Vary pouští závěrečné titulky. Cenu převzal Trojan, Owen i Mádlovy Vlny

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ročník, který do Varů přivezl herce Viggo Mortensena, Clivea Owena, Daniela Brühla nebo režiséra Stevena Soderbergha, je u konce. Hlavní cenu festivalu si odnáší dokumentární snímek Náhlý záblesk hlubších věcí režiséra Marka Cousinse, Diváckou cenu pak drama Jiřího Mádla Vlny. Krom zahraničních hvězd ocenili organizátoři festivalu i českého herce Ivana Trojana.

Závěrečný večer se nesl ve znamení třicetiletého výročí festivalového vedení prezidenta Jiřího Bartošky. „Je to svátek obyčejné lidské radosti z toho, že můžeme být spolu. To vám ani za tisíce let žádná sociální síť nenahradí. A myslím si, že na to můžeš být Jirko opravdu pyšný,“ řekl na závěr úvodní řeči večera moderátor Marek Eben.

„Je to opravdu nejkrásnější cena, kterou jsem kdy viděl,“ řekl Ivan Trojan při přebírání ceny. „To, že dostávám tuto cenu od Jirky Bartošky, je pro mě důležité a vážím si toho. Jiří Bartoška je nejen pro mě, ale i pro vás, bůh. S ním je na tom světě vždycky nějak líp.“

Trojan také zavtipkoval, že je dobře, že přebírá cenu dříve než Brit Clive Owen: „Protože jsem starší.“ Herec pak poděkoval Dejvickému divadlu a režisérům, se kterými spolupracoval, ale také vlastnímu bratrovi.

Clive Owen při přebírání Křišťálového glóbu děkoval organizátorům festivalu. „Je fantastický. Pracoval jsem v Česku mnohokrát, vaši filmaři patří mezi nejlepší na světě.“

„Chvilku jsem bilancoval, to bylo asi to desetivteřinové ticho. To jsem si říkal, že jsem ještě docela mlád,“ odpověděl Ivan Trojan na červeném koberci na otázku, co říkal, když mu Jiří Bartoška poprvé zavolal kvůli chystanému ocenění, „Pak jsem si uvědomil, že je milé, že takovou cenu v tomhle věku.“

Svůj věk při přebírání Křišťálového globu řešil o pár dní dříve i německo-španělský herec Daniel Brühl. „Pomůže mi překonat krizi středního věku,“ vtipkoval. Dodal ale, že karlovarská cena je krásnější než Oscar. „To, jakým způsobem ředitel i diváci tenhle festival vedou, mě inspiruje k tomu, abych dělal další filmy.“

Karlovarský festival chválila i letošní hlavní hvězda Viggo Mortensen, který úvodní večer zahájil proslovem v češtině. Slavný hollywoodský režisér Steven Soderbergh vyprávěl o svých zážitcích v Praze na přelomu 90. let, kdy tu natáčel svůj film Kafka. Na festivalu představil i jeho aktualizovanou verzi, Mr. Kneff.

Letošní Hlavní soutěž nabídla snímek ze Singapuru, šermířské drama o nerozlučné bratrské lásce Na kordy. S diváky hodně rezonoval i tuzemský historický thriller Jiřího Mádla Vlny. Hlavní cenu festivalu ale získal dokumentární snímek režiséra Marka Cousinse Náhlý záblesk hlubších věcí, který svébytným, obrazným jazykem vypráví o životě britské malířky Wilhelminy Barns-Grahamové.

Zvláštní cenu poroty převzali tvůrci norského filmu Až na věky, rodinného portrétu režisérky Lilji Ingolfsdottirové, která se skrz snímek vypořádala s vlastní manželskou krizí. Až na věky patřil k nejoblíbenějším filmům letošního karlovarského festivalu a z Česka si odváží i cenu za ženský herecký výkon pro Helgu Gurenovou.

Cenu za režii získala Nelicia Lowová za již zmíněný singapursko-tchajwansko-polský film Na kordy. Cenu za mužský herecký výkon si odnesli hned dva protagonisté – oba z portrétu rozpadajícího se vztahu mezi otcem a synem, nizozemského filmu Host a ryba třetího dne.

„Přestože Host a ryba na první pohled zcela naplňuje klišé zamlklých mužů nezvyklých sdílet emoce, snímku se nakonec daří ukázat Gerrieho a Dicka jako komplexní a uvěřitelné charaktery. Pod vrstvou ‚chlapského chcípáctví‘ odhaluje touhu změnit chod věcí, v mužské zarputilosti zase strach,“ píšeme v recenzi oceněného filmu.

Zvláštní uznání získal řecký snímek Xoftex a domácí Mord, celovečerní debut režiséra Adama Martince. „Mord nepřichází s tak zásadním zvratem jako Martincův předchozí krátký film, je ale zřejmé, že i v Mordu chce tvůrce demaskovat něco, čemu by se dalo říkat česká nátura. Tentokrát ho zřejmě hodně zajímá nátura mužská,“ psali jsme v recenzi snímku.

Diváckou cenu získal další český zástupce na festivalu, třetí režijní počin Jiřího Mádla Vlny. Ten trochu netradičním způsobem vypráví o okupaci sovětskými vojsky v roce 1968. „Dostali jsme se do éry, kdy se z minulosti stává žánrová akční podívaná. Už tu nejde o umění ani účtování, ale o čistě filmové napětí a drajv,“ vysvětluje divácký úspěch filmu Kamil Fila.

„Myslím, že generace před námi byly tlačeny do pocitu méněcennosti. Čerstvým pohledem na věc nám to ale nějak neštymuje. Jak jako, že Sověti vyhráli?“ řekl Jiří Mádl Seznam Zprávám v rozhovoru k filmu, který převrací pohled na tragický srpen 1968. Vlny vyprávějí o hrdinských činech členů zahraniční redakce Československého rozhlasu.

Podívejte se na fotogalerii ze závěrečného ceremoniálu na 58. ročníku filmového festivalu v Karlových Varech.

Letošního ročníku karlovarského festivalu se účastnily slavné filmové hvězdy, jedním z nejzajímavějších hostů byl ale ukrajinský voják, aktivista, politický vězeň a režisér Oleh Sencov. Na festival přivezl Real, syrový záznam z fronty, který pořídil omylem na kameru přimontovanou na své přilbě při záchranné operaci.

„Úkolem každého umělce je mluvit pravdu. Nevěděl jsem, jak bude film přijat, není v něm žádná akce, žádné hrdinství, jen zmatek a chaos. Ale když jsem ho znovu viděl, slyšel ty výbuchy kolem, vrátil jsem se při tom do zákopu a prožíval přesně to, co zažívala naše pěchota,“ řekl Sencov v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Sencov se ve Varech setkal i s prezidentem Petrem Pavlem. „Bavili jsme se hlavně o tom, že je dobré mít autentické obrázky ze situace na bojišti, protože ty nám mohou zprostředkovat mnohem více než deset televizních reportáží, případně celá knížka,“ řekl později Pavel novinářům. A dodal, že je „velkým zastáncem toho, aby se některé věci zprostředkovávaly různou uměleckou formou“. „Právě to, že se v divadle nebo ve filmu kombinují fakta s emocemi, má mnohonásobně větší sílu,“ popsal.

Na projekci filmu Real se byl podívat i americký herec Viggo Mortensen. Na rozhovor s úzkým okruhem novinářů, mezi kterými nechyběl i zástupce Seznam Zpráv, přišla hvězda filmů Dějiny násilí, Pán prstenů či Zelená kniha v triku s ukrajinským státním znakem.

„Myslím, že politika je pro mě stejně důležitá jako pro vás nebo kohokoli jiného. Pokud jste herec, sportovec nebo bavič jakéhokoli druhu, nemáte menší právo vyjadřovat se k politickému dění,“ řekl Mortensen v rozhovoru, ve kterém mluvil o také o svém filmu Až na konec světa nebo o tom, jak si vybírá role.

„Když se vám podaří natočit úspěšný film a stanete se slavným, alespoň na nějakou dobu, máte pocit, že si můžete dělat, co chcete. Tak to ale není. Jediné, co najednou můžete, je říkat ne.“

Daniel Brühl, herec, kterého proslavily snímky jako Good Bye, Lenin!, Hanebný pancharti nebo Rivalové, se rozpovídal o prokletí „milého kluka“ a trochu překvapivě i o tom, že se cítí částečně vinen za gentrifikaci Berlína.

Režisér Steven Soderbergh se přiznal, že před nedávnem spálil 44 let svých deníků. Britský herec Clive Owen, který s režisérem pracoval na seriálu The Knick, zase popsal Soderberghovy neobvyklé metody na setu. Seznam Zprávy mluvily i s úspěšnou českou tvůrkyní Beatou Parkanovou, která do Varů přivezla závěrečný díl své trilogie Světýlka.

Přes deset tisíc návštěvníků mohlo navštívit 453 filmových představení, z toho 41 nových filmů. O kterých se nejvíc mluvilo?

Například o bodyhorroru Substance s Demi Moore a Margaret Qualley. „Substance se zažere hluboko pod kůži. Nejen proto, že otevřených ran je ve filmu vidět víc než dost,“ píše v recenzi filmu redaktorka Dominika Kubištová.

Rezonoval i film Kneecap, drsná komedie o severoirském hiphopovém triu, které svými songy bojuje o emancipaci menšinové irštiny. Noblesní myšlenka se tu vtipně spojuje s klipovitou gangsterkou, takže Kneecap působí jako Trainspotting pro novou dobu.

Ve frontách, na kolonádě i v press centru se mluvilo také o osobitě pojatém dokumentu o fotografce Libuši Jarcovjákové Ještě nejsem tím, kým chci být, nebo o celovečerním dokumentárním debutu Marie Magdaleny Kochové Ta druhá, který tematizuje problematiku skleněných dětí, tedy sourozenců žijících po boku s postiženým bratrem či sestrou.