Než budou hotové jitrnice, humor přejde. Takový je film Mord

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Po sociálních sítích koluje oblíbený strip, který si utahuje z otřepaného, šovinistického humoru. „Nenávidím svoji ženu,“ prohlásí komik. Mužské publikum se hystericky směje. Pak komik pokrčí rameny. Některým chlapům tečou ze samého smíchu slzy.

Film Adama Martince Mord, který se uchází o cenu v Hlavní soutěži karlovarského festivalu, působil při projekci v lázeňském domě podobným dojmem. Scény českých mužů, kamarádů a příbuzných z několika generací, kteří při venkovské zabijačce remcají na své družky, vyvolávaly v sále karlovarského kina salvy smíchu. Než budou hotové jitrnice, humor přejde. Chlapiska na vsi i diváky v sále. Stejně po něm zůstane trochu hořká pachuť.

Režisér Adam Martinec z pražské FAMU se poprvé dostal do širšího povědomí díky krátkému filmu Anatomie českého odpoledne z roku 2020. Snímek, který vyprávěl o jednom typickém letním dni na českém koupališti, se brzy vyvrátil do tragické polohy a připomněl událost, kterou si nejspíš pamatuje celý národ: utonutí dvou chlapců na jezeře Lhota.

Martinec nezůstal jen u připomínky tragického odpoledne. Nutil diváky, aby se zamysleli nad kolektivní lhostejností a dalšími patologickými jevy v české společnosti a naopak si uvědomili, jak se nám přestává dostávat slušnosti. „Na mnoha místech v naší společnosti, někdy i na těch nejvyšších, se bohužel vytrácí,“ řekl tvůrce před dvěma lety v rozhovoru pro Českou televizi.

Anatomie vynesla Martincovi Českého lva i Cenu české filmové kritiky a o mladém rodákovi z Krnova se začalo mluvit jako o objevu domácí kinematografie. Očekávání od režiséra, který se otevřeně inspiruje u nové české vlny, u filmů Miloše Formana i v poetice Bohumila Hrabala, teď potvrzuje i nominace do hlavní varské soutěže.

Celovečerní Martincův debut nepřichází s tak zásadním zvratem jako předchozí krátký film, je ale zřejmé, že i v Mordu chce tvůrce demaskovat něco, čemu by se dalo říkat česká nátura. Tentokrát ho zřejmě hodně zajímá nátura mužská.

Na zahradě vesnice na Osoblažsku se scházejí hned čtyři generace mužů. Mezi nimi i cholerik Karel, namyšlený mladý otec Aleš a jeho syn Dušík, nebo čím dál unavenější dědeček, který neví, jak ostatním říct, že tahle zabíjačka bude poslední. Další prase už vychovávat nezvládne.

Martinec postupně opouští gagy o neomalených chlapech a hysterických ženských a snaží se svým postavám dostat hlouběji pod kůži, tam, kde se schovávají jejich nejistoty, strachy i křivdy. Aleš svému švagrovi přiznává, že ve vztahu s partnerkou Lucií už mu to nějak neklape. Řezník se bojí, že mu zvlhly patrony a zabijačka skončí polekaným prasetem a katastrofou, při níž se budou lámat nohy. A pak je tu Karel. Ješitný, agresivní –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ a ze všech postav nejzajímavější.

Právě on pomáhá Mordu metamorfovat z hláškovací komedie do vážnější polohy, ve které se drsní chlapi ukazují jako zranitelné a zmatené bytosti, kopající kolem sebe jako prasata před milosrdnou ranou z kulovnice. Uklidnit by je dokázaly snad jen jejich ženy. Jestli se jim ale po tom všem ještě bude chtít.

Karla hraje režisérův otec, jehož herecké zkušenosti zatím čítají jen další synův krátký film Cukr a sůl. Mordu přidává dojem autenticity a přirozeně kolem sebe staví střed příběhu. Vůbec nejsilnější dojem na kameře nechává Martinec starší při nenápadných scénách, kdy se před zabijačkovým mumrajem schová někam opodál a s cigaretou v koutku úst se na chvíli pohrouží sám do sebe.

Tyhle nenápadné momenty z Mordu dělají zajímavý film. Napravují pošramocený dojem, který po sobě zanechají otřepané vtipy z první půlky.