Festivalový deník: Vary končí. Slaví s Trojanem i Owenem

„… Nikde žádný výrazný zvrat, žádná scéna, která by diváka nutila si snímek zapamatovat. Navzdory tomu může mít film na publikum zásadní dopad, protože Světýlka jsou silná zejména v tom, jak pracují s univerzálními zkušenostmi v každém z nás,“ píše na Seznam Zprávách redaktorka Dominika Kubištová.

Recenzi soutěžního snímku příkladáme:

Do Karlových Varů přijel šestačtyřicetiletý herec Daniel Brühl převzít Cenu prezidenta festivalu. „To už je vážně čas dostávat ceny za celoživotní přínos? Doufám, že mám ještě něco před sebou,“ vtipkoval Brühl při interview v úzkém okruhu novinářů. V něm zavzpomínal na svou první slavnou roli ve filmu Good Bye, Lenin!, ale i na prokletí, které mu přinesla. Pomohl ho zlomit Quentin Tarantino.

Po sociálních sítích koluje oblíbený strip, který si utahuje z otřepaného, šovinistického humoru. „Nenávidím svoji ženu,“ prohlásí komik. Mužské publikum se hystericky směje. Pak komik pokrčí rameny. Některým chlapům tečou ze samého smíchu slzy.

Film Adama Martince Mord, který se uchází o cenu v Hlavní soutěži karlovarského festivalu, působil při projekci v lázeňském domě podobným dojmem, píše ve své recenzi Jonáš Zbořil, šéf kulturní rubriky Seznam Zpráv. Tady ji máte:

Redaktor Seznam Zpráv Jonáš Zbořil připravuje rozhovor s Danielem Brühlem, na který se můžete těšit v pátek. Herec v něm mluví například o tom, jak s Quentinem Tarantinem natáčel Hanebné pancharty:

„Tarantino dělá věci jinak. Jako za starých časů. Nesleduje vás na monitoru. Prostě si stoupne přímo vedle vás a dívá se, jak hrajete.

Když jsme připravovali Hanebné pancharty, každý čtvrtek před natáčením pozval štáb a herce, aby se podívali na filmy na 35mm pásech, které si přivezl z Los Angeles, aby v nich vzbudil vášeň pro svůj vlastní film, a ukázal jim další filmy, které ho inspirovaly. A tak jste mohli vidět německé členy štábu, jak pojídají pizzu s Bradem Pittem a všichni společně koukají na film a poslouchají, jak o něm Quentin básní.

To jeho horečné nadšení pro film, který jsme chtěli společně natočit, bylo skvělé. Každý člen štábu měl trochu toho nadšení, všichni se cítili být součástí. V technických přestávkách, které mohou být tak nudné a dlouhé, když se mění světla, pouštěl Quentin muziku. Něco takového jsem v životě nezažil. Hrál Bowieho na plné pecky. A to jenom zmiňuju pár věcí, které byly tak neuvěřitelně osvěžující.“

Německý herec, režisér a producent Daniel Brühl převzal z rukou Jiřího Bartošky Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary.

Režisérka a scenáristka Beata Parkanová na festivalu uvedla svůj třetí film Světýlka. Je prý zakončením neoficiální trilogie o její rodině. „Je to kruh, který se svým způsobem pro mě Světýlky uzavírá,“ říká v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Jonáš Zbořil o divácky oblíbených filmech: Festivalovým divákům se zatím nejvíce líbí očekávaný snímek Jiřího Mádla Vlny, svědectví o odvaze redaktorů Československého rozhlasu, kteří se rozhodli informovat o okupaci 1968 pravdivě. Film ostatně pochválil i recenzent Seznam Zpráv Kamil Fila.

Hned v závěsu hlasování Divácké ceny deníku Právo v Karlových Varech se drží drsná komedie Kneecap. Film režiséra Riche Peppiatta vypráví o severoirské hiphopové partě, která skrze rapové texty bojuje o záchranu svého vymírajícího jazyka – severoirštiny. Kneecap je ztřešťěná gangsterka ve stylu Trainspottingu, která si vydobyla úspěch už na festivalu v americkém Sundance, kde získala Cenu diváků.

Unikátní film Kneecap (s milým hostováním Michaela Fassbendera) nejspíš Mádlovy Vlny nepředežene. Je ale dost pravděpodobné, že po filmové vlně do Česka dorazí i samotná kapela. Možná nejzábavnější hříčka filmu Kneecap totiž je, že hiphopové trio dvou nejlepších kamarádů a bývalého učitele hudebky za dýdžejským pultem skutečně existuje.

O čem je snímek Pepe, který Nelson Carlos De Los Santos Arias návštěvníkům představil?

Pepe, potomek kokainových hrochů Pabla Escobara, ví s jistotou pouze dvě věci – už není mezi živými a kdysi dávno se narodil na místě zvaném Afrika. Jeho neblahá smrt ale není překážkou pro to, aby vyprávěl svůj životní příběh s mnoha hravými zákruty. Šibalsky meandrující bajka o stesku po domově, kolonialismu, neutuchajícím násilí a strachu z neznámého odolává všem svodům konvenční tvorby.

V Hlavní soutěži Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary se ve středu představily dva snímky: Na kordy a Náhlý záblesk hlubších věcí. Oba filmy měly na festivalu světovou premiéru.

Aktivista, filmař a voják Oleh Sencov se během festivalu setkal s prezidentem Petrem Pavlem, na projekci jeho filmu mlčky seděl i Viggo Mortensen. Po skončení festivalu odjede zpátky na frontu. „Jsem teď víc voják než umělec,“ vysvětluje v rozhovoru pro Seznam Zprávy.

Do Karlových Varů dorazil německý herec Daniel Brühl. Ve čtvrtek převezme Cenu prezidenta festivalu a uvede svůj režijní debut Soused, který natočil v roce 2021.

Několikanásobného držitele Evropské filmové ceny zná publikum z filmů Good Bye, Lenin!, Hanebný pancharti nebo Rivalové, kde se zaskvěl v roli automobilového závodníka Nikiho Laudy.

Zatím posledním Brühlovým počinem byla adaptace románu Na západní frontě klid z roku 2022, oceněná čtyřmi Oscary. Brühl se na filmu podílel jako herec i výkonný producent.

„Myslím, že generace před námi byly tlačeny do pocitu méněcennosti. Čerstvým pohledem na věc nám to ale nějak neštymuje. Jak jako, že Sověti vyhráli?“ ptá se herec a režisér Jiří Mádl, který do Varů přivezl drama Vlny o událostech ze srpna 1968 pohledem skupiny redaktorů tehdejšího Československého rozhlasu.

V rozhovoru mluví o tom, za co by sám dal ruku do ohně, nebo o tom, že Češi mají problém uznávat autority.

První dojmy Dominiky Kubištové z filmu Světýlka od české režisérky Beaty Parkanové, který je na festivalu uveden v Hlavní soutěži.

Třetí snímek režisérky a scenáristky Beaty Parkanové Světýlka měl v úterý večer premiéru na karlovarském festivalu. Jak už je u autorky zvykem, i tentokrát příběh popisuje jen výsek v životě několika lidí. Tentokrát se divák skrze oči šestileté Amálky dívá na rozhodující den v životě jedné rodiny.

Většinu času kamera míří právě na malou holčičku a snaží se zachytit, co dítě může prožívat ve chvílích, kdy se dospělí hádají nebo pomlouvají jeden druhého. Celý snímek stojí na mladé herečce Mie Bankó, která svou roli zvládá bravurně. Hned na začátku diváka připoutá k plátnu a už ho nepustí až do samotného konce. A to je vlastně v tomto filmu nejdůležitější. Světýlka totiž nehledají řešení situace, jen skrze Amálku ukazují, jak snadné je dětem bořit jistoty a uvrhnout je do samoty. Více se dozvíte v recenzi už brzy!

Už od Cannes se šířily zkazky o zábavném body horroru, který není pro slabé povahy. Karlovarský festival ukázal, že to všechno a víc byla pravda. Pohodlně se usaďte. Substance vám ukáže, jak důležitá i toxická může být krása. Přečtěte si v recenzi od Dominiky Kubištové.

Drama Vlny je třetím režijním počinem 37letého Jiřího Mádla, kterého má většina lidí zafixovaného jako komediálního herce. Jeho režisérské ambice jsou ale mnohem větší než snowboardovat nebo přemlouvat bábu. Přečtěte si recenzi filmu od Kamila Fily.

Jonáš Zbořil připravuje rozhovor se Stevenem Soderberghem, jednou z hvězd letošního festivalu. Proslulý režisér v něm například mluví o tom, že nedávno spálil své zápisníky a deníky za posledních 44 let.

Proč?

„Jen jsem cítil, že se musím zbavit minulosti. Bylo to velmi katarzní. Každý z těch deníků jsem vzal a chvíli jím listoval, abych si udělal představu, kdy ten deník vznikl, vybral jsem si vždy nějakou větu a pak to hodil do ohně. Byl to opravdu dobrý pocit.

Víte, pořád mám sešity, kam si zapisuju všechno, co sleduju, co čtu, co vymýšlím za projekty, píšu si tam části dialogů. Vytvářím si novou hromádku notesů. Byl prostě dobrý pocit se těch starých sešitů zbavit. Hromadíme tolik věcí. Já si nejvíc vážím knih, které jsem mohl přečíst. Kdybyste mi dali vybrat mezi sledováním filmů a čtením knih, hned beru knihu.“

První dojmy Dominiky Kubištové z filmu Paměť s Jessicou Chastain a Peterem Sarsgaardem:

Sociální pracovnici Sylvii jednoho dne sleduje k domu po večírku neznámý muž. I přesto, že se zavře doma, zůstane před jejími dveřmi až do rána. Vyhlíží zmateně, a tak mu zavolá pomoc. Postupně zjistí, že Saul trpí demencí a některé nové zážitky se mu tak neukládají do paměti. Sylvia se o něj začne starat a zamiluje se. A možná mu i svým způsobem závidí, protože i jí by se hodilo, kdyby některé své vzpomínky mohla smazat.

Komorní drama Paměť mexického režiséra Michela Franka je silné ve své jednoduchosti a v tom, jak si pohrává s nejrůznějšími formami toho, proč paměť tak moc člověka ovlivňuje. Někoho vzpomínky neustále dohánějí a ovlivňují jeho chování v současnosti, aniž by chtěl. Jiný své vzpomínky záměrně potlačuje, aby se nemusel srovnat s pravdou. A další by si své vzpomínky rád uchoval, ale nedovolí mu to nemoc.

Divák se dokáže – i díky výkonům Jessicy Chastain a Petera Sarsgaarda – vcítit do každého momentu, který vidí na plátně. A je tak pravděpodobné, že o snímku a problematice, kterou něžně a nenápadně ohledává, bude přemýšlet ještě několik dnů.

Reportérka Seznam Zpráv Dominika Kubištová vyrazila na očekávaný film Ema a smrtihlav, který je jedním z účastníků Hlavní soutěže 58. Karlových Varů.