Článek
Objekt nacházející se u Nové scény Národního divadla umělec nazval německy Spinne Dreifusschauplatz. Vidět ho lze zdarma celý duben. František Skála u něj v úterý večer uspořádal malou performanci, když na halfplayback zazpíval skladbu Husserlova přednáška, kterou jinak uvádí naživo s kapelou Provodovjané.
Následně umělec v blízkosti první scény přečetl některé aforismy o hercích z knihy Velký strážce od básníka Jiřího Oliče, kterou kdysi ilustroval. „Teprve nápověda dělá z tragédii tragédii. Opravdu dobrý herec musí umět zahrát i špatného herce. Velmi dobrý herec dokáže zahrát boháče, a získat tak neuvěřitelné jmění,“ předčítal Skála.
Devětašedesátiletý někdejší člen Divadla Sklep a skupiny Tvrdohlaví ve své tvorbě často zpracovává témata z říše hmyzu či zvířat. Měřítka jeho objektů zpravidla znásobují předlohu a stejně je tomu v případě nové instalace, kterou divadlo označuje za monumentální.
V jejím středu je zobrazený konkrétní invazní druh pavouka zvaného třesavka velká. Tvor se zvláštním tělem a velmi dlouhýma nohama na rozdíl od české třesavky sekáčovité ničí populaci ostatních pavouků. Dle studií arachnologů třesavka velká snadno vyhubí jakoukoli konkurenci. Její jed je pro většinu hmyzu smrtící.
„Ač působí svým pohybem na síti křehce a trapně, vyhubil všechny naše domácí pavouky přinášející štěstí,“ shrnuje Skála na ceduli umístěné na piazzettě. „Zavěšen silou své nenávisti pod květinovým stolkem s ozvěnami ‚bruselu‘ nahání směšnou hrůzu, ale neopouští svůj post. Podobenství o posledních záškubech prohnilé civilizace s náznakem naděje, že nad ním na platformě ‚Schauplatzu‘ se odehraje ještě nejedno představení,“ dodává Skála.
Ten v pražském veřejném prostoru dříve instaloval sochu z dubového dřeva Lavice a bronzovou plastiku na vysokém ocelovém stožáru Vzduchoplavec v parku Hadovka. Na Malostranském náměstí dočasně stával jeho více než šest metrů vysoký Prastánek z kmene tři stovky let starého dubu, tvarem odkazující ke kioskům a trafikám.
Skála, narozený v únoru 1956, vystudoval řezbářství na Střední uměleckoprůmyslové škole v Praze a následně absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Od roku 1980 tvoří obrazové cykly, prostorové objekty a instalace. Není jen malířem či sochařem, věnuje se také hudbě, ilustruje dětské knihy nebo vytváří komiksy. V roce 1991 získal Cenu Jindřicha Chalupeckého, dva roky nato reprezentoval Česko na Benátském bienále, kde vystavil kresby a objekty z 850 kilometrů dlouhé pěší poutě do Itálie. Později převzal mimo jiné Cenu Ministerstva kultury.
Přední pražské galerie už mu uspořádaly několik velkých výstav, ty možná největší měl roku 2004 v Galerii Rudolfinum, roku 2017 v pražské Valdštejnské jízdárně a naposledy před čtyřmi lety v domě U Kamenného zvonu.
