia Plath v básni Rozhraní líčící obraz mrtvé ženy: „Teď je ta žena dokonalá.“

Tvůrcům a tvůrkyním série se podařilo pojmenovat některé mechanismy hudebního showbyznysu. A není to nijak povzbudivá podívaná. Zneužívání moci, nerespektování hranic a důstojnosti dotyčné, snaha natěsnat zpěvačku do škatulky, která se bude nejlépe prodávat.

Série pracuje s archivními materiály, které jsou často známé a viděné. Ale najednou už to nejsou jenom prkenné, úsměvné scénky, ale lze pod nimi zahlédnout zacházení, kterým si Bartošová a další prošly a procházejí.

„Vůbec nejlepší by bylo, kdybys byla až do pětatřiceti pořád první,“ hodnotí v televizní scénce Ladislav Štaidl zpěvaččin „propad“ z prvního místa v anketě Zlatý slavík na místo druhé. Bartošová mu na to odpovídá: „Udělám cokoli, pane šéf, abych zvítězila.“

Scénka samozřejmě není žádným spontánním rozhovorem, přesto se ve scénáři podařilo zachytit dynamiku, která mezi oběma spolupracovníky a později partnery zjevně panovala.

Jeden z nejzajímavějších vhledů do kariéry Ivety Bartošové přináší moderátorka Tereza Pergnerová, jejíž otec Eduard Pergner otextoval pro Bartošovou píseň Léto. Zpěvaččina kariéra se na přelomu tisíciletí dostala k bodu, kdy bylo třeba přijít s něčím novým. Namísto vykročení neokoukaným směrem však zpěvačka nazpívala historizující romantické písně, ve kterých vystupuje jako princezna. Tak, jak ji mají lidé rádi. Iveta Bartošová – princezna popu.

Pergnerová, jejíž kariéra si také prošla turbulencemi, přemítá nad tím, že se většina umělkyň dostane do fáze, kdy má na výběr. Buď zůstat navždy mladá a nepřekročit svůj stín. Nebo se s pomocí lidí kolem dostat do dalšího období, které je neprozkoumané. „Pro nás stárnoucí ženy jde o bolestný okamžik,“ říká Pergnerová.

Z kariéry Bartošové víme, že k tomuto kroku vpřed nedošlo. Zpěvačka si držela svou romantickou princeznovskou image a v pozdějších letech se o ní čím dál častěji nepsalo jako o zpěvačce, ale jako o „kauze“. Její umělecký vývoj ustupoval do pozadí. Hudební publicistika se o ni nezajímala a bulvární noviny se živily jejím osobním životem.

Jedna z předních českých mediálních teoretiček Irena Reifová (která se bohužel v celé sérii objeví jen jednou) mluví o tom, že Bartošová byla nelítostným způsobem definovaná jako veřejné vlastnictví, přičemž nikoho nenapadlo, že je to člověk se svými právy. Zpěvaččin příběh je podle Reifové výjimečný svou intenzitou a smazáním hranic důstojnosti a lidství.

Ostatně pokud si člověk vyhledá dobové články, vyznačují se šokující mírou nevkusu a parazitování, a to i po smrti Bartošové.

V sérii vystupují také zpěvaččini fanoušci – a jejich přítomnost je nenápadným jádrem fenoménu Ivety Bartošové. Známe její životní peripetie i opakované snahy o hudební comebacky. Co k ní ale táhlo její skutečně věrné posluchače?

Ani jeden ze zpovídaných fanoušků nemluví o bulvárních kauzách, o fascinaci utrpením. Oba vyprávějí docela jiný příběh – o tom, co jim hudba Bartošové dávala, jak jim pomáhala v těžkých okamžicích a jak tato vášeň ovlivnila jejich životy. Martin Braun popisuje, že zpěvačka byla v jeho nelehkém dětství i dospívání hnacím motorem a její písničky ho povzbuzovaly. Tohle jednoduché shrnutí vyjadřuje, proč se vlastně Bartošová proslavila. Co bylo před tím, než se řešili její partneři, pití, nezvládnutá vystoupení. Byla tady zpěvačka, kterou si lidé rychle oblíbili.

Hudební publicista Pavel Klusák v poslední epizodě říká, že pro hudební publicisty Bartošová nebyla podstatná, protože v té době psali o kulturně cennějších tématech. „Měli jsme být chytřejší,“ dodává.

Sérii Málo mě znáš se podařilo přijít s novým pohledem na příběh, který byl vyprávěn opakovaně, často však hrubě a bez základního respektu. Klein předkládá dost studijního materiálu k tomu, abychom se příště pokusili o to, být chytřejší.