Hollywood zkusil natočit „český“ bestseller. Nepřekvapivě selhal

Byl to zvláštní pocit, když kulturní rubriky renomovaných zahraničních médií začaly před šesti lety opěvovat román českého spisovatele Jaroslava Kalfaře Kosmonaut z Čech. V autorově rodné zemi o knize v té době nikdo neslyšel, původně totiž vyšla v angličtině. Kalfař se v 15 letech odstěhoval za svou matkou do USA, kde absolvoval na New York University a v 28 letech vydal debut, který světová média nadšeně srovnávala s tvorbou Jonathana Safrana Foera, ale i s nejznámějšími jmény z Česka – od Kundery až po Čapka.

„Je to Solaris plné smíchu, historických lekcí a zabijaček,“ chválil knihu britský deník The Guardian. Kosmonaut z Čech vyprávěl o osudech Jakuba Procházky, kterého v roce 2018 raketa startující z bramborového pole nedaleko za Prahou vynese na neobyčejnou cestu do vesmíru.

Procházka má za úkol prozkoumat záhadný narůžovělý oblak, který se objevil na obloze a už pár měsíců děsí celou planetu. Kalfař využívá úvodní záhadu jako možnost spustit šílené představy o tom, jaké by to bylo, kdyby země lahváčů, tatranek a slavných heretiků (raketoplán nese jméno Jan Hus 1) měla svůj úspěšný vesmírný program.

Když se Jakub Procházka ocitne uprostřed hluboké nicoty, román se změní ve filozofickou úvahu nad otázkami života a vesmíru vůbec. Kosmonaut se poblíž vesmírného oblaku setkává s mimozemským pavoukem Hanušem. Diskutují spolu o osamocení, o nešťastné lásce Jakuba a jeho manželky Lenky i o počátku a konci všeho.

Jakkoli zněl v době svého vzniku Kosmonaut z Čech lákavě, ať už pro své světové renomé, nebo na domácí poměry nečekaný syžet, Kalfařův román u nás vyšuměl doztracena. Ukázalo se, že pokusy mladého autora o reflexi porevolučního vývoje v Česku jsou povrchní a že místo hluboké úvahy o smyslu světa a existence nabízí Kosmonaut jen sentimentální vatu. Kalfařovu románu chyběla autenticita nebo moment překvapení. Působil, jako by vznikl na placeném kurzu tvůrčího psaní pro byznysmeny.

Po Kosmonautovi z Čech u nás zbylo rozpačité ticho. Jeho filmovou adaptaci čeká také.

Podívejte se na fotografie z filmu Kosmonaut z Čech.

Spaceman, jak Netflix nazval snímek, který aktuálně vede top 10 jeho nejsledovanějšího obsahu v Česku, přitom nemusel dopadnout vůbec špatně. Režie se chopil švéd Johan Renck, kterého proslavila výborná minisérie Černobyl. V roli kosmonauta Jakuba hraje Adam Sandler, Carey Mulligan ztvárnila jeho ženu Lenku, hlas vesmírnému pavouku Hanušovi propůjčil Paul Dano. Soundtrack měl na starosti fenomenální skladatel Max Richter, který část svého prostoru ve filmu přenechal Dvořákově Rusalce.

Výsledek ale přináší ještě větší zklamání než jeho bezzubá románová předloha. Jestli šlo Kalfaře za něco (byť se sebezapřením) pochválit, byl to jemný humor, se kterým vzpomínal na své české kořeny. Film se ale nadsázky úplně zbavil. Žádné lahváče, žádné tatranky, žádná bramborová políčka s improvizovanými vesmírnými středisky. Renck si z Kalfaře půjčil jen jeho sentiment, a Čechy tak ve filmovém podání vypadají jako země plná krásných luhů a hájů, ale také zbídačených tváří, kterým z očí kouká trauma komunismu.

Ve vesmíru to není o nic lepší. Sledovat na smrt vyčerpaného Sandlera, jak střídavě bojuje o přežití, zpytuje svědomí kvůli opuštěné manželce Lence nebo diskutuje s obřím pavoukem, začne být po chvíli nudné.

Nepomáhá ani to, že Renck po celou dobu stopáže nehodlá měnit tempo. Kosmonaut z Čech tak dokola opakuje stejnou sekvenci. Adam Sandler chřadne ve stavu beztíže, Carey Mulligan se zarputile mračí na oblohu. Následuje kýčovitá vzpomínka, v níž se oba setkávají převlečení za kosmonauta v kartonovém skafandru a za Rusalku, a pár úchvatných záběrů na růžový vesmírný oblak nebo české lesy táhnoucí se až kamsi za horizont…

Humor v Kosmonautovi z Čech vzniká jen zcela nezáměrně. Hlavně díky Hanušovi, plyšovému pavoučímu monstru s obřími kukadly. Když šeptem pronáší moudra o tom, jak zvláštně se chovají ty hubené bytosti z masa a kostí, působí jako pes Falco z Nekonečného příběhu.

Kosmonaut z Čech končí jako příliš našlehané nic. Produkt kulturního marketingu, na kterém je nejpodivuhodnější, kolik lidí dokázal ošálit. Od novinářů (včetně autora tohoto článku) až po nadějné režiséry.