Článek
Jeho filmy stále sklízejí úspěchy, Hollywood se však od něj odvrátil.
Celkem Polanski natočil přes 20 filmů (v některých i hrál), z nichž řada se zapsala do dějin světové kinematografie. Cenami je ověnčený například jeho Pianista, drama hudebníka z válečného Polska, které dostalo v roce 2003 tři Oscary včetně toho za režii. Na tuto cenu byly nominovány i detektivka Čínská čtvrť, drama Tess nebo horor Rosemary má děťátko.
Roman Polanski se narodil 18. srpna 1933 v Paříži v polsko-židovské rodině, která se roku 1937 přestěhovala do Krakova. Druhou světovou válku prožil v krakovském ghettu, kde byl svědkem toho, jak nacisté odvezli jeho otce do koncentračního tábora. Těsně před tím, než bylo ghetto zlikvidováno, se ani ne desetiletému chlapci podařilo uniknout. Do konce války se schovával ve vesnici Wysoka u Wadovic pod jménem Roman Wilk.
Po válce žil s otcem v Krakově. Matka, která byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, zemřela v plynové komoře v Osvětimi. V 50. letech minulého století studoval režii na filmové škole v Lodži, od roku 1968 pracoval v Hollywoodu.
Filmy začal točit už za studií na filmové akademii v Lodži. Už celovečerní debut Nůž ve vodě z roku 1962 vynesl Polanskému nominaci na Oscara za nejlepší zahraniční film. (Na snímku Roman Polanski ve své kanceláři v Londýně kolem roku 1965.)
Rok nato režisér odjel do Paříže a jeho výjimečný talent mu v roce 1965 zajistil na MFF v Berlíně 1965 Stříbrného medvěda za hororovou studii rozpadu osobnosti dívky (Catherine Deneuveová) se sexuálními zábranami s názvem Hnus. (Snímek z roku 1969.)
O rok později si Polanski odvážel z Berlína Zlatého medvěda za drama Ve slepé uličce. Následovala upíří parodie Ples upírů (1967), v níž si sám zahrál a seznámil se s herečkou Sharon Tateovou, která mu změnila život.
Snímek z natáčení filmu Rosemary má děťátko, na snímku americká herečka Mia Farrow, 1967.
V roce 1968 se Polanski podruhé šťastně oženil se Sharon Tateovou.
Dne 9. srpna 1969 byla Tateová v osmém měsíci těhotenství ve svém losangeleském domě brutálně ubodána členy gangu Charlese Mansona. Snímek obdivovaného páru na festivalu v Cannes, 1968.
Polanski, který tehdy nebyl doma, se zhroutil a vrátil se do Evropy. Památce milované ženy později věnoval drama Tess (1979), které sklidilo tři Oscary a nominaci za režii. Na snímku z 10. srpna 1969 policie před domem, kde se zločin stal.
Do USA se Polanski vrátil v roce 1974 kvůli natáčení kultovní retro kriminálky Čínská čtvrt s Jackem Nicholsonem a Faye Dunawayeovou, která získala 11 nominací na Oscara (jednoho dostala) a tři Zlaté glóby. Snímek z roku 1970.
V roce 1977 se Polanski přiznal ke styku s 13letou Samanthou Geimerovou. Režisér tehdy uzavřel s prokuraturou dohodu, na jejímž základě si měl odsedět 90 dní. Po 42 dnech však utekl do Evropy v obavě, že soudce navzdory dohodě dospěje k přísnějšímu verdiktu. Snímek z natáčení filmu Frantic, 1987.
Jeho filmy dál sklízejí vavříny, Hollywood se však od něj odvrátil a Akademie filmových umění a věd ho vyloučila ze svých řad. Umělec žije střídavě ve Francii a v Polsku. Americká justice Polanského nadále stíhá, žádosti o jeho vydání však soudy ve Švýcarsku a Polsku zamítly.
Při natáčení dramatu 48 hodin v Paříži v roce 1988 se Polanski seznámil s Francouzkou Emmanuelle Seignerovou, s níž se záhy oženil a obsadil ji například do erotického dramatu Hořký měsíc (1992), mysteriózní Deváté brány (1999) či do snímku o sadomasochistickém vztahu Venuše v kožichu z roku 2013, který také získal Césara za režii.
Sexuální kauza ho dostihla opět v září 2009, když byl na žádost Spojených států zatčen ve Švýcarsku, kam jel na festival do Curychu převzít cenu za celoživotní dílo. Několik týdnů strávil ve vazbě a půl roku v domácím vězení ve své tamní chatě, než Švýcarsko rozhodlo, že ho nevydá. Polanski na snímku během příprav filmu „The Double“, 9. března 1996 ve švýcarském Gstaadu.
A podobně rozhodl i polský soud v říjnu 2015. Snímek z filmového festivalu Netia Off Camera 2. května 2018 v polském Krakově.
