Slavné riffy místo politické agitky. Tom Morello smetl první den Colours

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

„Máme pro vás překvapení,“ napíná dav na Colours of Ostrava kytarista Tom Morello. „Je to stará česká lidovka. Pravděpodobně jste se ji učili ve škole, takže nechám zpívat vás,“ otočí mikrofon směrem k davu, hrábne do kytary - a pódium se otřese údery připomínajícími vzlet letadla.

Avizovanou „lidovkou“ je totiž Killing in the Name, největší hit skupiny Rage Against The Machine, ve které Morello dlouhá léta působil. V lepší start mohl ostravský festival doufat těžko.

„Nevím, přijde mi to strašně slabý, tenhle ročník,“ slyším s pohledem do programu muže stojícího téměř v první řadě. Podobný pocit letos možná přemohl víc lidí. Publikum před hlavním pódiem je prořídlé, i když hlavní hvězda středeční noci vystoupí už za pár minut. Ale pořád se dá prakticky bez problémů dojít až k pódiu.

Jenže krátce po půl jedenácté začíná rocková show, kterou dnes mnozí z návštěvníků už označují za vrchol festivalu. Colours přitom končí až v noci ze soboty na neděli.

Šedesátiletý Morello vchází na pódium, nad hlavou drží kytaru, hlava nástroje působí jako zaťatá pěst. Americký hudebník založil první kapelu ve 13 letech, politicky laděné texty psal už tehdy. Hudbu chápe jako misi k šíření myšlenek o jednotě a solidaritě. Je hlasitým zastáncem rovnosti, potažmo socialismu, na nějž odkazuje srp a kladivo na jedné z jeho kytar. V USA má tento symbol trochu jiné konotace než ve střední Evropě.

Možná i proto Morello v Ostravě politickými komentáři šetří. „Jsme v tom spolu? Ve jménu ducha rokenrolu?“ volá na publikum před každou písní.

Show otevírá aktuálním siglem Soldier in the Army of Love, který vyznívá spíš rozpačitě. Kytarový riff zní jako několikavteřinový derivát diskografie Rage Against the Machine, který doprovází klenutý refrén. Morello naráží na limity svého hlasu, většinu písní zpívají kytarista Carl Restivo a basák Dave Gibbs. Spolu s bubeníkem Ericem Gardnerem tvoří doprovodné těleso The Freedom Fighters Orchestra. Veškerou pozornost k sobě ale váže Morello.

Z kytary dokáže vymáčknout zvuky připomínající syntezátory, signály z dalekého vesmíru, klakson policie přikazující autu zastavit u krajnice, poplašnou sirénu. Jeho nástroj jednou zní jako dezorientovaný robot, jindy jako cirkulárka. Předvádí sólo na kabel, prstem se dotýká konektoru a zvuk moduluje efektovým pedálem.

Morello dokázal elektrickou kytaru, tedy velmi tradiční nástroj, uchopit úplně jinak než bylo desítky let zvykem. Díky jeho invenci zněly písně Rage Against the Machine jako žádné jiné, rejstřík kytarových zvuků obohatil o zbrusu novou paletu.

Kapela na to byla patřičně hrdá, v 90. letech jejich alba doprovázelo upozornění, že všechny zvuky nahráli na kytaru, basu a bicí. Je to opak drtivé většiny dnešní živé produkce, kdy i největší hvězdy se samozřejmostí předvádějí opulentní show na poloviční playback a alba vznikají komplet v počítačích.

Ve středu večer ale ostravské publikum sleduje precizní muzikantské výkony, respektive solidní rockovou kapelu, která nepotřebuje žádné berličky. Hlavní scéna je oholená na kost, hudbu vizuálně doprovází jen stylizované fotografie na promítací ploše a světelný park.

Když se vysloužilým industriálním areálem Dolních Vítkovic rozezní riff písně Testify, vzrušení roste. Morello tvorbu své nejslavnější kapely připomíná bloky, v nichž na sebe váže jednotlivé motivy. Jsou natolik známé, že se obejdou bez zpěvu.

Díky Morellově invenci patří Rage Against the Machine mezi nejdůležitější rocková tělesa 90. let. Ukázali, že i v mainstreamu lze vydobýt prostor pro hlasitý protest, hrát podle vlastních pravidel. Vystupovali v obřích halách i stadionech, pořád se ale snažili řídit principy nezávislé scény. Byli zuřivým ztělesněním integrity, jež byla pro umělce deváté dekády klíčová.

Zatímco filmové hvězdy točily vedle hollywoodských blockbusterů běžně i nezávislé snímky, muzikanti v nejvyšších patrech showbyznysu se snažili zůstat sami sebou.

V Česku Rage Against the Machine vystoupili jen jednou, zato v plné síle. Od koncertu ve sportovní hale Slavie před měsícem uplynulo přesně 30 let. Když před třemi lety oznámili návrat, pražská O2 arena měla vyprodáno, na koncert ale nedošlo. Kvůli covidu-19 kapela ukončila comebackové turné, do Evropy se vůbec nedostala. Návrat legendy vyšuměl v bezčasí pandemie.

Bubeník Brad Wilk letos v lednu pro magazín Rolling Stone prohlásil, že je se spoluhráči sice v kontaktu, ale „kapela už na turné nikdy nepojede“, a jakýkoliv další koncert vyloučil. Jistou naději může fanouškům poskytnout fakt, že jde už o třetí konec kapely. Středeční koncert Toma Morella je každopádně nejblíž tomu, co se dá z Rage Against the Machine teď - a nejspíš i na dlouhá léta - naživo slyšet. Pořadatelům Colours of Ostrava se tak povedl malý majstrštyk.

Queens of the Stone Age, jedni z headlinerů letošního ročníku, odřekli celé evropské turné jen týden před otevřením bran festivalu. A ještě ten den pořadatelé oznámili náhradu v podobě Morella, který se pravidelně objevuje v úzkých výběrech nejlepších kytaristů všech dob.

Rychlý záskok příjemně překvapil i samotné hudebníky. „Jsme šestý týden na turné, zítra končíme a tohle je zatím největší show, co jsme hráli,“ děkuje Morello publiku a vytahuje klenot určený především letitým fanouškům. Skladbu, kterou Rage Against the Machine složili v roce 1993 spolu s metalovou kapelou Tool. Podle Morella nikdy nevyšla ani nikdy nezazněla naživo.

Jeden z nejsilnějších momentů show se paradoxně obejde bez hřmotu zkreslené kytary a dusotu bicích. V půlce show se Morello přesouvá na visuté molo, nese si jen akustickou kytaru, The Freedom Fighters Orchestra ho následují.

„Jestli slyšíš psy, běž dál / Jestli vidíš v lese hořet louče, pokračuj / Jestli chceš ochutnat svobodu, pokračuj,“ odsekává hlubokým hlasem do nervního blues. Kytara je kvůli technickým problémům slyšet až ke konci skladby, o to víc pozornosti dostává Morellův hlas. Konečně zní přirozeně, doprovodní muzikanti mu stojí v zádech, tempo udržují tleskáním do mikronu a rytmizovanými výkřiky. Celé to působí jako scéna u táborového ohně kdesi v Illinois, odkud Morello pochází.

Jako folkový zpěvák obstojí bez problémů, v hlasitějších skladbách se jeho hlas prosadí těžko, rap také není jeho nejsilnější parketou. Přesto novou roli frontmana zvládá se ctí.

Syrový protestsong Keep Going vydal před třemi lety v rámci sólového projektu The Nightwatchman, jímž v novém miléniu ventiloval politické názory, zatímco objížděl svět s Audioslave. Super kapelu tvořili hudebníci z Rage Against the Machine a Chris Cornell, dříve zpěvák Soundgarden.

Kamaráda a kolegu, který tragicky zemřel před sedmi lety, Morello připomíná baladou Like a Stone – a publikum nad hlavami rozsvěcí zapalovače.

„Rád bych poděkoval všem českým fanouškům, kteří poslední tři dekády podporují všechny mé kapely, od Prophets of Rage přes Audioslave po Rage Against the Machine,“ volá rockový harcovník a zároveň předesílá další smršť notoricky známých riffů domovské kapely.

Jakkoliv jde o retro, i bez zpěvu dokážou útržky písní působit husí kůži. Těžko si představit, jak by skladby Rage Against the Machine působily v kompletním složení kapely a hlavně se Zackem de la Rochou za mikrofonem. Ostravský koncert dokázal, že Česko v roce 2022 přišlo o výjimečné vystoupení.

„Je dobrej.“ „Jo, je skvělej,“ spokojeně utrousí dvě děvčata v davu ke konci koncertu. Jejich slova potvrzuje pohled na tančící dav, který jednohlasně zpívá hit Killing in the Name. Slovo od slova. Taková scéna se na českých festivalech nevidí často. Publikum si dává záležet dokonce i na „uh“, aby skladbu překlenulo do zacykleného refrénu „fuck you, I won’t do what you tell me“.

Trik s „tradiční folkovou“ písní Morello jistě opakuje v každém městě. Dobře ví, že zafunguje. Na škole se ta slova skutečně učili asi všichni v publiku… O pár minut později si v areálu sedá prach rozvířený tanečníky, první den Colours of Ostrava končí.