Přivezl do Varů syrové video z války. Jsem víc voják než umělec, říká Sencov

Rozhovor si také můžete poslechnout v audioverzi.

V Karlových Varech se aktivista, filmař a voják Oleh Sencov setkal s prezidentem Pavlem, na projekci jeho filmu mlčky seděl i Viggo Mortensen. Po skončení festivalu odjede zpátky na frontu. „Jsem teď víc voják než umělec,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Sencov svůj dokument natočil omylem. Když jeho obrněné vozidlo zasáhly ruské střely, náhodou zapnul tlačítko na kameře připnuté na vojenské přilbě.

To, co natočil, při besedě s diváky Sencov popsal jako „opravdovou válku“. Film Real ukazuje hrstku vojáků ukrývajících se v zákopu, kteří se přes vysílačky neustále dohadují se spolubojovníky uvázlými pod ruskou palbou o kus dál.

Film jste přivezl do Varů s tím, abyste ukázal, jak doopravdy vypadá válka. Jak tedy doopravdy vypadá?

Kdybych si nemyslel, že vypadá tak, jak ji ukazuji ve svém filmu, tak ho nedodělám. Myslím, že úkolem každého umělce je mluvit pravdu. Nevěděl jsem, jak bude film přijat, není v něm žádná akce, žádné hrdinství, jen zmatek a chaos. Ale když jsem ho znovu viděl, slyšel ty výbuchy kolem, vrátil jsem se při tom do zákopu a prožíval přesně to, co zažívala naše pěchota.

Předtím jste říkal, že Real vlastně ani není film. Vnímáte ho tedy jako umělecké dílo, nebo je to pro vás spíš náhodné dokumentární svědectví?

Umělecké dílo, to zní tak krásně… Ale já jsem prostě praktik. Nenapadlo mě nad Realem takhle přemýšlet. Dneska ráno jsem byl mile překvapený, když jsem zjistil, že o mém filmu píše Slavoj Žižek. Jeho zápisky jsem četl ve vězení (Sencov byl zatčen v roce 2014 na okupovaném Krymu a propuštěn při výměně vězňů o pět let později, pozn. red.), takže to, že o Realu píše právě on, je pro mě velmi povzbuzující. Než jsem jeho text četl, o Realu jsem jako o uměleckém dílu ani nepřemýšlel.

Novináři teď mluví o působivé formě, ale opravdu to tak nebylo zamýšleno. Záznam vznikl náhodou. Pro mě je důležité, aby se teď můj film nějak propojil s divákem.

Když jde člověk do války, musí každý den řešit, jestli přežije, a může pak ještě myslet na umění? Zajímá ho ještě?

Jsem teď víc voják než umělec. Ne že bych měl v hlavě nějaký spínač, ale nemám teď v hlavě kapacitu na to, myslet na umění. Nevzdávám se ho, ale je někde v pozadí.

To, co je vidět v Realu, je jen malý střípek toho, co se ve válce děje. Mám takové zážitky…, že to budu schopen celé reflektovat možná někdy v budoucnu. Napsat knihu nebo natočit o tom film. Režisér jsem, ale teď jsem víc voják.

Jste vojákem, byl jste také politickým vězněm. Co je horší? Vězení, nebo válka?

Fyzicky je to nebezpečnější ve válce. Každou chvíli mě tam mohou zabít nebo zranit. Když jsem byl ve vězení, dbalo se nějak na moji bezpečnost, bylo to v době, kdy si ještě Rusko hrálo na lidská práva. To už se teď vůbec neděje. Máme tam zajatce, zachází s nimi příšerným způsobem. Když jste v boji nebo ve válce, je to nebezpečné z hlediska fyzického zničení, ale na druhou stranu jste mezi svými – psychologicky je to jednodušší, máte určitou svobodu přemýšlení. Ve věznici jste mezi nepřáteli.

Mluví se o tom, že Ukrajina v bojích ztrácí. Jak vlastně vnímáte aktuální válečnou situaci?

Na Ukrajině je tohle taková mantra: Situace je těžká, ale pod kontrolou. To posloucháme už půl roku. Je ale pravda, že Rusko tlak zvyšuje. Není to tak jako na začátku války. Rusko pomalu postupuje. Ukrajině chybí zbraně a zdroje, už jen proto, že Rusko je nesrovnatelně větší. Investuje všechny svoje zdroje, včetně lidských, lidí nelituje. My se držíme díky dobrovolníkům.

Hledíte do budoucnosti s nějakou nadějí?

Samozřejmě. Když jsem byl ve vězení, byl jsem odsouzen ke dvaceti letům za terorismus. Málokdo věřil, že se dostanu ven, ale já o tom byl přesvědčen. To samé teď. Jsem přesvědčený, že zvítězíme. Pokud nezvítězíme, přestaneme existovat. Je to otázka našeho přežití.