Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Volně cituji úterní Českou tiskovou kancelář: autobiografická kniha Karla Gotta Má cesta za štěstím z roku 2021 získala zvukovou podobu, v níž zpěvákův hlas rozezněla umělá inteligence. Český rozhlas a katedra kybernetiky Západočeské univerzity spojily síly, „aby se v roce 2023 na univerzitě znovu zrodil jeho (Gottův) hlas“.
„Vědci museli během jednoho až dvou měsíců dokázat, že vytvoří co nejvěrnější kopii Gottova hlasu. Data jim poskytl rozhlasový archiv, neboť zpěvák v letech 2011 až 2015 na stanici Dvojka moderoval vlastní pořad Zpátky si dám tenhle film,“ uvedl mluvčí univerzity Pavel Korelus.
První ukázku rozhlas představil vdově Ivaně Gottové, která loni v prosinci rozhodla, že se bude pokračovat, „V lednu a únoru jsme už odevzdávali první a začátkem června poslední kapitolu,“ upřesnil Korelus.
Na základě nahrávek a odpovídajících přepisů mohla škola trénovat model syntézy řeči založený na moderních hlubokých neuronových sítích tak, že hlasem Karla Gotta přečte zadaný psaný text. Hlas nakonec vznikl v šesti verzích, z nichž mohl Český rozhlas vybírat. „Díky tomu, že zvuk ještě prošel náročnou postprodukcí, zní finální produkt asi nejlépe, jak znít mohl.“
Četbu na pokračování odvysílá rádio o prázdninách, bude mít 49 dílů. Celkem je dílů 73 a v nezkrácené podobě vyjdou v audioknize na podzim.
Mohlo by vás zajímat
Možná jsem přecitlivělý, ale přijde mi to lehce znepokojivé. Ačkoliv je můj vztah ke Karlu Gottovi neutrální. Generačně mě minul.
Přesto bych byl rád, aby ke mně z reproduktorů, třeba při dlouhé jízdě autem, mluvil skutečný Zlatý slavík. Nikoliv jeho AI dabér.
Když se hroutí kotvy
Vysvětlím, co mě na věci znervózňuje. To, že nerozeznám originál od softwarové napodobeniny.
Psychologicky vzato, člověk potřebuje v životě kotvy. Práci, rodinu, přátele, koníčky.
Spoustu kotev. V okamžiku, kdy nelze věřit, že Gott je Gott (případně kdokoliv jiný), se jedna kotva rozpadá v prach.
Snad se záhy najde proces, systém (asi bych to úplně nehrotil do legislativy), který realitu a výtvor umělé inteligence jasně rozliší.
Než se tak stane, nechal bych Gotta, a kohokoliv jiného, v klidu odpočívat. I bez něj jsme teď tak trochu zmatenými pokusnými hlodavci.
Vystavováni kvantu mediálního obsahu, u kterého musíme nově zapojit veškerou inteligenci, emocionální vnímavost, empatii, intuici, tu možná především, abychom poznali, co je pravé.
Zní to asi zpátečnicky, leč doufám, že není.
Nerad bych působil jako ezoterik, kterým nejsem, ale Bůh ví, třeba nás tenhle úkol – podobně jako kterékoliv „technologické“ skoky v dějinách – posune v poznání světa a jeho smyslu o level výš.
Chce to ale čas a netlačit na pilu, abychom se v nových podmínkách zorientovali.
