I’m just Kaskadér. Ryan Gosling znovu staví na odiv neviditelné postavy

Už je to skoro rok, co Ryan Gosling ve filmové Barbie povznesl všemi upozaďovanou postavu Kena. Jen těžko jde vymazat z hlavy píseň I’m just Ken nebo jeho Mojo Dojo Casa House, plný všeho, co v mužském světě nutně potřebujete – boxerských rukavic, miniledniček, koní a pochopitelně kožichů.

Goslingův další projekt se sice v mnohém liší, jedno ale zůstává: S kenergií sobě vlastní staví na odiv osoby, jejichž prací je zůstávat v pozadí.

Pastelové barvy tentokrát vyměnil za neonové, koně za nadupané auťáky a kožich za první bundu, kterou dostal během natáčení filmu, a stal se z něj Kaskadér. Jeho úkolem je tentokrát havarovat, skákat z obrovských výšek a nechat se zapalovat, dokud režisér není spokojený se záběrem. Přesně tak jako během skutečného natáčení.

Jinak je ale příběh nového filmu Davida Leitche až neuvěřitelně triviální a dá se shrnout do pouhých dvou vět: Dříve úspěšný kaskadér Colt Seavers se snaží po úrazu vrátit ke své práci a milované přítelkyni, kameramance a režisérce Jody, kterou kvůli nehodě opustil. U toho všeho si ale musí dávat pozor, aby ho nezatkli nebo nezabili.

I když ono je to vlastně jedno. Příběh je na Kaskadérovi snad to nejméně důležité. Hlavním úkolem scénáře je totiž nepřekážet a dávat prostor naschvál otřepaným dialogům, vtipům na hranici trapnosti, lacinému citování ze snímků jako Poslední Mohykán nebo Notting Hill a zejména hereckým výkonům Ryana Goslinga, Emily Blunt nebo psa Jeana-Clauda. A funguje to.

Akční scény se střídají s melodramatickými sestřihy na romantické písně třeba od Taylor Swift a dvě hodiny utečou jako voda. A to přesto, že je to mnohdy otřepané, tak trochu kýčovité a dost možná to v některých částech všechno dává smysl jen díky sehrané ústřední dvojici herců, kteří se k sobě hodí snad stejně dobře jako Hugh Grant k Julii Roberts. Jak to s Coltem a Jody dopadne, je jasné od začátku. Ale opět – to je vlastně jedno. Divákovi to nebrání užívat si každý moment, ve kterém si dvojice znovu získává vzájemnou důvěru.

Skoro by člověk zapomněl, že – pravděpodobně – šel do kina na akční trhák, a ne na romantickou komedii. Ale on dostal obojí. Dojemné scény se střídají s těmi, u kterých by si i ti nejlepší kaskadéři mohli zlomit všechny kosti v těle. Nechybí automobilové honičky, šplhání na několikapatrové budovy, výbuchy, bitky, gumový tomahavk ani skutečné zbraně – zkrátka všechno, co si akční biják zaslouží.

A v každém záběru je vidět jasný otisk Davida Leitche, který si sice v posledních letech získává renomé jako člověk vracející Hollywoodu akční film, ale předtím téměř 20 let působil jako kaskadér ve filmech jako Blade, Van Helsing nebo Tron: Legacy. A i když od té doby povýšil na režisérské křesílko, láska k akci mu zůstala. Diváci to viděli na druhém Deadpoolovi, jednom z pokračování Rychle a zběsile nebo akční komedii Bullet Train. Tentokrát jde ale Leitch ještě dál a posílá pomyslný „love letter“ všem kaskadérům světa.

Z každé scény, kde se Colt Seavers nesnaží získat zpátky lásku Jody, je patrné, že tenhle film má vzdát hold profesi, která zůstává na okraji pozornosti. Bitka na náklaďáku tak tentokrát není jen prostředkem k převyprávění příběhu, naopak, hraje prim. Každý úder pěstí nebo kopanec mají divákovi připomenout, co kaskadéři umí a že nejlépe svou práci dělají přesně v té chvíli, kdy nejsou vidět.

A kdyby si toho divák náhodou nevšiml sám, David Leitch mu to okatě a opět trochu kýčovitě připomene v jedné ze scén, kdy se režisérka Jody raduje, že nemá na place hlavní hvězdu, ale právě zasloužilého kaskadéra. Akční scénu jejího sci-fi filmu, ve které se hrdina snaží prodrat přes mimozemšťany, tak prý může natočit na jeden záběr. A to i díky tomu, že v dnešní době si pochopitelně není třeba dělat starosti s tím, že by snad ve scéně někdo mohl kaskadéra poznat. Obličej herce přece jde postavě jednoduše naklíčovat – hezký rýpanec stran využívání umělé inteligence ve filmu a připomínka loňské stávky v Hollywoodu.

Ve zkratce se to Davidu Leitchovi, Ryanu Goslingovi a Emily Blunt povedlo. A to přesto, že podstatou tu není scénář ani duo superhvězd z plakátů, ale vybuchující lodě, přestřelky, automobilové honičky a hlavně lidé, díky kterým tohle všechno divák může vidět v kině. Ti, kteří stáli v pozadí natáčení a prodrali se třeba až do druhé minuty závěrečných titulků, kdy už v kině sedí nad zbytky popcornu jen ti nejotrlejší.

Všechny „bezejmenné“ protagonisty zmínit nelze, ale tentokrát by bylo tak trochu žinantní nejmenovat Bena Jenkina, Justina Eatona, Logana Holladaye a Troye Browna – kaskadéry Ryana Goslinga.

Právě Ben Jenkin je tím odvážlivcem, který se pětkrát nechal zapálit a fláknout sebou o kámen v bitvě s mimozemšťany. Troy Brown je zase ten, kterého vidíte skočit skoro 50 metrů z letící helikoptéry. Logan Holladay zase na pláži osmapůlkrát převrátil auto, a překonal tak zápis z Guinnessovy knihy rekordů. A Justin Eaton Ryana Goslinga nahradil v bojových scénách. Obličej žádného z nich na plátně vidět nebyl, ale právě díky nim se Gosling proměnil z blonďatého Kena na akčního hrdinu. Je fajn si to alespoň jednou začas připomenout.