Vysílá ještě MTV? Kravitz zahrál hity i vatu, Colours přenesl 25 let zpátky

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Americká hvězda Lenny Kravitz dokáže inspirovat pozitivním náhledem na svět i životosprávou, hudebně už ale může nabídnout méně. Nové písně publikum spíš odstálo, chvílemi ospalou a roztahanou show probouzely hlavně notoricky známé hity. Těch má Kravitz naštěstí v kapsách upnutých džín spoustu a v pozici letošního headlinera festivalu Colours of Ostrava v pátek pozdě večer obstál.

„Ale co teď potřebuju opravdu vědět, je, jestli půjdeš se mnou,“ ptá se Kravitz opakovaně zatím největšího davu letošního ročníku Colours. Jde o text hitu Are You Gonna Go My Way, kterým svoji show otevírá. Pořadatelé uvádějí, že ji sledovalo na 50 tisíc diváků, při pohledu napříč areálem se číslo zdá trochu nadnesené. I tak ale Kravitz přilákal masu.

„Jsem ministr rokenrolu / Můžu tě uzdravit / Můžu zachránit tvoji duši,“ odsekává šedesátiletý muzikant do následující a dvacet let staré písně Minister of Rock ’n Roll. Dav se tváří, že ho nabídka zaujala. Pokud by funkce ministra rokenrolu existovala, pravděpodobně by takový politik skutečně vypadal jako Lenny Kravitz.

Na hlavě má opečovávané a perfektně upravené dredy. Nechybí mohutné sluneční brýle. Na sobě robustní koženou bundu, pod ní naoko potrhané síťované triko, přes které jsou skvěle vidět vyrýsované břišní svaly. Dojem rozervaného rockového aristokrata dotváří boty s leopardím motivem a špičkou.

V image Lennyho Kravitze se otrhanost mísí s elegancí a perfekcionismem. Všechna nedbalost je hlavně naoko. Stejně jako v písních, které píše od začátku 80. let.

„Seš borec,“ prolétne davem v ostravském akcentu během jedné z pauz mezi hudebními čísly. Nezanedbatelná část publika se nejspíš přišla podívat na slavnou osobnost a ta komplimenty sbírá, i když je na pódiu zhasnuto a areálem Dolních Vítkovic se rozléhá ticho. Oči se upírají na celebritu, kterou lidé vídali v televizi a slýchali v rádiích hlavně na přelomu milénia. A Kravitz se od té doby vůbec nezměnil, jako by se zapouzdřil do časové kapsy. Stejně jako jeho hudba.

Prvotní vzrušení postupně opadává. Jako třetí kus Kravitz nasazuje singl TK421 z aktuálního alba Blue Electric Light. Na své dvanácté „řadovce“ vyzdvihuje radost a šíří pozitivní náhled na život. V Ostravě tak vystupuje coby apoštol lásky, ať už k sobě samému či ke světu. S každou další písní je ale zřejmější, že Lenny Kravitz na Colours přivezl především rockovou show ušitou podle střihu 90. let.

Úderné kytarové riffy proplétá popovými melodiemi a nápěvy, rockovou rytmiku ředí funkem a r’n’b. V každé druhé písni nesmí chybět sólo na saxofon, přicházejí doprovodní zpěváci, smyčcový orchestr zastupuje klávesista efekty. Všechno je zabalené do hitů, jejichž průměrné stáří lze odhadnout na 20 let.

Cestu proti toku času navozují i projekce, na nichž jsou muzikanti nasnímaní přes barevné filtry. Když se projekční plochy rozdělí na spoustu malých, „televizních“ obrazovek, divák jako by se ocitl uprostřed pořadu televize MTV. V 90. letech přepisovala populární kulturu, v současnosti člověk musí googlovat, jestli pořád ještě vysílá.

Kravitz se předvádí jako zdatný muzikant, kytaru občas mění za basu a technikou slapování, tedy údery palce do strun, předvádí obstojné sólo. Show a charisma ale nezastíní plytkost některých písní.

Čtvrtý kus I’m Believer by mohl být synonymem termínu vata. Kravitz proto následně nasazuje slavnou baladu I Belong to You a publikum se znovu probouzí. Sinusoida rozpačitého postávání a nadšení z notoricky známých hitů se vine celou show.

Když se ale další kus Fear začne topit v táhlých sólech na klávesy a saxofon, z davu se pomalu začínají vyplétat hadi lidí držících se za ruce. Většina diváků své pozice ale drží.

Papírově šlo o největší hvězdu letošního ročníku. Lenny Kravitz prodal na 40 milionů desek po celém světě, v letech 1999 až 2002 získal cenu Grammy za nejlepší rockový vokální výkon, konkrétně za singly Fly Away, cover verzi sedmdesátkového hitu American Woman, Again a Dig In.

Čtyřikrát v řadě se to nikomu jinému doposud nepovedlo a až na poslední jmenovanou skladbu zazněly v Ostravě všechny oceněné hity. Jenže s proměnou hudby, vývojem technologií a posluchačských návyků na přelomu milénia začala hvězda vadnout.

Na nových nahrávkách recykluje ty samé postupy a slogany o lásce na sto způsobů. O lecčems vypovídá fakt, že v posledních letech o sobě dal nejvíc vědět, když mu během koncertu ve Stockholmu praskly kalhoty v rozkroku, načež se ukázalo, že koncertuje bez spodního prádla.

Jak vypadá niterná výpověď přenesená jazykem prvotřídního popu na velká pódia, mohli návštěvníci vidět, když na stejném místě o den dříve hráli nebinární Sam Smith.

Kravitz začal proti plánu o 10 minut později, skončil dřív. Respektive poslední skladbu nesmyslně protahoval, když publikum učil slova letité písně Let Love Rule. Vydal ji na stejnojmenném debutu v roce 1991.

Chumel lidí kolem visutého mola se slov pomalu chytá, při pohledu z dálky ale scéna vyznívá přinejmenším rozpačitě. Slyšet je pouze Kravitz, kterak publikum neustále vyzývá, aby se přidalo. „Kdybych věděla, co zpívá, tak také zpívám,“ shrnuje atmosféru finále jedna z fanynek.

Odeznívající show Kravitz zachraňuje několikaminutovým výpadem do publika, zatímco kapela stále hraje akordy Let Love Rule. Lenny se objímá s fanynkami, po straně pódia dokonce tančí s tlumočnicí do znakové řeči.

Když se vrátí na pódium, v posledních vteřinách bezmála dvouhodinové show „ministr rokenrolu“ hýbe boky pouze do ťukání hihaty, nakonec si před ostravským publikem kleká na kolena.

Víc než jako ozdravný rituál a spirituální zážitek, který Kravitz sliboval v úvodu, jeho výkon působí jako další z řady řemeslně odvedených show. Hity uspokojil poptávku, publikum se pokojně rozchází do ostravských ulic, na zbytek nočního programu zůstává zlomek přítomných.

Letní festivaly ale zdaleka nejsou jen o velkých jménech, v případě Colours of Ostrava je zážitkem jen procházení areálem Dolních Vítkovic, kde ani ne před 30 lety ještě fungoval provoz černouhelného dolu, koksovny a vysoké pece.

Monumenty odkazu industriální Ostravy svítí do noci barvami, během Kravitzova koncertu mezi nimi na Fullmoon Stage přednáší neutěšenou vizi „života v pozdním kapitalismu“ slovenští Berlin Manson. Před pár lety začali jako progresivní rapové duo, v Ostravě hrají jako postpunková kapela ve složení basa, kytara, bicí, zpěv.

Chvíli po půlnoci se k majestátní T-Mobile Stage stahují hloučky lidí na elektronické dunění dua Bratři, zatímco pódium Drive se zmítá v rytmu orientu. Marocká zpěvačka Widad Mjama tu přenáší tradiční poezii chikhates do digitální hudby. I takhle zní barvy Ostravy.

V sobotu na Colours of Ostrava vystoupí íránsko-holandská umělkyně Sevdaliza, jejíž páteční koncert musel být přeložen kvůli výpadku IT systémů a navazujícími problémy v letecké dopravě. Hvězda alternativního popu je ohlášená na půlhodinu před půlnocí na T-Mobile Stage, druhém největším pódiu festivalu.