Článek
Její snímky obletěly svět, její jméno zůstalo upozaděno.
Pražská rodačka Lucia Moholy stála u zrodu modernismu a svými fotografiemi značně přispěla k pojetí fotografie jakožto formy umění.
Moholy zachycovala na fotografiích hlavně architekturu a díla slavné německé výtvarné školy Bauhaus. Její ikonické snímky putovaly po výstavních síních, aniž by však byly podepsané jejím jménem.
Lucia Moholy se po zbytek života marně snažila získat svá díla zpět.
O práci a životě „neznámé“ umělkyně vypráví výstava Exposures v pražské Kunsthalle.
Lucia Moholy, Pohled z okna Lucie Moholy, Desava, 1926.
Z Německa musela Moholy uprchnout kvůli sílícímu fašismu v roce 1933. Při spěšném odchodu s sebou nemohla vzít své skleněné fotografické negativy, které byly příliš těžké a křehké. Mnoho desítek let poté se snažila své ztracené negativy vysledovat a znovu získat. Díky dopisové kampani zjistila, že si je odvezl Walter Gropius (německý architekt, zakladatel a první ředitel Bauhausu) z Německa do USA na konci třicátých let a nadále je využíval k budování odkazu Bauhausu v zahraničí.
Po letech právních jednání jí bylo v roce 1957 mnoho negativů vráceno. V osmdesátých letech napsala článek, v němž o ukradených negativech konečně veřejně promluvila, a ačkoliv Gropia nejmenovala, popsala tento proces jako „zdrcující zážitek“. Dnes je 230 z těchto 560 negativů uloženo v Bauhaus-Archivu v Berlíně, přičemž 330 negativů podle kartového katalogu, jejž si Moholy osobně vedla, stále chybí.
„Objevit Lucii Moholy bylo jako zjevení. Ukázalo se, že československá avantgardní fotografie, proslavená zejména díly mužů jako František Drtikol, Jaromír Funke a Jaroslav Rössler, měla i zástupkyně. Moholy evidentně patřila k bezpočtu umělkyň, které byly nespravedlivě vynechány z knih o dějinách umění,“ řekla Christelle Havranek, hlavní kurátorka Kunsthalle Praha.
Na dosud nenalezená díla z odkazu Moholy reaguje ve výstavě Exposures dílo umělce a kurátora Jana Tichého. Instalaci tvoří 330 skleněných desek, které vyjadřují, o jak velkou ztrátu v životě Lucie Moholy šlo.
Jan Tichý, Instalace č. 30 (Lucia), 2016. Jednokanálová videoprojekce na 330 skleněných deskách, různé rozměry, 12:00 min.
Jan Tichý, záběr z videa Negatives Missing (Chybějící negativy), 2016.
Podřadná role žen v Bauhausu
Stejně jako mnoho žen se Lucia Moholy často ocitala ve stínu svých nápadnějších mužských kolegů – jedním z nich byl její manžel, fotograf László Moholy-Nagy. Po sňatku v roce 1920 společně začali zkoumat vizuální, textové i zvukové reprodukční metody. Své poznatky zformulovali ve vlivném eseji Production-Reproduction (Produkce – reprodukce), který vyšel v roce 1922 v předním časopise De Stijl.
Čajová konvice Tea Infuser MT49 je ikonickým produktem bauhausovské estetiky a také nejdráže vydražený objekt umělecké školy v historii. Za návrhem je podepsaná už méně slavná Mariane Brandt. Snímek Lucie Moholy, 1924 v Desavě.)
V roce 1921 se manželé přestěhovali do německého Výmaru, kde László Moholy-Nagy působil jako profesor na Bauhausu. Zatímco László vyučoval, Lucia se vzdělávala ve fotografování a pracovala jako učednice ve fotografickém ateliéru Otta Ecknera.
V rámci své fotografické praxe začala Lucia dokumentovat lidi a architektonické prostory Bauhausu. Mnoho jejích snímků se zaměřuje na ženy, které školu podporovaly, nebo se na jejích aktivitách podílely. Například snímek Edith Tschichold (1926) zachycuje manželku německého typografa a častého spolupracovníka Bauhausu Jana Tschicholda. Snímek Florence Henri (1927) zase zachycuje významnou surrealistickou umělkyni na počátku její kariéry.
Ženy na Bauhausu
Se vznikem Výmarské republiky (1918) získaly ženy nejen právo volit, ale také svobodu ve výběru studia. První ženy se tak na Bauhaus hlásily už v roce 1919. Do letního semestru 1919 se přihlásilo 84 uchazeček a 79 uchazečů. Těchto čísel se Walter Gropius zalekl a v obavách, že by vysoký počet studentek snížil prestiž školy, doporučil radě mistrů, aby „zbytečně neexperimentovala“ a přijímala talentované studentky téměř výhradně do tkalcovské nebo keramické dílny.
Celkově na škole Bauhaus ve všech působištích, tedy ve Výmaru, Desavě i Berlíně, studovalo 462 žen. Řada z nich se hlásila na Bauhaus s představou, že se budou moci věnovat architektuře nebo designu skla, nábytku či kovu. Většina byla bohužel nucena po absolvování prvních přípravných kurzů vedených Johannesem Ittenem ve Výmaru přejít do tkalcovské dílny, nazývané také „Frauenklasse“.
Edith Tschichold, 1926.
Ačkoliv tak Lucii Moholy nikdo neoznačoval, stala se oficiální fotografkou této prestižní školy. Navzdory tomu, že disponovala stejnými vědomostmi o fotografii jako její manžel, nebylo jí umožněno vízum (z důvodu nedosaženého vysokoškolského titulu) a emigrovat do Chicaga, kde v roce 1937 založili László Moholy-Nagy a Walter Gropius novou školu - The New Bauhaus.
Lucia Moholy na snímku okolo roku 1980. Černobílá fotografie, 30 × 45 cm.
Lucia Moholy (1894–1989)
Po studiu dějin umění a filozofie v rodné Praze se Lucia Schulz přestěhovala do Berlína a pracovala v nakladatelském oboru, dokud se v roce 1923 s manželem Lászloem Moholy-Nagyem nepřesunula do Bauhausu. Tam se stala oficiální fotografkou, byť takto mnohdy nebyla u děl veřejně titulována, a fotografovala architekturu a designové objekty i stovky portrétů osob Bauhausu. Na přelomu dekády se vrátila do Berlína a krátce vyučovala fotografii na Itten-Schule, avšak v roce 1933 byla nucena z Berlína uprchnout. V roce 1934 Moholy emigrovala do Anglie a založila si portrétní ateliér v Londýně. V této době napsala bestseller Sto let fotografie 1839–1939, který měl značný vliv na chápání fotografie jakožto média přispívajícího k sociální a kulturní transformaci. V té době také vymyslela zařízení na promítání textu, díky němuž by si mohli zranění vojáci číst vleže. Práce v oblasti mikrofilmu ji zavedla až do Turecka, kde pracovala pod záštitou UNESCO. Roku 1959 se přestěhovala do Curychu, kde psala kritiky pro mezinárodní média věnující se umění a spřátelila se s mnoha mladšími švýcarskými fotografy. Zemřela v roce 1989 a zanechala po sobě rozsáhlý archiv obsahující fotografie, korespondenci i nevydané texty.
Výstavu doplňují dvě publikace – vedle rozsáhlého katalogu také bestseller Lucie Moholy - Sto let fotografie 1839–1939, která vyšla u této příležitosti v prvním českém překladu Jakuba Hausera.
Výstava Lucia Moholy: Exposures vznikla ve spolupráci s Fotostiftung Schweiz ve Winterthuru, kde bude k vidění na jaře 2025.
Výstava - Lucia Moholy: Exposures
30. května – 28. října 2024, Kunsthalle Praha
Kurátorský tým: Meghan Forbes, Jan Tichy a Jordan Troeller
