Hlavní obsah

Filmy o druhé světové potřebují nový nápad. Ema a smrtihlav ho nemá

Foto: Kviff.com

Válečných filmů je moc. Aby nezapadly, potřebují něco jinak. Ema a smrtihlav to nedokáže. Film z Hlavní soutěže KVIFF 58.

Očekávaný film Ema a smrtihlav vypráví o druhé světové válce na Slovensku skrz příběh švadleny Mariky. Tvůrci by ale možná udělali lépe, kdyby se zaměřili na daleko nenápadnější postavu.

Článek

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Ema a smrtihlav. Dvě věci, utvářející to, jak mladý chlapec Šimon uvažuje o druhé světové válce za dveřmi stodoly, ve které se schovává. Veškerý prostor mimo proděravělé stavení představuje lišaj smrtihlav, tedy nacismus a s ním spojené nebezpečí a strach.

Uvnitř stodoly je ale Ema, dívka z reklamy na krém v ohmataném časopise. Představuje pocit bezpečí a naděje, že jednou bude moct člověk být zase bezstarostný.

Výjev umocňuje jednoduchý nápis Ema liebt Sonne, tedy Ema má ráda slunce nebo také Ema má rada slnko či Ema szereti a napot. Znát tuhle jednoduchou větu v němčině, češtině, slovenštině i maďarštině je pro Šimona zásadní. Podobně jako Ema a smrtihlav i tyhle jazyky utvářejí jeho realitu. Šimon je totiž Čech pocházející z židovské rodiny, který se před smrtihlavem –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ nebo nacisty, chcete-li –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ ukrývá na maďarsko-slovenské hranici. A všechny tyto řeči se tak poměrně nesourodě proplétají jeho životem.

KVIFF 2024

Festival Karlovy Vary je výroční přehlídkou toho největšího skvostu ze světa filmu, probíhá pod taktovkou Jiřího Bartošky. Lázeňské město na západě Čech festival opět vítalo od 28. června do 6. července 2024. Dění na místě jsme sledovali ONLINE.

Švadlena Marika, která se chlapce tak trochu nechtěně ujala, s ním mluví maďarsky a slovensky. Vysoce postavení důstojníci hovoří před vraty stodoly německy. Vedoucí tamní buňky Hlinkovy gardy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ polovojenská organizace Hlinkovy slovenské ľudové strany –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ se kterým má ovdovělá Marika do jisté míry nedobrovolný vztah, hovoří jedině slovensky. A sám Šimon zůstává stále u češtiny. Ema, smrtihlav a čtveřice jazyků hrají v životě malého chlapce i nejnovějším filmu slovenské režisérky Ivety Grófové ukazatele toho, kam se jeho cesta bude ubírat.

Všechno je o úhlu pohledu

Šimonův příběh je tím nejzajímavějším, co snímek Ema a smrtihlav přinese. Nenápadné scény, ve kterých si chlapec prohlíží starý časopis, dokážou v divákovi vyvolat pocity naděje a sounáležitosti. A záběr, ve kterém Šimon protáhne ruce dřevěnými špruslemi stodoly, aby se alespoň na chvíli mohl dotknout ženy, která se o něj stará, je vlastně jedním z vrcholů filmu.

Svébytný pohled malého chlapce na pohraniční vesnici ve 40. letech 20. století ale bohužel nehraje ve snímku prim. A to přesto, že by tomu název napovídal. Nenápadné a citlivé pasáže s hercem Nico Klimkem přebíjí část příběhu o švadleně Marice. Mladá vdova musí kličkovat mezi strachem z toho, že někdo odhalí chlapce schovaného ve stodole, eufemisticky řečeno dvořením šéfa místní buňky Hlinkovy gardy a vrtochy místního nacistického důstojníka.

Její osudy sice vyplnily většinu více než dvouhodinové stopáže, ale na rozdíl od těch Šimonových nepřináší téměř žádnou emoci a to i přesto, že se žena musí vyrovnat se smrtí manžela, napadením i znásilněním. Období nacismu vykreslené pohledem jednotlivce –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ v tomto případě očima emancipované ženy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ během let zkrátka ztratilo na naléhavosti. Divák se nemůže zbavit dojmu, že tohle všechno už viděl. A ne jednou, ale stokrát. Najít úhel, přes který se dá o hrůzách druhé světové války vyprávět, začíná být čím dále těžší. Že to ale pořád jde, nedávno dokázal třeba oceňovaný snímek Jonathana Glazera Zóna zájmu. Ema a smrtihlav k takovým projektům nicméně nepatří.

Snímek přitom nabízí několik divácky vděčných momentů a kromě postavy Šimona ještě přinejmenším jednu, kterou stojí za to sledovat: kapitána Hlinkovy gardy Dušana. Ten se na začátku jeví jako nedůležitý podržtaška, postupně se ale i díky hereckému výkonu Milana Ondríka jeho postava rozvine a získá na důležitosti i zajímavosti. A dokonce poodhalí, že ani on nepatří beze zbytku mezi smrtihlavy. Průměrnost Emy a smrtihlava tak dost možná nezapříčinilo stokrát obehrané tématu, ale to, že tvůrci postavili do centra dění špatnou postavu.

KVIFF 2024: Ema a smrtihlav

Drama, Slovensko / Česko, 2024, 129 min

Sekce: Hlavní soutěž

Režie: Iveta Grófová

Předloha: Peter Krištúfek (kniha)

Scénář: Peter Krištúfek, Iveta Grófová

Kamera: Martin Štrba

Hudba: Matej Hlaváč

Hrají: Alexandra Borbély, Milan Ondrík, Nico Klimek, Alexander E. Fennon, Dénes Újlaky, Florentín Groll, Éva Bandor, Ján Mistrík, László Mátray, Lili Monori, János Derzsi, Piroska Molnár, Táňa Pauhofová

Doporučované