„Filmová historie je pořád vzrušující.“ Začíná přehlídka KVIFF Classics

Snímky režisérů, jako je Terrence Malick nebo Bernardo Bertolucci, neo-noirová klasika s Alainem Delonem, mistrovské dílo japonské animace nebo první pokus o český sociální film. Dnes večer začíná v pražských kinech přehlídka KVIFF Classics, která potrvá až do soboty a představí devět klenotů světové kinematografie.

Přehlídku zahájí legendární film Juraje Herze Petrolejové lampy, který přímo v sále kina Světozor slavnostně uvede herečka Iva Janžurová.

Více o KVIFF Classics prozrazuje programový ředitel festivalu v Karlových Varech Karel Och.

Připomenete nám film Petrolejové lampy? Historii jeho vzniku a jaké reakce vzbuzoval v době, kdy vznikl, a o čem vypovídá dnes?

Film Petrolejové lampy byl natočen v roce 1971, kdy s nápadem zadaptovat stejnojmenný psychologický román Jaroslava Havlíčka oslovil Juraje Herze scenárista Václav Šašek. Režisér, který se pár let předtím proslavil groteskním hororem Spalovač mrtvol, nápad přijal za svůj, vyhovoval totiž jeho požadavku zpracovat téma, jež není prvoplánově politické. Snímek byl a je počítán k nejzdařilejším tuzemským filmovým zpracováním literárního díla obecně. Na pozdním jaře 1972 reprezentoval Československo v hlavní soutěži festivalu v Cannes, kde se mu dostalo velmi pozitivních reakcí.

Proč je dobré připomínat filmové klasiky? K čemu se u nich nejraději vracíte?

Byť je film mnohem mladší uměleckou disciplínou než třeba literatura či výtvarné umění, platí i zde premisa, že znalost minulosti kinematografie usnadní chápání její současné podoby. Návraty do historie jsou pro vnímavého konzumenta umění vždy vzrušující, u filmů navíc umožňují oddávat se nádherně nostalgickým náladám, zejména teď před Vánoci. Osobně zbožňuji filmovou klasiku v jakékoli její podobě a využívám všech příležitostí se do ní pohroužit.

Karlovy Vary každoročně uvádějí spoustu nových českých snímků – často jde o silné umělecké výpovědi, které pak v kinech nemají diváckou pozornost, kterou by si zasloužily. Myslíte, že současný český film také dokáže produkovat „budoucí klasiky“?

To je nesmírně zajímavá a zároveň velmi těžká otázka. Jsem přesvědčen o tom, že současný český film produkuje díla, která budou bezesporu zajímavým svědectvím doby, ve které vznikla. Z hlediska estetického, společenského i politického. Budu šťastný, když si v roce 2073 někdo přečte nádhernou knihu Jáchyma Topola Citlivý člověk a následně se podívá na jeho filmovou adaptaci Tomáše Kleina. Odměnou mu bude zjištění, že před desítkami let psali a točili odvážní kumštýři.

Podle čeho jste vybírali filmy na přehlídku KVIFF Classics?

Bedlivě sledujeme vývoj restaurátorské činnosti po celém světě včetně České republiky – zbrusu nové digitálně restaurované kopie Petrolejových lamp, Samuraje či Nebeských dnů jsou toho důkazem. Další impulz přichází s výročími – např. už celých deset let od úmrtí Petera O’Toolea uvádíme legendárního Lawrence z Arábie. No a úchvatný japonský animovaný snímek Hrob světlušek si cestu do programu našel svým tématem a velmi dojemným zpracováním. Odehrává se na konci druhé světové války, jejíž hrůzy pocítili nejtragičtějším způsobem ti nejméně vinní – děti. Bohužel stejně jako na několika současných bojištích na východ od naší vlasti.

Na který z těch filmů sám nemůžete zapomenout?

Budu konkrétní s ohledem na program KVIFF Classics – jako milovník filmů Billyho Wildera musím zmínit jeho legendární předvánoční svěží romantickou komedii Byt, k níž se při každé příležitosti nesmírně rád vracím.