Článek
Poněkud opomíjené téma indiánských rezervací v USA si výrazně řeklo o pozornost v roce 2017, kdy režisér a scenárista Taylor Sheridan uvedl do kin thriller Wind River, film, který v témže roce na poslední chvíli překvapivě ovládl i diváckou soutěž v Karlových Varech. Romantické představy o životě původních obyvatel tu šly stranou. Rezervaci ve Wyomingu zachytil Sheridan jako bezvýchodné, depresivní místo plné drog, kriminality a mladých lidí bez perspektivy. V sociálních rozvalinách sice ještě přežívají zbytky slavných kmenových tradic, ale rychle je vytlačuje násilí a zakázané substance.
Ve Varech uvedený společný debut producentky Giny Gamell a slavné herečky Riley Keough Válečný pony jde ještě dál, když podobné prostředí zachycuje bez atraktivní detektivní zápletky a hlavně bez jasně kladného hrdiny, kterým ve Wind River byl stopař Cory Lambert v podání Jeremyho Rennera. Pony sice začíná poetickým záběrem na kouřový rituál v malebné prérii, což si běžně asociujeme s kmenovými tradicemi, pak ovšem přichází tvrdý zlom. Šamanské zpěvy nahrazují tučné trapové beaty, indiánské ornamenty gangsterské tetování ve tváři a kožené třásně vytahaná trika a tepláky.
Mladá generace kmene Lakotů, která žije v rezervaci Pine Ridge v Jižní Dakotě, má už poněkud jiné starosti než její předci. Každodenní protloukání se chudobou sužovanými osadami charakterizuje stereotyp, drogy a absence perspektivy. Válečný pony se zaměřuje na oddělené příběhy dvou postav. Dvanáctiletý Matho se fláká s kamarády a z nudy přijde na výtečný způsob, jak si přivydělat – krást pervitin ze skrýše Mathova otce, řezat ho epsomskou solí a pak ho prodávat hejlům z rezervace.
Billovi je o deset let víc a svoje má za sebou. Drobné prohřešky a dvě děti se dvěma různými ženami mu nebrání snít o tom, že postaví svůj život na nohy i za tu cenu, že bude jako nádeník dřít pro bohatého bělocha na krůtí farmě a k tomu kšeftovat s čistokrevnými pudly. I když se obě postavy ve filmu velmi dlouho nepotkají, můžeme je vnímat jako dvě různé fáze téhož příběhu. Matho se snaží přežít ve zcela nefunkční rodinné konstelaci, osiřelý Bill se zase pokouší začlenit do společnosti jako dospělý a vést normální život.
Jejich zmatené kličkování rámují kulisy rozkladu. Chudinské chatrče, vraky aut, všudypřítomný pervitin navozují pocit, že rezervace Pine Ridge je vlastně reálně existující dystopie, kde už se společnost a systém zcela zhroutily. Přesto Válečný pony není žádnou prvoplánovou sociální depkou. Obě režisérky empaticky splývají s prostředím a s postavami, které jsou morálně ambivalentní, zacházejí citlivě a s pochopením. Film vlastně vytváří obraz jakési nové formy pospolitosti, kde se zkrátka do dýmky míru občas přidává crack a na válečnou stezku se vyráží ve starých pickupech.
Tradice se občas připomenou – folklorním festivalem, snovým výjevem bizona – ale současnost už má svá nelítostná pravidla. Válečný pony tak s určitou mírou romantiky zachycuje především houževnatost a semínka naděje v syrové beznaději. Nejde sice o formálně ani tematicky nijak přelomový film, ale díky famóznímu výběru neherců-obyvatel rezervace, autenticitě a pulzujícímu převážně hiphopovému soundtracku jde o vtahující, i když ne strhující zážitek. Cena pro nejlepší debut z Cannes nicméně svědčí o tom, že přesně po takových drzých filmech je v současnosti na festivalovém okruhu hlad.
Naděje v urně
Podobné téma, ale zcela jiné pojetí nabízí mexický film Bedna režiséra Lorenzo Vigase. Ten patří mezi formálně nejpreciznější artové filmaře. Už jeho předchozí film Zdaleka, který vyhrál v roce 2015 festival v Benátkách, byl přesně zkomponovanou strukturou promyšlených záběrů a příběhových zámlk. Nový film Bedna, uváděný v karlovarské sekci Horizonty, je podobně profesorský.
Podobně jako Zdaleka vypráví tragický příběh o loajalitě mladého hrdiny ke starší mužské postavě. Dospívající Hatzín si na venkov jede vyzvednout ostatky svého otce, které byly nalezeny v jednom z mnoha hromadných hrobů. Cestou zpátky spatří muže, ke kterému pojme zprvu těžko pochopitelnou náklonnost. Mohutný Mario dělá nábory dělníků do obřích továren a pohybuje se v nebezpečné šedé zóně, která v Mexiku stahuje obrovské množství duší.
Hatzín v prostředí, které je organicky propojené s organizovaným zločinem, nachází konečně svůj mužský vzor a zaplétá se do stále tragičtější hry, ze které nemůže vyjít jako nevinný. Lorenzo Vigas s akademickým chladem zachycuje pozvolnou proměnu hlavní postavy, kterou minimalisticky a velmi přesvědčivě ztvárnil mladý neherec Hatzín Navarette. Vyprávění bezmála antického příběhu je opět plné tlumených rozhodnutí důležité věci buď zamlčet, nebo komentovat jen miminem slov.
Bedna je možná až příliš dokonale narýsovaným filmovým tvarem, který bez větších emocí komentuje dospívání v současném Mexiku. Podobně jako indiánská rezervace ve Válečném ponym i prostředí obřích továrních hal a železničních stanic, kde hrdinové nabírají anonymní dělníky, působí skličujícím dojmem krajiny bez zákona i naděje. Oba filmy nabízí podobnou katarzi. Postavy mohou uniknout tak, že si zachovají poslední zbytky hrdosti a osobní integrity. Budoucnost je nejistá, možná žádná není. Přesto je třeba postavit se tomu, co přijde, čelem.
Válečný pony (War Pony, USA, 2022, r. Riley Keough, Gina Gammell)
Bedna (La caja, Mexiko, 2021, r. Lorenzo Vigas)
