Článek
Český módní a reklamní fotograf Kramer, který žil v letech 1913 až 1994, vystudoval grafickou školu u Karla Nováka, mimo jiné učitele Josefa Sudka. Řemeslnou erudici získal v prvorepublikových salonech. Nevěnoval se jen reklamě, ale také volné tvorbě. „Už v první polovině 30. let vystavoval na mezinárodních výstavách sociální fotografie po boku Jaromíra Funkeho, Josefa Sudka, Eugena Wiškovského a dalších,“ zmiňuje kurátor Jan Mlčoch.
Následně do Kramerova osudu zasáhla druhá světová válka. Před nacisty chtěl uprchnout do Peru, to se mu ale nepodařilo. Zprvu v Československu fotografoval pro pražskou židovskou obec a přispíval například do Židovských listů, od roku 1942 však prošel koncentračními tábory. Zažil Terezín, Osvětim, Dachau i Allach. Přežil, po osvobození nicméně vážil 39 kilogramů.
Po válce Kramer získal angažmá v agentuře Press Photo Service, kde pracoval dál také po roce 1948. Fotil pro zahraniční obchod, tvořil i své kompozice. „Byl orientován na lehký průmysl, bižuterii, sklo,“ shrnuje Mlčoch. Kramer mimo jiné propagoval textil, který komunistickému Československu pomáhal získávat západní měny.
Fotograf pracoval pro podniky Skloexport, Jablonex, Centrotex, Ligna či Kovo, pro Liberecké výstavní trhy nebo pražský Dům módy.
Svou tvorbu představil rovněž na Světové výstavě Expo 58. Snímky vynikaly nápaditou kompozicí, čerpaly z avantgardy, vynikaly technickou brilancí a dokonalou barevnou skladbou. Mimo jiné propagovaly československé motocykly či gramofony.
Do širokého povědomí se asi nejvíc zapsala Kramerova takzvaná Košířská madona, reklamní fotografie, kterou si jako svoji značku v 80. letech zvolili vydavatelé samizdatového časopisu Revolver Revue. V Uměleckoprůmyslovém museu jsou nyní k vidění také Kramerovy reklamní fotografie pro gramofonovou desku Jiřího Korna z roku 1989.
Kramer mimo jiného učil fotografii na pražské FAMU, a to v letech 1967 až 1990. Několik let po revoluci zemřel.
Výstava představuje výběr z jeho tvorby, asi 120 snímků od začátku 30. do konce 80. let. Muzeum je po Kramerově smrti získalo od jeho vdovy Heleny, která si s archivem nevěděla rady. „Celoživotní dílo bylo vyvezeno na Zbraslav a tam uloženo v jakési sušárně v paneláku,“ poznamenává Jan Mlčoch, který by Kramera rád vrátil do dějin fotografie.
Podle ředitele muzea Radima Vondráčka představuje retrospektivní výstava premiéru se vším všudy. „Nikdy se mu takové pocty nedostalo,“ uvádí Vondráček. Přehlídka volně navazuje na předchozí úspěšný projekt muzea, Ruiny Josefa Koudelky.
